Sallustiův pravopis a Caesar jako filolog

Sallustiovo Spiknutí Catilinovo (Coniuratio Catilinae nebo Bellum Catilinae) se otevírá otázkou takřka scholastickou - zda vojenství je ku prospěchu více tělesná síla, nebo duševní zdatnost (... certamen fuit, vine corporis an virtute animi res militaris magis procederet ... - § 1). V autobiografickém úvodu si historik Sallustius dále stěžuje, že psát o minulosti a činech předků je nejen obtížné a nesnadné (... mihi ... arduum videtur res gestas scribere ... - § 3), ale navíc člověk, který tyto činy popisuje jen stěží dojde srovnatelné slávy s tím, kdo tyto činy koná (... haudquaquam par gloria sequitur scriptorem et auctorem rerum ... - ibid.). (Což může být pocit blízký i historikovi filosofie.)

Nejvíce však překvapí Sallustiův pravopis - oproti mladším autorům Ciceronovy doby zachovává v některých případech podobu obvyklou ve starších dobách (editoři si s tím poradí různě - někteří pravopis zcela klasicizují, jiní ponechávají původní). Jedním z rysů tohoto staršího pravopisu je to, že místo obvyklého i se v některých slovech objevuje hláska u - tj. v textu narazíme na maxume (místo maxime) či lubido (místo libido).

Čirou náhodou jsem dnes u Quintiliana narazil na zajímavou poznámku k této pravopisné změně. V sedmé kapitole první knihy svých Základů rétoriky (která je celá věnována otázkám pravopisným) tento učitel rétoriky tvrdí, že jako první prý začal v těchto případech psát i sám Julius Caesar (I, 7, 21, čes. s. 63). Jeho pravopisná varianta se dostala do běžného užívání a imperátor tak uplatnil svou moc i v dějinách vývoje latinského jazyka.

Ačkoliv se jedná o méně známý fakt, kromě toho, že byl slavným vojevůdcem, zabýval se Caesar také gramatikou - v r. 54 při přechodu Alp (!) sepsal spisek De analogia, v němž vstoupil do sporu mezi analogií a anomálií, který se vznikl mezi helénskými gramatiky ve 2. stol. př. Kr. Zatímco anomalisté (mezi nimi i někteří gramatikové sympatizující se stoicismem) se domnívali, že jazyk je iracionální a spontánní médium, je plný výjimek a právě v jeho rozkolísanosti a rozmanitosti je spatřován pravý půvab, analogisté považovali jazyk za rozumový systém, zdůrazňovali symetrii a pravidelnost a snažili se potlačovat různé odchylky. Caesar se - jak vidno - v tomto nedochovaném spisku zjevně hájil analogii. (Šubrt, 2005: 80-82)

LITERATURA

• QUINTILIANUS. Základy rétoriky. Praha: Odeon, 1985. Přel. V. Bahník.
• SALLUSTIUS. Bellum Catilinae. Online: The Latin Library (neznámá edice), Bibliotheca Augustana (ed. Schöne, Eisenhut - archaický pravopis), Gutenberg (ed. Schmitz, Zumpt- klasicizující pravopis).
• ŠUBRT, J. Římská literatura. Praha: OIKOYMENH, 2005.