Aegidius Romanus mezi filosofií a lékařstvím

Aegidius Romanus (Jiljí Římský či po anglicku Giles of Rome) je myslitel konce 13. stol., který je autorem několika velmi zajímavých spisů. V českých zemích není příliš známý (což se současným sklonem českých akademiků redukovat vrcholnou scholastiku na Tomáše Akvinského není moc udivující). Nicméně i ve světě se právě pracuje na reinterpretaci jeho myslitelského odkazu, což souvisí zvláště s výzkumnou skupinou na jedné italské universitě v Pise (Scuola Normale Superiore), kterou vede Francesco Del Punta a která vytváří kompletní edici Aegidiových spisů.

Shrnující pohled na jeho filosofii podává článek na Stanford Encyclopedia of Philosophy. V něm mne velmi zaujal §5, kde se ukazuje, že Aedigius nebyl jen prašivý theolog, který se podílel na procesu s templáři, ale měl také embryologické záliby. Odpovídající část bych přeložil takto:

"V roce 2008 vydal Romana Martorelli Vico první kritické vydání Aegidiova pojednání "De formatione corporis humani in utero" [tj. O formování lidského těla v děloze]. Touto prací, sepsanou mezi lety 1285 a 1295, zaujal Aegidius postoj ohledně tehdy velmi diskutované otázky jednotlivých rolí muže a ženy při početí. Galénovský pohled (který sahá až k Hippokratovi) říkal, že jak muž, tak žena přispívá spermatem, takže potomci mohou mít rysy obou rodičů. Naopak Aristotelés zastával názor, že pouze muž sám přispívá při početí spermiemi, které obsahují aktivní prvek a formální příčinu, zatímco žena zajišťuje pouze látku plodu.

Aegidius byl dobře obeznámen s těmito odlišnými pozicemi i se snahami sladit odlišné přístupy medicorum a philosophorum, které mohou být zpětně vystopovány až k Avicennovi. Nicméně odmítl, opíraje se o Averroův Colliget,  jakýkoli pokus připsat ženskému spermatu formální roli, i když je pojato jako podřízené mužskému. Naopak tvrdil, že může při početí přispět pouze pasivním způsobem; to, co bylo nazýváno "ženské sperma", tj. vaginální sekrece, má sice prospěšnou a užitečnou funkci, ale v žádném případě není nutné. Pomáhá mužské spermii oplodnit ženskou látku, ale nepřináší nic zásadního nově vzniklé bytosti. Tímto způsobem Aegidius zamýšlel zdůraznit, že v podobných problémech ohledně tradice lékařského učení, přestože se zdá být [určitý postoj] podpořen empirickými důkazy, je nadřazen filosofický, teoretický přístup k problematice (Hewson, 1975; Martorelli Vico, 1988). Empirické důkazy, jako je podobnost dítěte matce, byly např. vysvětlovány jako případ silnější odolnost ženské látky při působení formy (Martorelli Vico, 2002).

Po početí začíná vývoj lidského embrya, který prochází různými fázemi. Porovnáním těchto fází se zárodky různých zvířat zastává Aegidius (stejně jako Tomáš Akvinský) takovou interpretaci vývoje plodu, která bude o mnoho staletí později nazvána jako "rekapitulační teorie" (Hewson, 1975: 99). Avšak Aedigius tvrdí že "tělo plodu nemá být nazýváno jako prase, medvěd, nebo opice, ale je to něco bezprostředně ustanoveného k tomu, aby se stalo člověkem" (Hewson, 1975: 100). Z tohoto postoje zjevně vyplývá, že lidský život nezačíná zcela v okamžiku početí. Ačkoliv tato teze může využita k tomu, aby podložila morální úsudek týkající se potratů, nezdá se, že by Aegidius měl zájem vypořádat se z tohoto úhlu pohledu s problémem, který se stane zásadním pro to, čemu dnes říkáme bioetika."

Dále uvádím seznam literatury, která je v tomto přeloženém úseku citována:

AEGIDIUS ROMANUS. De formatione humani corporis in utero. Firenze, 2008. Editoval R. Martorelli Vico.
HEWSON, M. A. Giles of Rome and the medieval Theory of Conception: a Study of the ‘De formatione corporis humani in utero’. London: Athlone Press, 1975. 
MARTORELLI VICO, R. Il De formatione corporis humani in utero'di Egidio Romano. Indagine intorno alla metodologia scientifica. Medioevo. 1988, roč. XIV, s. 291–313.

MARTORELLI VICO, R. Medicina e filosofia. Per una storia dell'embriologia medievale nel XIII e XIV secolo. Napoli: Guerini e associati, 2002, s. 47–62.


Citace anglického originálu je následující:

LAMBERTINI, R. Giles of Rome. In The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Fall 2009 Edition), Edward N. Zalta (ed.).
Dostupné z WWW: http://plato.stanford.edu/archives/fall2009/entries/giles/