Pluralita tradic (Nové Hrady)

Počátkem tohoto týdne se v Nových Hradech v jižních Čechách konala konference Pluralita tradic ve středověké a raně novověké filosofii, kterou pořádaly Filosofický ústav AV ČR a Teologická fakulta Jihočeské univerzity. Na konferenci vystoupili historikové filosofie zabývající se dlouhým obdobím v dějinách myšlení rozprostírajícím se od raného latinského středověku, přes vrcholný středověk, až po raně novověkou filosofii. Zazněly následující příspěvky (viz také program, v němž ale došlo k určitým změnám):

Pondělí 8. prosince:

• Marek Otisk (FLÚ AV ČR, FF OU): Číslo a matematika jako předmět filosoficko-teologického zájmu raně středověkých myslitelů
• Václav Němec (FLÚ AV ČR, FF UK): Vědomý a nevědomý novoplatonismus ve středověku
• Lukáš Novák (FF UK, TF JU): Scotova „recepce“ novoplatonismu
• Tomáš Nejeschleba (FF UP): Bonaventurismus jako svébytný filosofický systém?
• Jakub Sirovátka (TF JU): Nekonečnost Nekonečna. Tradice radikální transcendence u Mikuláše Kusánského v návaznosti na Augustina a Diogena Areopagitu
• Miroslav Hanke (FLÚ AV ČR, FF ZČU): Problém univerzálií v pozdněstředověkém nominalismu. Případ Martina Magistriho (1432–1482)
• Jan Samohýl (TF JU): Diskuse k „Maimonidovské kontroverzi“ v Praze v druhé polovině 16. století v kontextu židovského myšlení
• Prokop Sousedík (KTF UK, UJEP), David Svoboda (KTF UK, FLÚ AV ČR): Různé koncepce matematiky od antiky po novověk

 Úterý 9. prosince:

• Daniel Heider (FLÚ AV ČR, TF JU): Idea řádu a metodologie Suárezovy psychologie
• Tomáš Machula (TF JU, FLÚ AV ČR): Koncepce kardinálních ctností ve středověké scholastice
• Daniel Špelda (FF ZČU): Progresivistická rétorika raně novověké filosofie a věd
• David Svoboda (FLÚ AV ČR, KTF UK): Tomistické pojetí vztahu
• Jan Palkoska (FF UK): Pappova matematická analýza a Descartova metoda

Příspěvky byly zaměřeny tak, aby poukazovaly na fakt, že středověké myšlení není čistě homogenní – že se nejedná např. o rozvíjení čistě aristotelské tradice. Celkově lze z příspěvků odvodit několik tradic, které se projevovaly v středověkém a novověkém (latinském) myšlení:

• samozřejmě scholastické myšlení (Novák, Hanke, Heider, Machula)
• scholastika není zjevně definovaná nějakými základními tématy (např. filosofickou theologií) – už samotné příspěvky ukázaly, že se jednotliví myslitelé zabývali teorií poznání (Novák), metafyzikou a naukou o duši (Svoboda, Heider), logikou a ontologickými závazky (Hanke), ale i etikou a teorií ctností (Machula)
• stejně tak scholastika není definována nějakými vybranými postoji, např. realismem (viz Hanke a nominalismus) nebo aristotelismem (scholastický filosof často zastával i novoplatónské postoje – viz dále)
• scholastickou tradici lze zřejmě definovat nejlépe její metodou – pojmová analýza, důraz na argumentaci, apod.

• novoplatónská filosofie a její dědictví (Němec, Novák, Nejeschleba, Sirovátka, Heider)
• zajímavé byla teze Václava Němce: ve středověku byl velmi častý "nevědomý" platonismus – i když mnozí autoři (což platí zvl. pro raný středověk) neměli např. k dispozici Platónův korpus, jejich myšlení je prodchnuto novoplatónským viděním světa (k této problematice viz např. aktuální podcast Petera Adamsona)
• v rámci reflexe této tradice některé konferenční příspěvky zkoumaly novoplatónské (a augustinovské) prvky, které se projevují u scholastických autorů – např.:
• Novák a Scotova kritika iluminační teorie poznání u Jindřicha z Gentu (reflexe části Scotovy kruciální 3. distinkce z Ordinatio I; viz [Pasnau, 2003: 300-304]); 
• Heider a argumenty v Suárezově psychologii, které se zakládají na novoplatónské myšlence řádu a "velkého řetězce jsoucen" (novoplatónská představa hierarchie je častá; objevuje se např. i u Petra Auriola - viz [Lička, 2015: zvl. §3]);
• Nejeschleba a otázka, jak vysvětlit pnutí mezi tradicí platónskou a aristotelskou u Bonaventury (o sporu mezi interprety Bonaventury píše poutavě už ve studii [Nejeschleba, 2003: 7-18])

• matematika (Otisk, Palkoska, Sousedík/Svoboda)
• příspěvky poukázaly na důležitost matematické tradice od antiky po novověk; zabývaly raně středověkým pojetím matematiky, známým především z kvadriviálních příruček (Otisk), i vlivem matematiky na filosofii:
• Palkoska ve svém příspěvku obhajoval tezi, že Descartova metoda byla částečně inspirovaná řeckou matematikou/geometrií, zvláště Pappem z Alexandrie, především geometrickým pojmem analýzy (Palkoska v příspěvku přesvědčivě propojil Descartovu epistemologii [metodu analýzy]  s jeho kognitivní psychologií = rozbor jednotlivých mentálních procesů jako chápavost, soud až k tzv. "vynucenému souhlasu", který provádí vůle, předloží-li nám chápavost jasný a rozlišený obsah)

• židovské myšlení, které na konferenci představil Samohýl na dědictví maimonidovských kontroverzí v Praze

Kromě příspěvků reflektujících jednotlivé tradice a jejich aspekty zazněla také jakási "meta-reflexe" přístupu ke tradicím a autoritám v renesanci, novověku a osvícenství (Špelda). Špelda k tomuto tématu přistoupil prostřednictvím metafor, které se v těchto obdobích objevovaly – např.:

• figura obráceného věku (staří nejsou antičtí myslitelé, ale my, protože naše doba má za sebou více věku → jeden důsledek = infantilizace Aristotela);
• metafora trpaslíků na ramenou obrů (která postupně měnila význam od představy dekadence a úpadku [příroda je slabá, naše vědění je "zakrslé" v porovnání s veleduchy antiky]) až po představu kumulativnosti poznání [díky tomu, že sedíme na ramenou obrů, vidíme dále]);
• metaforu génia uvězněného v čase (Aristotelés měl pronikavého ducha a kdyby slyšel argumenty pro novou kosmologii, určitě by s nimi souhlasil; kdyby Duns Scotus nežil v době tmářství, nemarnil by čas subtilnostmi a byl by novým Newtonem). (Od poslední metafory už není daleko k historismu.)

Na konferenci poněkud chyběla reflexe toho, co je to tradice, byť tento termín zazníval velmi často. (Drobné úvaze o pojmu tradice věnuji následující příspěvek.) Dále, je přirozené, že na takto široce pojaté konferenci se patřičné pozornosti nedostane všemu. Spíše marginálně byly představeny některé tradice geokulturní: arabská středověká filosofie zazněla pouze okrajově v příspěvku Václava Němce, byzantská vůbec; je však třeba podotknout, že židovské myšlení bylo tématem celého jednoho příspěvku (Samohýl). Tradice vědecká byla představena dostatečně, ovšem poněkud jednostranně – z vědeckých disciplín se mluvilo pouze o matematice. Nikdo bohužel nereflektoval lékařskou tradici galénovsko-avicennovskou, která měla na evropské latinské myšlení silný vliv od raného středověku (salernská škola) minimálně po 16. století (kromě samotného lékařství také ve filosofických disciplínách – v psychologii, antropologii atp.).

Celkově však konference byla velmi zajímavou událostí. Na závěr lze dodat, že podobná akce se konala již před čtyřmi lety, kdy hlavním tématem byla problematika univerzálií (viz dr. Novotný, 13.12.2010). Z této minulé konference byl publikován "sborník" (resp. supplementum Studií Neoaristotelica) s názvem Univerzálie ve scholastice; podobně i příspěvky, které zazněly na této současné konferenci by se měly dočkat publikování podobnou cestou.

EDIT (16. 12. 2015): Právě vyšel sborník s příspěvky z této konference – Pluralita tradic: od antiky po novověk (= Studia Neoaristotelica, supplementum II). Obsah sborníku je k nahlédnutí např. zde.

LITERATURA

• LIČKA, L. Co je člověk? Petr Auriol a role kognitivní psychologie ve středověké definici člověka. In: HERŮFEK, J. Pojetí důstojnosti člověka od antiky po současnost. Ostrava: Ostravská univerzita, 2015, s. 55–78. [PDF]
• NEJESCHLEBA, T. „Redukující“ povaha filosofie Bonaventury z Bagnoregia. In: BONAVENTURA. Jak přivést umění zpět k theologii. Váš učitel je jeden, Kristus. Praha: OIKOYMENH, 2003, s. 7-56.
• PASNAU, R. Cognition. In: WILLIAMS, T. (ed.). The Cambridge Companion to Duns Scotus. Cambridge University Press, 2003, s. 285–311.