15. srpna 2016

Aktivita smyslů, Petr Olivi a Petr Auriol – disertace dokončena

Když se díváme z okna jedoucího vlaku, někdy se nám může zdát, jako by se stromy kolem trati pohybovaly. Máváme-li ve tmě zapálenou prskavkou, můžeme ve vzduchu vytvářet roztodivné ohnivé tvary, které vzápětí zanikají. Pokud se podíváme do zrcadla, vidíme velice zřetelně svou tvář a okolní věci – ovšem na místě, kde určitě nejsou. Díváme-li se do dálky a soustředíme se na nějaký nezřetelný předmět, velice jasně pociťujeme, že musíme „napínat“ zrak a vynaložit určité úsilí, abychom tento předmět neztratili ze zřetele.

Podobné každodenní zkušenosti jsou někdy filosofy předkládány v rámci obhajoby teze, že naše smysly hrají při vnímání v nějakém ohledu aktivní roli. Poslední tři roky jsem docela podrobně zkoumal, jakou podobu měly obhajoby takové teze ve středověké filosofii. Výsledkem je třísetstránková disertační práce s poněkud prozaickým názvem Smyslové vnímání a aktivita smyslů podle Petra Oliviho a Petra Auriola, která je v těchto dnech těsně před odevzdáním. V práci zkoumám dva konkrétní středověké výklady smyslového vnímání založeného na tezi o aktivitě smyslů – výklad Petra Oliviho založený na tezi, že vnímání vždy předchází zaměření pozornosti, a výklad Petra Auriola založený na tezi, že při vnímání smyslová mohutnost vytváří percepční obsah. Oba výklady se pokouším zrekonstruovat jako dvě teorie, které jsou plausibilní v rámci určité intelektuální tradice, a sledovat, nakolik ustojí kritiku vedenou ze strany jejich současníků.

Pokud by někoho zajímalo, jakými způsoby a k čemu v disertaci docházím, může si přečíst autoreferát či anglické summary.

Zde lze rabelaisovsky zmínit, že na přetřes přijdou
  • myšlenkový experiment "člověka před stvořením",
  • problém mentální kauzality a středověká varianta okazionalismu,
  • údajný pátý typ příčiny (vedle tradičních čtyř aristotelských příčin), který je však spíše kontrafaktuální závislostí,
  • aristotelské pojetí intencionality a skotistická "revoluce" v této problematice,
  • pojem objektivního bytí, co přináší do problematiky struktury kognitivního aktu a co ním provádí Auriol,
  • několik návodů, jak kritizovat Tomáše Akvinského,
  • otázka, proč není naše zrakové pole rozpadlé do miliónů barevných teček,
  • údajná nemorálnost optiky,
  • proč je vidění přes zrcadla a skrze čočky tak zvláštní,
  • jakou roli má při vnímání vůle a proč se našim smyslům vnější předměty doslova vnucují,
  • co vidíme, když vidíme zdánlivé duhové barvy na krku holubice, obrazy v zrcadle, nebo to, že tyč ponořená do vody je zlomená,
  • 184 výskytů slova "tradice" a "tradiční" a drobná úvaha o tom, jakou roli tento pojem může mít v historiografii středověké filosofie,
  • otázka, proč je naše vědomí selektivní, zda důraz na aktivitu smyslů při vnímání vede k reprezentacionalismu či co udělá s tradičním aristotelským pojmem poznání;
  • ovšem také františkánský systém vzdělávání,
  • arabská a řecká pojednání o optice, která od 12. století zaplavují latinský Západ,
  • ostré výpady vůči Aristotelovi či naopak jeho tvořivé rozvíjení,
  • jak kritizovat všechny autority včetně Augustina, ale před komisí se tvářit jakože nic,
  • nepozornost středověkých písařů vynechávajících dlouhé části vět, která vyplave na povrch při kolaci rukopisů v rámci přípravy edice připojené k disertaci;
  • a samozřejmě dějiny pojmů jako jsou kauzalita, intencionalita, duše, smysl, spirituální, pozornost, vědomí atp.

Manýristická alegorie zraku (Rožmberk)

Bohužel nezbylo místo na:
  • ontologii barev,
  • systematičtější rozbor středověkých teorií vědomí a vývoj pojmu mysl,
  • podrobnější dějiny pojmu intuice,
  • tajemnou skupinu optiků, které Albert Veliký nazývá "aspektivisté" (oproti pozdějším perspektivistům jako je Roger Bacon),
  • tzv. "činný smysl" latinských averroistů
  • a mnoho, mnoho dalšího.

Žádné komentáře:

Okomentovat