V dnešním spektru platí tedy Nietzsche za reprezentanta "hermeneutiky podezření". Tento termín byl ražen Paulem Ricoeurem, aby charakterizoval interpretační strategii, jež přistupuje k bezprostřednímu smyslu s nedůvěrou a převádí ho na neuvědomovanou vůli k moci. Vedle Nietzscheho uvádí Ricoeur jako představitele hermeneutiky podezření rovněž Freuda, který redukuje smysl na nevědomé pudy, a Marxe, jenž ho váže na třídní zájmy. Proti této hermeneutice staví Ricoeur hermeneutiku důvěry, jež se snaží každou podobu smyslu, tak, jak se dává, uchopovat fenomenologicky, aby vytěžila všechny její dimenze. Zatímco hermeneutika podezření pohlíží nazpět, aby nároky na smysl redukcionisticky převedla na nějakou v pozadí fungující energetiku nebo ekonomiku (popudů, třídních zájmů, vůle k moci), zaměřuje se hermeneutika důvěry vpřed, ke světu, jejž nám otevírá smysl, který je třeba vyložit. Tato hermeneutika se nicméně neoddává pokušením bezprostředního smyslu. Nechává se nejprve poučit hermeneutikou podezření a přejímá, pokud je prokazatelná, její destrukci iluzí a falešného vědomí. Toto ničení ponechává však otázku smyslu plně otevřenou. Vědomí osvobozené od svých iluzí nadále usiluje o orientaci. S kritickou důvěrou se tedy obrací na k možnostem nároků na pravdu, otevírajícím smysl, a dále k verbum interius za každým vyjádřeným smyslem. Tato důvěra ve smysl, bez níž by řeč ztratila význam, smí za sebe vznést nárok na universalitu. Hermeneutika podezření je mu podřízená v tom smyslu, že se její destrukce musí stále odehrávat se zřetelem na nějaké pravé vědomí, byť by fungovalo jen jako regulativní idea. Dekonstrukce bez vyhlídky na vědomí přinejmenším o něco méně falešné by byla bez vtipu. (Grondin, 2011: 30; všechna zvýraznění jsou má vlastní)Citace je převzata z pasáže z úvodní kapitoly díla, v níž se autor pokouší sladit tzv. universální perspektivismus (tezi, že neexistují vůbec žádná fakta, ale pouze interpretace, kterou autor připisuje Netzschemu, ale kterou zároveň považuje za podstatný znak moderního obrazu světa) a nárok hermeneutiky na universalitu.
LITERATURA
- GRONDIN, J. Úvod do hermeneutiky. Praha: OIKOYMENH, 2011. Přel. B. Horyna a P. Kouba.
Žádné komentáře:
Okomentovat