Hankinsova Renesanční filosofie - anotace na dosud nevydanou knihu

Renesance není období dějin filosofie, které by bylo v českých zemích nějak zvlášť dobře probádané. S čestnou výjimkou Tomáše Nejeschleby a Filipa Karfíka u nás patrně nemáme žádného badatele či badatelku, kteří by se renesančním myšlením systematicky zabývali. Proto je vítanou zprávou, že nakladatelství OIKOYMENH do svého edičního plánu zařadilo publikaci o renesanční filosofii, která by měla již brzy vyjít (patrně v prvních měsících roku 2011). Na základě toho, že se nebude jednat o překlad monografie, nýbrž sborníku s příspěvky různých autorů, lze usuzovat, že jde o The Cambridge Companion to Renaissance Philosophy, což je sborník ze slavné cambridžské ediční řady editovaný Jamesem Hankinsem, profesorem dějin filosofie na Harvardu, který vyšel v roce 2007 a zahrnuje v sobě tedy výsledky nejmodernějšího výzkumu renesanční filosofie.


Kniha je rozdělena do dvou hlavních částí: Continuity and Revival (kapitoly 2-8) a Toward Modern Philosophy (kapitoly 9-18). To odráží základní myšlenku sborníku, totiž zdůraznit "jak kontinuitu se scholastickou filosofií, tak význam renesančního myšlení pro vznik modernity".


Podle úvodu (kap. 1: Introduction - James Hankins) lze studie v knize lze rozdělit do tří skupin:


(1) Studie týkající se kontinuity a obnovy v rámci renesanční filosofie.
(a) Studie o filosofických tradicích, které se konstituovaly ve středověku a v renesanci pokračují. Jedná se především o aristotelismus (kap. 4: Continuity and change in the Aristotelian tradition - Luca Bianchi)  a averroismus a inspiraci arabskou středověkou filosofií obecně (kap. 7: Arabic philosophy and Averroism - Dag Nikolaus Hasse).
(b) Studie o obnovené tradici antických filosofických škol - zde jde o platonismus (kap. 5: The revival of Platonic philosophy - Christopher S. Celenza) a hellenistické školy, tj. stoicismus, epikurejství a skepsi (kap. 6: The revival of Hellenistic philosophies - Jill Kraye). Dále je zde studie o ficinovské magii, tj. obnovení pozdně antické novoplatónské theurgie (kap. 8: How to do magic, and why: philosophical prescriptions - Brian P. Copenhaver).


(2) Studie zkoumající originální příspěvky renesanční filosofie relevantní pro vývoj směrem k novověké filosofii.
Druhý oddíl knihy se otevírá studií o Mikuláši Kusánském a otázce po modernitě jeho myšlení (kap. 9: Nicholas of Cusa and modern philosophy - Dermot Moran) a pokračuje studií o reformě trivia (tj. gramatiky, logiky a rétoriky, svobodných umění vázaných na jazyk), kterou z humanistických pozic vede Lorenzo Valla (kap. 10: Lorenzo Valla and the rise of humanist dialectic - Lodi Nauta). Dále následuje pojednání o hlavním problému renesanční filosofie, jímž je otázka nesmrtelnosti duše a její důsledky v rovině metafyzické, epistemologické a theologické (kap. 11: The immortality of the soul - Paul Richard Blum). Dvě další studie se opět týkají renesanční scholastiky - a to studie týkající se španělské scholastické filosofie a etických otázek, které vyplynuly z dobytí Nového světa Španěly (kap. 13: Hispanic scholastic philosophy - John P. Doyle) a kapitola o rivalitě o vzájemném obohacování humanismu a scholastiky v otázce etiky (kap. 16: Humanistic and scholastic ethics - David A. Lines). Posléze je v knize studie pojednávající o nových kosmologických koncepcí jako alternativách aristotelského obrazu světa, které rozpracovali Telesio, Patrizi, Bruno a Campanella (kap. 14: New visions of the cosmos - Miguel A. Granada). Další pojednání je o politické filosofii a zabývá se tím, jak na jedné straně jistý aspekt středověkého pojetí zákonodárství vede k vypracování republikánské teorie a nového přístupu k problematice politického řádu a jak na druhé straně oživení římských republikánských tradic komplikuje řecké ideje svobody a spravedlnosti zděděné z Aristotelovy Politiky (kap. 17: The problem of the prince - Eric Nelson).


(3) Obecné studie o charakteru renesanční filosofie, jejím zasazení do širšího rámce renesanční kultury a jejím dalším vlivu.
Jsou zde obecná studie o filosofovi v kontextu renesanční kultury a jeho institucionálním zázemí (kap. 2: The philosopher and Renaissance culture - Robert Black), o rivalitě humanismu a scholastiky, tj. dvou zcela odlišných vzdělávacích systémů (kap. 3: Humanism, scholasticism, and Renaissance philosophy - James Hankins) a kontinuitě a diskontinuitě v otázce klasifikace vědních disciplín (kap. 15: Organizations of knowledge - Ann M. Blair).
Další studie řeší otázku vlivu reformace 16. století na filosofii a způsob její výuky a ukazuje, jak protestanství položilo základ pro reformu filosofie v 17. stol. svým důrazem na voluntarismus, korpuskulární vidění světa, experiment a demystifikaci přírody (kap. 12: Philosophy and the crisis of religion - Peter Harrison).
Poslední příspěvek v knize je opět od jejího editora a slouží místo doslovu, zpracovávaje locus communis každé příručky o období v dějinách filosofie, totiž "význam tehdejší filosofie pro dnešek".


Rozhodně se tedy máme na co těšit! :)


LITERATURA:

HANKINS, J. (ed.).  The Cambridge Companion to Renaissance Philosophy. Cambridge: Cambridge University Press, 2007. [GB]