Tentokrát obsahuje 5 odborných článků; většina z nich zkoumá antické myšlení klasického a předklasického období, jeden článek se věnuje raně středověké vědě.
- Radim Kočandrle (FF ZČU, Plzeň) se ve studii Vznik světa podle Anaximandra zabývá rekonstrukcí kosmogonických názorů tohoto předsókratického myslitele. Zakládá se při tom zvláště (nikoliv však výhradně) na spisu řeckého patristického myslitele Eusebia z Kaisareie († 339), který je dnes vydáván pod názvem Praeparatio evangelica. Ten přináší citaci Pseudo-Plútarchových Stromat, o nichž se zase předpokládá, že odrážejí obsah Theofrastova spisu Fysikón doxai. Diels a Kranz ve své edici zlomek označují jako A 10 (viz překlad zlomku DK 12 A 10 na stránkách presokratici.cz).
- Jaroslav Daneš (FF UHK, Hradec Králové; FÚ AV ČR, Praha) se ve studii V jakém smyslu je řecká tragédie politická? zamýšlí nad rolí divadla v athénské polis.
- Další dvě studie se věnují Sókratovi a Platónovi a problematice eróta. Tomáš Vítek (FÚ AV ČR, Praha) v práci Prameny Eróta v Platónově Symposiu zkoumá, o jaké literární či mythologické texty se Platón opíral, když v Symposiu vkládal Agathónovi do úst mýtus o Erótovi. Tomáš Hejduk (FF UPCE, Pardubice) v článku Erós sofistés a Erós mythoplokos zkoumá návaznost Sókratova pojetí lásky na starší lyrické koncepty eróta coby součást pederastické kultury.
- Konečně Marek Otisk (FF OU, Ostrava; FÚ AV ČR, Praha; aktuální publikační činnost zde) přináší (podle úvodu k číslu) "medievalistickou lahůdku" Popis a konstrukce astrolábu podle raně středověkých textů. Tato studie se zabývá astrolábem, tedy astronomickou pomůckou používanou k popisu hvězdné oblohy, kterou latinské kulturní prostředí přijímá z arabského světa během 10. století - v souvislosti s tím se také množí texty o astrolábu pojednávající. Otiskova studie spočívá především na spisech De utilitatibus astrolabii (připisováno Gerbertovi z Aurillacu, ale patrně spíše z okruhu žáků Gerberta či jeho žáka Konstantina z Fleury), Compositio astrolabii Ascelina z Augsburgu a De mensura astrolabii Heřmana z Reichenau, a zkoumá popis přístroje a návod k jeho výrobě. Jelikož astroláb je obrazem představ o nebeské sféře, lze se na základě této studie dozvědět i něco o raně středověkých kosmologických a astronomických představách.
Tématem čísla je vztah filosofa a veřejného prostoru, tj. polis čili obce. Ve studiích se objevuje nejvíce u Daneše, ale i v platónských článcích. Pregnantně je však vyjádřeno v tématu dialogu - to zní: Filosof jako zoon politikon? Role filosofie a filosofů v předmoderních společnostech. Rozpětí příspěvků je bohaté:
- Pavel Hobza - Filosofie a politika v počátcích filosofie
- Jaroslav Daneš - Filosofie jako disent v demokratických Athénách
- Milan Mráz - Filosof jako zóon politikon v Aristotelově Politice [pozn.: v obsahu čísla tento krátký textík chybí]
- Kryštof Boháček - Politiké areté: střeček nebo občanský cvičitel?
- Václav Němec - Vztah filosofie a politiky v antice podle H. Arendtové
- Pavel Blažek - Bartoloměj z Brugg o relevanci praktické filosofie
- Vilém Herold - Na okraj Komentáře Jenka Václavova z Prahy k Aristotelově Politice z roku 1375
- Ota Pavlíček - Poznámky in margine k politické dimenzi působení Jeronýma Pražského
- Martin Steiner - Ke Komenského představám o politice
- Petr Hlaváček - Jan Bedřich z Valdštejna (†1694): univerzitní teze jako politická deklarace?
Žádné komentáře:
Okomentovat