Středověký člověk (kolokvium, Ostrava)

V pátek 12. září se v Ostravě konalo medievistické kolokvium Středověký člověk: poznání a svět. Příspěvky byly z větší části filosofického rázu:

• Jana Horáková (OU Ostrava): Odpověď Judy ibn Alfakara Davidu Kímhi
• Jakub Varga (OU Ostrava): Walter Burky o pravdě a jejím logickém nositeli
• Lukáš Lička (OU Ostrava): Je optika nemorální? Petr Olivi o povaze smyslového vnímání
• Daniel Heider (JČU Č. Budějovice, FLÚ Praha): Suárez o vzniku species sensibilis a smyslové percepce
• Martin Celhoffer (MU Brno, OU Ostrava): Platonismus a pythagoreismus v latinském hudebním písemnictví: základní problémy
• Pavel Blažek (FLÚ Praha): Zhovadilé způsoby. Islámská manželství očima středověkých západních cestovatelů
• Michaela Bortlová (OU Ostrava): Proměny ikonografie a zobrazování legendy sv. Benedikta z Nursie ve středověkém umění a kultuře

Několik stručných poznámek o zajímavých tezích:

• Varga:
• Burley používal koncept tzv. objektivního bytí nejen pro předměty jednoduchých kognitivních aktů (předmět vnímání, předmět konceptuálního aktu apod.), ale i pro propozice (tj. předměty složených kognitivních aktů, kterým dnes říkáme propoziční postoje)
• podle Burleyho je rozdíl mezi mentální propozicí, která existuje v intelektu subjektivně (je složena z nějakým mentálních entit, zřejmě kognitivních aktů uchopujících subjekt a predikát) a tzv. propozicí in re, která je na jedné straně složena z věcí samotných, na straně druhé však existuje v intelektu "objektivně" (obiective)
• → opět zde máme příklad toho, jak koncept objektivního bytí slouží pro překlenutí mezery mezi myslí a světem (jak bylo ukázáno v předchozím příspěvku)
• koncept objektivního bytí mohl Burley převzít přímo od Scota (jak zdůraznil Jakub, byl Burley patrně jeho posluchačem); dalším možným zdrojem mohl být také Petr Auriol (několik z jeho příkladů smyslových klamů cituje Burley v De universalibus, cap. 6, ed. Wöhler, 62)

• Heider:
• příspěvek čerpal ze Suárezova spisu De anima (ed. Castellote), hlavně ze dvou kvestií:
• (1) De an., d. 6, q. 2: Utrum ad productionem specierum sensibilium necesse sit ponere sensum agentem
• (2) De an., d. 4, q. 4: Utrum actus cognoscendi fiat a potentia, in qua recipitur simul cum specie
• zajímavé je, že Suárez zkoumal averroisty nastolenou otázku, zda je třeba postulovat aktivní smysl (viz (1)); znal a navazoval na texty Jana z Jandunu (což však mezi renesančními scholastiky nebylo neobvyklé); na danou otázku odpovídá záporně
• v otázce vzniku percepčního kognitivního aktu (viz (2)) Suárez hledá nějakou střední pozici mezi aktivitou ("augustinianismus", např. Olivi či Jindřich z Gentu) a receptivitou / pasivitou kognitivních mohutností ("aristotelismus", např. Akvinský)
• Suárez dochází ke stanovisku, které je blízké Scotově (a také Auriolově) pozici: pro vznik kognitivního aktu jsou určující dvě parciální příčiny – jedna na straně duševní mohutnosti, jedna na straně objektu
• podle doc. Heidera je však mezi Suárezem a Scotum rozdíl:
• u Scota je hlavní příčinou kognitivní mohutnost, instrumentální příčinou pak species;
• u Suáreze je instrumentální příčinou mohutnost in-formováná species, hlavní příčinou je pak sama duše
• Blažek:
• velmi zajímavý příspěvek z hlediska interkulturních vztahů mezi latinskou Evropou a muslimským světem: otázka, jaké byly ve středověké Evropě znalosti muslimské polygamie
• jako pramen sloužily autorovi středověcí a raně novověcí životopisci: např.  Burchard ze Štrasburku, Simone Sigoli, Lionardo Frescobaldi, Anselm Adorno atd.
• podkladem příspěvku byla studie (Blažek, 2014)

• Celhoffer:
• v antice existoval rozdíl mezi dvěma školami hudební teorie:
• pythagorejci – předkládali aritmetickou teorii hudby (hudba je smyslově postřebnutelným projevem matematických vztahů, mezi aritmetickou proporcí a zvukovou harmonií je analogie – viz "mýtus o kovárně")
• aristoxenovci / harmonikové – předkládali "empirickou" teorii hudby (hudba je především záležitostí sluchu, proto se snaží nalézt pokud nejmenší intervaly postřehnutelné sluchem)
• ačkoliv pythagorejský přístup vypadá na první pohled jako příliš spekulativní, prakticky je úspěšnější než aristoxenovský

Pozn.: Ve svém příspěvku jsem se zaměřil na:

• (1) Oliviho kritiku tradičních intromisních teorií percepce (Alhacen, Roger Bacon) (na tento krok jsem se zaměřil už na dubnové konferenci v Brně – viz 16.5.2014), vedenou z morálních pozic,
• (2) jeho kritiku extramise (Augustin) a konečně
• (3) na jeho vlastní pozici zakládající se na silném důrazu na aktivitu smyslů.

Stručně v následujícím příspěvku.

EDIT (13.11.2014): Stručná zpráva o kolokviu, kterou jsme napsali s Jakubem Vargou, vyšla v Listech Filosofické fakulty Ostravské univerzity (2014, č. 8, s. 8).

LITERATURA

• FRANCISCO SUÁREZ. De anima. Commentaria una cum quaestionibus in libros Aristotelis De Anima. Ed. S. Castellote. 3 sv. Madrid, 1992. Dostupné z WWW.
• WALTER BURLEY. Tractatus de universalibus. Traktat über die Universalien. Lateinisch – Deutsch. Ed. et trans. H.-U. Wöhler. Leipzig: Sächsische Akademie der Wissenschaften, 1999.

• BLAŽEK, P. Zhovadilé způsoby. Islámská manželství očima středověkých západních cestovatelů . In: KRAS, P.; NODL, M. (eds.). Manželství v pozdním středověku: rituály a obyčeje / Małżeństwa w późnym średniowieczu: rytuały i zwyczaje (= Colloquia mediaevalia Pragensia 14). Praha: Filosofia, 2014.