Sgarbi v Olomouci (přednáška Benedetto Varchi's Psychology)

Centrum pro práci s renesančními texty při olomoucké katedře filosofie už třetí semestr pořádá cyklus přednášek o renesanční filosofii a příbuzných tématech. V rámci těchto cyklů do Olomouce zavítají často i přední světoví odborníci na danou problematiku, což je v českých zemích jevem stále ještě poněkud zřídkavým.

Toto úterý (9.4.2013) zavítal v rámci zmíněného přednáškového cyklu dr. Marco Sgarbi (CV, www, wiki; v současnosti působí ve Florencii na Villa I Tatti). Sgarbi se zabývá renesanční filosofií (mj. vernakulární tradicí italské logiky v 16. století - viz připravovaná monografie The Italian Mind. Vernacular Logic in Renaissance Italy, 1540-1551), ale také vlivem aristotelské tradice na novověkou neuniverzitní filosofii. V tomto ohledu propracoval zvl. problematiku vlivu aristotelismu na vznik a formování britského empirismu (viz jeho čerstvě publikovaná kniha The Aristotelian Tradition and the Rise of British Empiricism. Logic and Epistemology in the British Isles, 1570–1689 (Springer, 2013); náhled zde). Široce se zabývá také velmi zajímavou otázkou, do jaké míry se aristotelské a scholastické motivy objevují ve filosofii Immanuela Kanta (disertace Kant and Aristotle. The Critique of Pure Reason within the Tradition of Aristotelian Logic).

Ve své olomoucké přednášce Benedetto Varchi's Psychology se Sgarbi zaměřil na méně známého italského myslitele 16. století - Benedetta Varchiho (1503 - 1565). Tento myslitel bývá v současnosti chápán především jako literát - zkoumají se většinou jeho zájmy na poli poetiky či historie. Jak zdůraznil Sgarbi, nikdo se zatím příliš nesnažil vyložit Varchiho jako filosofa. Je to způsobeno zvláště tím, že jeho filosofické texty (psané italsky) nevyšly v renesanci tiskem a jsou tudíž dosud pouze v rukopisech (které dnes chová florentská Biblioteca Nazionale Centrale). Sgarbi v přednášce zohlednil právě tento dlouho přehlížený rukopisný materiál a zaměřil se na rekonstrukci Varchiho postojů na poli psychologie.

Varchi tvrdí, že ve skutečnosti (reálně) jako lidé disponujeme pouze jednou duší. Tuto duši ovšem lze "virtuálně" - tedy podle jednotlivých schopností, jichž je tato duše schopna - rozdělit na tři tradiční aristotelské složky - složku vegetativní, smyslovou i rozumovou (Varchi je jednotlivé složky popořadě lokalizuje do jater, srdce a mozku). Vzájemný poměr mezi jednotlivými složkami duše je pak podle Varchiho dán tím, že vyšší mohutnost v sobě obsahuje všechny nižší - rozumová duše tedy v sobě obsahuje vegetativní i smyslovou složku. (Vztahy mezi jednotlivými částmi pak odpovídají vztahu mezi potencí a aktem - např. představivost v uskutečnění je podle Varchiho totožná s trpným intelektem). V tomto přístupu je podle Sgarbiho znát vliv pozdně antického aristotelského komentátora Themistia.

Činný intelekt je v určitém smyslu sám o sobě jediný a společný všem lidem (např. kvůli tomu, abychom si navzájem rozuměli, musíme sdílet pojmy - a doménou pojmů je právě činný intelekt). Individuálnost duše zajišťují nástroje, kterými získávají informace o vnějším světě - tedy vnější a vnitřní smysly a trpný intelekt. Mezi činným a trpným intelektem pak podle Varchiho není reálná distinkce, naopak jsou jednou rozumovou duší. Je mezi nimi podobný vztah jako mezi formou a látkou - jak uvedl Sgarbi, toto tvrzení je opět blízké Themistiovi.

Varchi někdy bývá vykládán jako averroista (především kvůli silně aristotelskému přístupu k nauce o duši), jak však bylo ukázáno, Varchi nezastával tradiční averroistický postoj - jednotu aktivního intelektu a jeho oddělitelnost. Jeho pozice je naopak blízká Themistiovi (ten v psychologických otázkách aristotelský základ obohacoval platónskými prvky).

V následné diskusi, kterou moderoval prof. Paul Richard Blum (wiki) z Baltimoru, který také působí v Olomouci v rámci Centra, zaznělo několikrát upozornění na určitou podobnost mezi Varchiho psychologií a Avicennovým pojetím téhož tématu.