Jeden ze sporů mezi aristoteliky a platoniky, které proběhly v 15. stol. popisuje František Novotný (O Platónovi IV. Druhý život, Praha 1970, s. 465):
"Císař Jan Palaeologus na svých cestách po Peloponnesu r. 1428 se s ním [tj. s Gemistem Plethonem, byzantským učencem a významným platonikem] radil o velmi naléhavé tehdy věci, o spojení církve východní a západní, žádoucím z příčin netoliko náboženských, nýbrž i politických: byzantské císařství potřebovalo spojenců k odražení nebezpečí valícího se ze strany Turků. Na žádost císařovu byl svolán za papeže Eugena IV. r. 1438 generální koncil do Ferrary, jenž byl pak r. 1439 pro mor přenesen do Florencie. Na tomto koncilu se střetl Východ se Západem nejen ve věcech dogmatických, ale i ve vyznávání filosofické víry. Řekové tu vystupovali jako platónovci a Latinové již z odporu proti nim hájili Aristotela. Jak vypravuje Aeneas Sylvius, Historia de Europa kap. 53, byl uspořádán již ve Ferraře jakýsi disputační turnaj, v němž se zápasilo o přednost jednoho nebo druhého z těchto filosofů. Hugo Benzi ze Sieny, proslulý lékař a obratný dialektik, pozval vynikající představitele obou směrů na hostinu, při které pak vyzval Řeky - a byli to mužové velmi učení - k řečnickému zápasu o Platóna a Aristotela; svou znalostí a výmluvností prý jednoho po druhém umlčel a Latinové zvítězili."
To, že jeden lékař přeargumentoval filosofy (neboť podle Galéna má být každý dobrý lékař zároveň filosofem), však nebylo nikterak překážkou pronikání Platóna do západní Evropy. Plethon pobýval ve Florencii, kde přednášel platónskou filosofii jistému Cosimovi Medicejskému (tamtéž, s. 466), jehož žák Marsilio Ficino během 60. let 15. stol. přeloží kompletní dílo Platónovo, který se díky tomuto pro renesanční filosofii stává filosofickou autoritou rovnocennou s Aristotelem či Averroem.
Od 17. stol. se pak pomalu stává módou na Aristotela nadávat jako na scholastický přežitek...
Žádné komentáře:
Okomentovat