Který aristotelský text patřil ve středověku k těm nejoblíbenějším? Nejsou to logické spisy jako Kategorie či O vyjadřování, které dohromady tvoří Organon a z nichž každý se dochoval skoro ve 300 rukopisech. Není to ani konvolut O živočiších, spis O vzniku a zániku či O nebi, z nichž každý se dochoval ve více než 300 rukopisech. Není to ani Etika Níkomachova s více než 360 rukopisy, ba ani Metafyzika s více než 410 rukopisy. Prvenství nedrží ani Fyzika s více než 440 rukopisy, ba ani spis O duši s více než 470 rukopisy. (Pro počty rkp. viz Dod, 1982, s. 74-79.)
Největší aristotelský blockbuster ve skutečnosti nenapsal Aristotelés. Jedná se o totiž o bizarní encyklopedii arabského původu plnou lékařských rad a tajných nauk, která se tváří jako dopis Aristotela Alexandrovi Makedonského a která ve středověku nesla příznačný název Secretum secretorum čili Tajemství všech tajemství. Latinský překlad spisu či jeho částí se dochoval ve více než 500 rukopisech! Spis navíc byl už během 13. století přeložen do hebrejštiny, kastilštiny, holandštiny či provensálštiny a později do angličtiny, francouzštiny a dokonce staročeštiny – a byl čten nejen na univerzitách, ale i v klášterech a dokonce na šlechtických dvorech.
Arabská předloha textu vznikla někdy během 10. stol., do latiny byla nejprve přeložena část obsahující lékařské rady, a to Janem Španělským někdy mezi lety 1135 a 1150; kompletně pak až zhruba o sto let později péčí Filipa z Tripolisu. Text stylizovaný jako dopis, který údajně stárnoucí Aristotelés posílá svému žáku Alexandru, lze přiřadit k žánru tzv. knížecích zrcadel (obsahuje rady panovníkovi stran umění vládnout i morálky); nachází se v něm však také lékařská část, která někdy kolovala samostatně a je svého druhu radami ke správné životosprávě (regimen sanitatis). (Dietetické pasáže rozebírá Adamson, 1995, s. 50-56.) Kromě toho zde lze nalézt i filosofii přírody.
 |
Iluminace z anglického rukopisu Secreta (Londýn, British Library, Add MS 47680, fol. 57v):
dva muži s jablečnými čepicemi jsou lékaři, kteří udílejí králi rady,
zatímco klečící muž mu nabízí dietní rybu. Tento kodex vznikl na poč. 14. stol.
a byl věnován anglického králi Edwardovi III. |
Spisem Secretum secretorum nebyl fascinován nikdo menší než slavný anglický učenec Roger Bacon. Se spisem se seznámil zřejmě někdy v 50. letech 13. stol., tj. v době, kdy již nepůsobil jako učitel aristotelských přírodovědných spisů na pařížské artistické fakultě, ale jako učenec "na volné noze" zabývající se obskurními alchymistickými, astrologických, optickými či lékařskými texty a utrácející dědictví za tajné knihy, optické nástroje, astronomické tabulky apod. (Viz slavná autobiografická zmínka z Opus tertium, c. 17, ed. Brewer, 59.) Na Baconovo myšlení měl spis zřejmě velký vliv. Někteří badatelé (jako např. Easton) spatřují v tomto spisu katalyzátor, který měl zásadní roli při přeměně Bacona z tradičního aristotelského komentátora v entuziastického učence usilujícího o obrodu křesťanské vzdělanosti, v níž má studium přírodních věd sloužit v obraně křesťanstva před Antikristem. (Easton se pokouší vykládat celou Baconovu koncepci reformy vzdělávání jako rozpracování jednotlivých témat Secreta – viz Easton, 1952, s. 24, 78-82, 108; Williams, 1997, s. 369-372 souhlasí s důležitou rolí Secreta v Baconově myšlení, ale střízlivěji poznamenává, že nelze všechno vysvětlovat pouze tímto jedním vlivem; zvlášť pokud zohledníme obrovskou šíři literatury, kterou Bacon četl.)
O tom, že si spisu velmi vážil, ostatně svědčí i to, že Bacon připravil jeho edici. Porovnal celkem 4 rukopisy Secreta a původních deset knih přerozdělil do čtyř částí (v Baconově dělení první část pojednává o vládnutí a mravech králů, druhá shrnuje rady pro zachování zdraví, třetí představuje divy přírody a věd, a čtvrtá je věnována fyziognomii – vysvětluje se zde, jak si mají králové vybírat přátele a rádce na základě jejich tělesných rysů). Bacon také sepsal spisek sloužící jako úvod k dílu – Tractatus brevis et utilis ad declarandum quedam obscure dicta in libro Secreti Secretorum Aristotilis, který pojednává především o záležitostech astrologických a má sloužit urozenému čtenáři k lepšímu pochopení kapitol o flebotomii, při jejímž provádění je třeba vzít v úvahu stav ovzduší a postavení planet (Secr. II, 30), a talismanech (Secr. III, 23). Do záhlaví každé kapitoly pak Bacon umístil stručné shrnutí a opatřil text množstvím glos – ať už filologických, které podávají různočtení nebo vysvětlují významy arabských termínů, či věcných komentářů k tématům, které Bacona zvláště zajímaly. Svou edicí chtěl spis patrně učinit přístupným i univerzitně nevzdělanému čtenáři – není vyloučeno, že stejně jako Aristotelés údajně tento spis věnoval Alexandrovi, chtěl jej Bacon věnovat přímo anglickému králi. (Williams, 1997, s. 380 se domnívá, že se mohlo jednat o krále Jinřicha III. nebo jeho syna Edwarda I. Podrobněji k Baconově práci na této edici viz ibid., s. 378-388; podle Williamse se sice nejedná o edici kritickou, ale stále edici víceméně spolehlivou – a až do dnešních dní jednu z nejlepších, které máme k dispozici. Baconova edice včetně jeho úvodu a glos vyšla jako pátý svazek jeho Opera hactenus inedita – viz literatura níže).
Jedním z témat spisu, které Bacona obzvláště zajímaly, byla medicína (ve svém drobném spisku De erroribus medicorum, v němž kritizuje dobové lékaře a na jehož překladu jsem před pár lety pracoval, odkazuje na Secretum celkem devětkrát – po Avicennově Kánonu se tedy jedná o nejcitovanější text v rámci tohoto spisu.) Jednak odkazuje na různé léčivé látky (např. rebarboru, jejíž blahodárné účinky prý poznal na vlastním těle), jednak se dovolává autority tohoto spisu, aby podpořil tezi, že by lékaři měli brát v úvahu vliv nebes a používat metod praktické alchymie. Zaujat byl zřejmě lékem, který je v Secretu nazván "neocenitelná sláva" (gloria inestimabilis). Pseudo-Aristotelés popisuje velice podrobně obtížnou výrobu tohoto léku (viz Secr. II, 28). Bacon k tomuto místu připojuje obsáhlejší glosu (OHI V, 105): je prý těžké porozumět všem arabským termínům v uvedeném receptu, zájemce o tento všelék musí být velmi bohatý (suroviny jsou stěží dostupné a navíc velmi drahé a je třeba si najmout ty nejmoudřejší lékaře a nejzkušenější lékárníky); Bacon dále uvádí, že na vlastní oči viděl, jak tento lék vyléčil druhého nejmocnějšího muže Francie z těžkých chorob (zřejmě Alfonsa z Poitiers – viz Williams, 1997, s. 386-387).
Jak bylo zmíněno v předchozím příspěvku, vlivem Secreta secretorum v českém prostředí se v současnosti zabývá Pavlína Cermanová (viz např. Cermanová, 2013). Přítomnost Baconovy edice na českém území se zatím dokázat nepodařilo.
LITERATURA
- Pseudo-ARISTOTELÉS. Secretum Secretorum cum glossis et notulis fratris Rogeri. In: Opera hactenus inedita Rogeri Baconi, sv. 5. Ed. R. Steele. Oxford: Clarendon Press, 1920, s. 25-172. [= Secr.]
- ROGER BACON. Opus tertium. In: Fr. Rogeri Bacon Opera quaedam hactenus inedita. Ed. J. S. Brewer. London: Longman, Green, Longman & Roberts, 1859, s. 3-310.
- ROGER BACON. Tractatus brevis et utilis ad declarandum quedam obscure dicta in libro Secreti Secretorum Aristotilis. In: Opera hactenus inedita Rogeri Baconi, sv. 5. Ed. R. Steele. Oxford: Clarendon Press, 1920, s. 1-24.
- ADAMSON, M. W. Medieval Dietetics. Food and Drink in Regimen Sanitatis Literature from 800 to 1400. Frankfurt am Main: Peter Lang, 1995.
- CERMANOVÁ, P. Moc vědění: pseudo-aristotelské Secretum secretorum ve středověkých Čechách. Studia Mediaevalia Bohemica. 2013, roč. 5, č. 2, s. 179-213.
- DOD, B. G. Aristoteles Latinus. In: KRETZMANN, N.; KENNY, A.; PINBORG, J.; STUMP, E. (eds.). Cambridge History of Later Medieval Philosophy. From the Rediscovery of Aristotle to the Disintegration of Scholasticism, 1100-1600. Cambridge: Cambridge University Press, 1982, s. 45-79.
- EASTON, S. C. Roger Bacon and his Search for a Universal Science. A Reconsideration of the Life and Work of Roger Bacon in the Light of His Own Stated Purposes. New York: Russell & Russell, 1952.
- WILLIAMS, S. J. Roger Bacon and the Secret of Secrets. In: HACKETT, J. (ed.). Roger Bacon and the Sciences. Commemorative Essays. Leiden: Brill, 1997, s. 365-393.
Poslední číslo Bulletin de Philosophie Médiévale (2017/59) obsahuje články o Averroových komentářích k Etice a Metafyzice v několika středověkých jazykových verzích; o vlivu Elucidaria Honoria z Autunu na úvod do studia astrologických disciplín od Michaela Scota; o užití avicennovské psychologie (a tzv. aestimatio) ve výkladu fungování talismanů u Fakhr al-Dína al-Rázího, dva články o Eckhartovi (o vnitřních odkazech v rámci jeho děl a objevu nového rukopisu jeho vernakulárních textů); rovněž článek o židovském averroistovi Josefovi Ibn Caspim; problematice snů u kazatele Iacopa Passavantiho a studii o Kusánského teorii vnímání (který hájí to, čemu se dnes říká kognitivní penetrace, tj. vliv racionálních schopností na smyslové vnímání). Dále je zde inventář středověkých komentářů k pseudo-aristotelskému spisu Physiognomica a článek o chilském františkánském metafyzikovi přelomu 17. a 18. stol, Juanovi de Fuica.
