Listopadová melancholie

Sotva mi v září začal další semestr, překvapeně jsem zjistil, že nemám ani dost času na spánek; natož abych ještě něco psal na blog. Mám sice připraveno několik příspěvků, které jsem načrtl koncem léta - např. příspěvek o tom, jak špatní byli někteří barokní scholastikové na poli historiografie filosofie, povídání o duši/mysli u scholastiků a Descarta a samozřejmě nádherný a dokonce iluminovaný slibovaný příspěvek o moči a očích (který tímto opět odkládám) - ovšem z absolutního nedostatku času jim patrně ještě dlouho nedám finální podobu.

Souhrou okolností mám však tento týden trochu více času - a také si mi nakupilo několik témat, o kterých bych chtěl psát.

Podzimní počasí (?) někdy vyvolává podivné Weltschmerzen. Čirou náhodou minulý týden Heinrich C. Kuhn, mnichovský badatel na poli renesanční filosofie a myšlení (jehož profil na Google+ nebo na Twitteru rozhodně stojí za to sledovat, protože často uveřejňuje odkazy na zajímavé texty a staré tisky), uveřejnil odkazy na dva renesanční texty o melancholii.

Albrecht Dürer - Melancholia (1514)

Melancholie byla už od antiky považována za nemoc učenců. Jako jeden z prvních popisuje příznaky melancholie Aristotelés, resp. autor spisu Problémata, který byl v pozdější tradici Aristotelovi přisuzován. Autor tohoto spisu se ptá (Probl. XXX, 1, 953a) - proč byli všichni významní muži - filosofové, státníci, či básníci - zjevně melancholiky? A usuzuje, že inspirace je vždy nějak spojena s přítomností černé žluči v těle (čímž odkazuje na humorální teorii, která se poprvé objevuje už v Corpusu Hippocraticum, ale jejíž popularita neslábne ještě ani v renesanci). (Zajímavé je, že melancholii dává do souvislosti s pitím vína...)

Pro středověké učence patřila Problémata ke korpusu Aristotelových textů, znali je a komentovali. Komentáře k nim psali zvláště lékaři - např. Petr z Abana, jehož Expositio Problematum Aristotelis bylo dokončeno v r. 1310 v Padově (blíže viz Siraisi, 1970).

Téma melancholie rapidně nabývá na popularitě během renesance. Vychází mnoho textů, jejichž autory jsou lékaři nebo (přírodní) filosofové - a stává se i tématem uměleckých děl (za všechny lze zmínit Melancholii Albrechta Dürera). Locus classicus všech renesančních debat o melancholii je spis De vita, jehož autorem je Marsilio Ficino. V předmluvě této knihy Ficino označuje melancholii za nemoc učenců a představuje sám sebe jako lékaře (cituji podle překladu Radka Chlupa, 2008: 128):

Jelikož mám soucit s náročným údělem těch, kdož se ubírají po obtížné cestě Minervině, jež svrašťuje šlachy, budu první, kdo hodlá coby lékař pečovat o zesláblé a nemocné učence. Však kéž by má schopnost k tomu byla tak důkladná, jako je má vůle oddaná! Povstaňte tedy vy, ... kdož jste ještě čilými adolescenty! Povstaňte mladí i staří, kdož jste zesláblí svým příliš prudkým studiem Minerviným! Přistupte ochotně k lékaři, který vám s Božím zjevením a pomocí poskytne léčebné rady a prostředky k dovršení vašeho záměru!

 De vita se skládá ze tří knih, v prvních dvou se popisuje melancholie v běžném dobovém duchu, ve třetí knize Ficino podává osvědčený lék - a jelikož se jedná o novoplatonika, nepřekvapí, že  jde o astrální magii a theurgii. :)
Spisy, na které na Google+ upozornil Heinrich Kuhn, jsou méně známé. Jde o:

• Georg Laurea - Disputatio de febribus melancholicis (Basilej, 1596) - digitalizovala basilejská Universitätsbibliothek
• Cosmus Borneman - Propositiones de melancholia (Basilej, 1594) - tamže

Nelze také nezmínit slavnou Anatomy of Melancholy (1621) anglického gentlemana Roberta Burtona, která se dokonce dočkala i částečného překladu do češtiny. (Burton, 2006)

Celé dějiny melancholie (a to jak v linie lékařsko-terapeutické, tak v linie umělecko-učenecké) shrnuje kniha The Nature of Melancholy (Radden, 2002), která je sborníkem komentovaných úryvků z děl lékařů, filosofů, učenců i umělců od Aristotela přes Galéna, Avicennu, Ficina, Burtona, Goetheho, Kanta, Keatse, Baudelaira, Freuda až po Kristevu.

LITERATURA
[PSEUDO-]ARISTOTELÉS. Problems II: Books XXII-XXXVIII; with an english translation by W. S. Hett. Rhetorica ad Alexandrum .... Harvard University Press, 1957.
BURTON, R. Anatomie melancholie. Praha: Prostor, 2006.
CHLUP, R. Novoplatónská magie. In: ZAJÍČEK, S. (ed.). Magie dnes. Praha: Malvern, 2008, s. 113-136.
RADDEN, J. The Nature of Melancholy. From Aristotle to Kristeva. Oxford University Press, 2002.
SIRAISI, N. G. The Expositio Problematum Aristotelis of Peter of Abano. Isis. 1970, roč. 61, č. 3, s. 321-339.