Právě středověcí filosofové byli dlouhá staletí poněkud přehlíženi; jejich přínos byl zpochybňován. Částečně to bylo kvůli jazyku jejich děl (jejich košatá a někdy až redundantní terminologie byla předmětem opovržení u humanistů), částečně kvůli tomu, že mnohá jejich dílka zůstala v rukopisech a nevyšla tiskem, pročež neměla takřka žádné čtenáře. Tento osud potkal například spis De visione stellarum Mikuláše z Oresme - tento filosof a vědec 14. stol. ve svém spise objevil a popsal atmosférický lom světla, tedy problematiku, kterou se později zabývali až Hooke a Newton a došli - nezávisle na Oresmovi - ke stejným závěrům. (Burton, 2008)
Od počátku 20. století se však pohled historiků filosofie na středověk začíná pomalu proměňovat - začínají vznikat moderní edice středověkých spisů a vzrůstá počet učenců, kteří k nim přistupují bez předsudků. Jeden ze zásadních medievalistů je francouzský tomista Étienne Gilson (1884-1978). Jeho dílo odkrývá nové možnosti přístupu ke středověké filosofii, ačkoliv je do jisté míry tendenční - Gilson za největšího středověkého filosofa považuje Tomáše Akvinského, pročež dějiny před ním líčí jako cestu k Tomášovi, filosofové po něm jsou pak strůjci úpadku.
Filosofie 14. stol. v Gilsonově pohledu znamená dekadentní dobu, v níž bují epistemologická skepse, kterou Gilson chápe jako negativní fenomén, a její představitelé jsou zvláště úpadkoví františkáni Jan Duns Scotus a Vilém Ockham.
Střízlivější pohled na toto období dějin filosofie a rehabilitaci Ockhamova díla pak přináši Philotheus Boehner, o němž bude další příspěvek...
Od počátku 20. století se však pohled historiků filosofie na středověk začíná pomalu proměňovat - začínají vznikat moderní edice středověkých spisů a vzrůstá počet učenců, kteří k nim přistupují bez předsudků. Jeden ze zásadních medievalistů je francouzský tomista Étienne Gilson (1884-1978). Jeho dílo odkrývá nové možnosti přístupu ke středověké filosofii, ačkoliv je do jisté míry tendenční - Gilson za největšího středověkého filosofa považuje Tomáše Akvinského, pročež dějiny před ním líčí jako cestu k Tomášovi, filosofové po něm jsou pak strůjci úpadku.
Filosofie 14. stol. v Gilsonově pohledu znamená dekadentní dobu, v níž bují epistemologická skepse, kterou Gilson chápe jako negativní fenomén, a její představitelé jsou zvláště úpadkoví františkáni Jan Duns Scotus a Vilém Ockham.
Střízlivější pohled na toto období dějin filosofie a rehabilitaci Ockhamova díla pak přináši Philotheus Boehner, o němž bude další příspěvek...
Žádné komentáře:
Okomentovat