Brentano, intencionalita a středověká filosofie (anotace chystaného čísla časopisu Quaestio)

Německý filosof Franz Brentano (1838-1917) se zabýval spekulativní psychologií (tedy tím, co bychom dnes mohli nazvat jako filosofie mysli). Studoval u Friedricha Adolfa Trendelenburga (1802-1872; viz angl. wiki), filologa a filosofa, který v konfrontaci s německým idealismem (jeho terčem byl zvláště Hegel) rozvíjel v Německu aristotelská studia - mezi jeho spisy patří Elementa Logices Aristotelicae (1836), Logische Untersuchungen (1840) či Geschichte der Kategorienlehre (1845). Pod vedením Trendelenburga se Brentano stal znalcem aristotelismu a scholastické filosofie - jeho disertační práce se zabývala různými významy bytí u Aristotela (Von der mannigfachen Bedeutung des Seienden nach Aristoteles, 1862), habilitační práci psal o Aristotelově psychologii (Die Psychologie des Aristoteles, insbesondere seine Lehre vom Nous Poietikos, 1862). Mezi nejslavnější Brentanovy žáky pak patří Edmund Husserl, Alexius Meinong či Tomáš Garrigue Masaryk. (Huemer, 2011: §1)

Brentano ve svém zásadním díle Psychologie vom empirischen Standpunkt (1874) rozlišuje dva typy fenoménů - fyzikální a mentální. Mentální fenomény se pak liší tím, čemu s výslovným odkazem na scholastickou tradici říká intencionalita. (Huemer, 2011: §4) V návaznosti na Brentana se pak odvíjí diskuse o intencionalitě v současné filosofii mysli. Intencionalita bývá popisována jako zaměřenost (directness), resp. jako bytí-o-něčem (aboutness). Za primární intencionalitu bývá považována intencionalita mentálních stavů. Všechny ostatní druhy intencionality (včetně jazyka) jsou pak od mentální intencionality odvozené. (Marvan-Hvorecký, 2007: 79)

Nedávno jsem zde popisoval nový trend ve výzkumu středověké filosofie, který se objevuje přibližně v 90. letech 20. stol. a který lze nazvat jako zkoumání středověké filosofie mysli. Ukazuje se, že zvláště období 1250-1350 je velice bohaté na diskuse týkající se epistemologie, filosofie mysli, mentální reprezentace, teorie pojmů apod. (Osobně se domnívám, že takto vymezeným časovým obdobím se implicitně netvrdí, že 2. pol. 14. a 15. stol. jsou filosoficky chudé, ale spíše jen prostý fakt, že dosud nebylo příliš zkoumáno především z důvodu nedostatku spolehlivých moderních edic dobových textů.) Reprezentativní monografií o těchto diskusích je kniha Roberta Pasnaua Theories of Cognition in the Later Middle Ages. (Pasnau, 1997)

Ve výše odkazovaném příspěvku jsem upozornil na sborník Intentionality, Cognition and Mental Representation in Medieval Philosophy, který by měl vyjít příští rok. Dnes jsem navíc zjistil, že v září by mělo vyjít speciální číslo časopisu Quaestio, které bude celé věnováno diskusím o intencionalitě v pozdně středověké filosofii. Přináším jeho obsah:

• F. Amerini (Parma) - Introduction
• P. King (Toronto) - Medieval Intentionality and Pseudo-Intentionality
• M. Pickavé (Toronto) - On the Intentionality of the Emotions (and of Other Appetitive Acts)
• D. Black (Toronto) - Intentionality in Medieval Arabic Philosophy
• G. Galluzzo (Scuola Normale Superiore, Pisa) - Thomas Aquinas on Mental Being
• G. Klima (Fordham, New York) - Indifference vs. Universality of Mental Representation in Aquinas, Scotus, Ockham, and Buridan
• B. Goehring (Notre Dame, Indiana) - "… intelligit se intelligere rem intellectam". Henry of Ghent on Thought and Reflexivity
• G. Pini (Fordham, New York) - Scotus on Intentionality and Causality
• R. Cross (Notre Dame, Indiana) - Duns Scotus on the Semantic Content of Cognitive Acts and Species
• C. Rode (Bonn) - Peter of John Olivi on Representation and Self-Representation
• A. Robert (Tours) - Intentionality and the Categories in Medieval Latin Averroism
• J. Dijs (Leiden) - Hervaeus Natalis on the Proper Subject of Logic
• D. Piché (Montreal) - Gerard of Bologna and Hervaeus Natalis on the Intuition of Non-Existents
• R. Friedman (Leuven); C. Schabel (Cyprus) - Peter Auriol and Landulphus Caracciolus on First and Second Intentions
• C. Panaccio (Montreal) - Intuition and Causality: Ockham’s Externalism Revisited
• C. Normore (UCLA) - Reduced Intentionality and Primitive Intentionality: Ockham’s Legacy 
• L. Cesalli (Genève) - Objects and Relations in Correlational Theories of Intentionality. The Case of Franciscus de Mayronis
• W. Duba (Fribourg) - Neither First, nor Second, nor... Francis of Marchia’s ‘intentiones neutrae’ in His Commentary on the Sentences
• A. Conti (L’Aquila) - First and Second Intentions in Walter Burley and John Wycliff
• H. Lagerlund (London) - The Changing Face of Aristotelian Empiricism in the Fourteenth Century

Do časopisu tedy přispěli přední světoví odborníci na středověkou filosofii mysli (chybí snad jen Robert Pasnau a Dominik Perler). Příjemně překvapí zastoupení Františka Mayronise - tento františkánský theolog z první generace učenců po Duns Scotovi, oblíbený v renesanci (většina jeho spisů vyšla tiskem během 15. a 16. století), dosud zájmu anglosaských badatelů spíše unikal (o metafyzice tohoto myslitele viz Sousedík, 1997: 28-33). Panacciova studie bude patrně autorovým vyjádřením k diskusi o předpokládaném Ockhamově externalismu. Do diskuse zatím příliš nevidím; vím pouze, že před několika lety Susan Brower-Toland zpochybnila tradiční externalistickou interpretaci Ockhama. (Brower-Toland, 2007)

Každopádně je na co se těšit!

LITERATURA
BROWER-TOLAND, S. Intuition, Externalism, and Direct Reference in Ockham. History of Philosophy Quarterly. 2007, r. 24, 317-335.
HUEMER, W. Franz Brentano. In: ZALTA, E. N. (ed.). The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Fall 2010 Edition). 2011. [URL]
MARVAN, T.; HVORECKÝ, J. (eds.). Základní pojmy filosofie jazyka a mysli. Nymburk, 2007.
PASNAU, R. Theories of Cognition in the Later Middle Ages. Cambridge: Cambridge University Press, 1997.
SOUSEDÍK, S. Filosofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím. Praha: Vyšehrad, 1997.