Je známo, že kolem r. 1350 začala oxfordská logika, až do této doby překotně se rozvíjející, poněkud stagnovat. Je to doba konsolidování - vznikají propracované, ale ne již zvlášt originální práce. Výrazným trendem je tvorba manuálů a universitních příruček logiky, které jsou kompilacemi starších doktrín s malými inovacemi. (Spade, 1998: 404)
V 90. letech 14. stol. zde několik let studovat Ital Pavel Benátský. Ten pak po svém návratu do rodné země vyučoval na universitě v Padově a jako jeden z hlavních zprostředkoval výdobytky britské logiky italské filosofii 15. století. (tamže, 405)
Italové však měli jisté povědomí o britské logice už během 14. stol. a suché britské subtilnosti jim očividně příliš nevoněly:
"S negativním ohlasem se setkával vliv anglických logiků mezi Italy čtrnáctého století, kteří speciálně Brity vyčleňovali jako původce nebezpečného typu učení, které kazí Evropu. Hovořili o tzv. barbari britanni, jejichž jména zněla italskému uchu stejně barbarsky jako jejich filosofické koncepce: jsou to oxfordští logikové jako Ockham, Heytesbury a Swyneshed, u nichž již 'zvuk jejich jmen je ohavný'. Tyto nářky zaznívají v italské literatuře po dvě staletí." (Fletcher, 1984: 394)
LITERATURA:
FLETCHER, J. M. The Faculty of Arts. In: CATTO, J. I. ; EVANS, R. (ed.). The Early Oxford Schools. The History of the University of Oxford. Sv. 1. Oxford: Oxford University Press, 1984, s. 369-399.
SPADE, P. V. Late Medieval Logic. In: MARENBON, J. (ed.). Medieval Philosophy. The Routledge History of Philosophy. Sv. 3. London: Routledge, 1998, s. 402-425.
Žádné komentáře:
Okomentovat