Ahistorická filosofie?

Současní filosofové se mnohdy programově snaží budovat svou disciplínu ahistoricky; zvláště ti, kteří tak či onak náleží k analytické tradici - na rozdíl např. od fenomenologů, kteří s oblibou (re-/dez-?)interpretují díla různých postav z dějin filosofie. Stačí si vzpomenout na Heideggera, který už svou doktorskou práci Die Kategorien- und Bedeutungslehre des Duns Scotus (1916) zasvětil středověkému spisu o spekulativní gramatice, který se tradičně připisoval Dunsi Scotovi; o šest let později však významný německý medievalista Martin Grabmann (viz jeho stručný medailon na Logic Museum) dokázal, že se jedná o dílu Tomáše z Erfurtu. (Zupko, 2011)

V časopise Journal of Philosophy vyšly v č. 11 v r. 1985 dvě studie o tématu filosofie a její historie; jednu napsal Paul Oskar Kristeller, jeden z těch, kteří rehabilitovali renesanční filosofii; druhou Richard H. Popkin. Pro ilustraci překládám krátkou citaci z druhé studie:

Wittgensteinův Tractatus logico-philosophicus se svým komplikovaným číslováním výroků a aforistickým stylem bohatým na implikace byl také monumentálním pokusem prezentovat filosofii ahistoricky. Veřejného ohlasu [však] došel jen díky zásahu Bertranda Russella, potom co byl zamítnut mnoho vydavateli. Russellův zásah a úvod, [který k němu napsal,] dodaly Wittgensteinovu Traktátu historické pozadí; díky tomu jej čtenář mohl umístit do kontextu myšlení 20. století. Dílo, už jen díky svému titulu, vyvolává historické resonance. Proč takový název? Souvisí to s názvem a účelem spisu Spinozova? Proč ta "numerologie"? Proč aforismy? Proč obrázky ze Sexta Empeirika? Spinoza? Schopenhauer? Augustin? Proč diskuse o Fregovi a Kantovi? (Popkin, 1985: 628)

LITERATURA

POPKIN, R. H. Philosophy and the History of Philosophy. The Journal of Philosophy. 1985, r. 82, č. 11, s. 625-632.

ZUPKO, J. Thomas of Erfurt. In: ZALTA, E. N. (ed.). The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Spring 2011 Edition). 2011. [URL]