Daryl Green je knihovníkem v oddělení vzácných knih univerzitní knihovny University of St. Andrews - nejstarší skotské university, založené sedm let před smrtí Petra z Ailly. Na blogu této knihovny před několika hodinami uveřejnil pěknou drobnost - fotografii útlé ruky nakreslené na okraji jednoho kodexu a upozorňující na dané místo v textu:
Tzv. manicula ("ručička") je paleografický termín pro iluminaci, která je umístěna in margine rukopisu nebo kodexu a kterou zde nakreslil čtenář textu, aby upozornil na důležité místo. (O tomto tématu by měl pojednávat Sherman, 2008.) Tato manikula se vyskytuje na okraji textu De duodecim periculis quae superveniunt peccatoribus in ultimo fine Bernardina ze Sieny (1380-1444), františkánského kazatele a světce. Kodex, jehož je traktát součástí, vyšel v Antverpách někdy mezi lety 1487 a 1490 a byl součástí sbírky inkunábulí Williama Schevese, arcibiskupa ze St. Andrews. Je možné, že místo v textu označil touto precizně provedenou iluminací sám arcibiskup.
Sama ručička je vyvedena detailně včetně nařaseného rukávu. Až absurdně dlouhý a hubený ukazovák člověku připomene Postílka z románu Gargantua a Pantagruel známého renesančního výtečníka Francoise Rabelaise (asi 1494 - 1553). Vystudovaný lékař Rabelais se při popisu této epizodní postavy vyřádil - s precizností anatoma a obrazotvorností Salvadora Dalího popisuje na několik stranách tohoto zbožného hubeňoura, který se tak rád postil, kaskádou metafor, z nichž některé vybírám:
"(...) co se týče vnitřních částí (alespoň za mých časů), měl mozek co do velikosti, barvy, podstaty a síly podobný levé kulce samečka klíštěte. (...)
Žaludek jako závěsník. (...)
Pohrudnici jako zobec berly. (...)
Bránici jako čapku s kokardou. (...)
Střeva jako rybářskou síť. (...)
Lačník jako pelikán.
Slepé střevo jako náprstník.
Tračník jako číši.
Konečník jako mnišskou čutoru. (...)
Buňky semenné jako koláč z loupavého těsta.
Žlázu předstojnou jako hrnec na peří.
Měchýř močový jako kulomet. (...)
Paměť měl jako řešeto.
Zdravý rozum jako čmelák.
Obraznost jako hlahol zvonů.
Myšlenky jako hejno špačků. (...)
Rozvažování jako pytel ječmene. (...)
Rozum jako roztrhaný breviář. (...)
Vůli jako tři ořechy v jedné skořápce.
(...) co se týče vnějších částí, byl poněkud lépe úměrný, až na sedm žeber, která přesahovala obecný tvar lidský. (...)
Prsty jako kláštěrní kozlík.
Zápěstí jako pár chůd.
Vřetenové kosti jako srpy.
Lokte jako past na myši. (...)
Ohryzek jako sud, na němž viselo dvojí
bronzové vole, velmi krásné a harmonické, ve tvaru
přesýpacích hodin. (...)
Bradu jako hřib. (...)
Nozdry jako roušky jeptišek.
Obočí jako pekáč.
Nad levým obočím měl znaménko ve tvaru a veli-
kosti nočníku. (...)
Jazyk jako harfu. (...)
Ústa jako čabraku.
Obličej zpotvořený jako mezčí sedlo.
Halvu zakřivenou jako křivuli. (...)
Jestliže se potil, byly z toho tresky na čerstvém másle. (...)
Jestliže hvízdal, byly z toho plné nůše zelených opis. (...)
Jestliže mumlal, byly z toho hry cechu písařského. (...) (kn. IV, kap. 30-32)
LITERATURA
RABELAIS, F. Gargantua a Pantagruel. Sv. I-II. Praha: SNKLU, 1962. Přeložila Jihočeská Theléma.
SHERMAN, W. H. Used Books. Marking Readers in Renaissance England. University of Pennsylvania Press, 2008.
Žádné komentáře:
Okomentovat