tag:blogger.com,1999:blog-10682294119853500212024-03-28T08:03:40.941+01:00InsolubiliaDějiny filosofie a vědy (nejen středověké).Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.comBlogger111125tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-81987103664421717862018-11-04T13:23:00.000+01:002018-11-04T13:54:42.755+01:00Nové časopisy (2018/11)<a href="https://www.brepolsonline.net/na101/home/literatum/publisher/brepols/journals/covergifs/bpm/cover.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="180" data-original-width="128" height="200" src="https://www.brepolsonline.net/na101/home/literatum/publisher/brepols/journals/covergifs/bpm/cover.jpg" width="141" /></a><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Poslední číslo <b><i>Bulletin de Philosophie Médiévale</i></b> (<a href="https://www.brepolsonline.net/toc/bpm/2017/59/+" target="_blank">2017/59</a>) obsahuje články o Averroových komentářích k <i>Etice </i>a <i>Metafyzice </i>v několika středověkých jazykových verzích; o vlivu <i>Elucidaria</i> Honoria z Autunu na úvod do studia astrologických disciplín od Michaela Scota; o užití avicennovské psychologie (a tzv. <i>aestimatio</i>) ve výkladu fungování talismanů u Fakhr al-Dína al-Rázího, dva články o Eckhartovi (o vnitřních odkazech v rámci jeho děl a objevu nového rukopisu jeho vernakulárních textů); rovněž článek o židovském averroistovi Josefovi Ibn Caspim; problematice snů u kazatele Iacopa Passavantiho a studii o Kusánského teorii vnímání (který hájí to, čemu se dnes říká kognitivní penetrace, tj. vliv racionálních schopností na smyslové vnímání). Dále je zde inventář středověkých komentářů k pseudo-aristotelskému spisu <i>Physiognomica</i> a článek o chilském františkánském metafyzikovi přelomu 17. a 18. stol, Juanovi de Fuica.</span><br />
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Aktuální číslo <b><i>Recherches de Théologie et Philosophie Médiévales</i></b> (<a href="http://poj.peeters-leuven.be/content.php?url=issue&journal_code=RTPM&issue=1&vol=85" target="_blank">2018/1</a>) přináší články o interpretaci myšlení raného Augustina; o vlivu Grossetesteho na Geoffreyho z Aspallu; o komentáři k <i>Liber de causis</i> připisovaném Adamovi z Buckfieldu a otázce vlivu Rogera Bacona na něj; Auriolově teorii poznání (resp. ontologii jeho komponent); či edici kvestie cisterciáka Petra Ceffonse o Boží jednoduchosti, která obsahuje diskuse o soudobé terministické logice či názorech autorů jako Řehoř z Rimini nebo Mikuláš Oresme. Číslo dále obsahuje několik článků k poctě kolínského prof. Andrease Speera, a to o dvojité neznalosti v platónské tradici, vztahu moudrosti a filosofie u Maxima Vyznavače, anonymním holandském traktátu <i>Sub umbra illius</i> (který představuje další ohlas Eckharta ve vernakulárních jazycích) a o epistemologii v komentáři k Proklovi od Bertholda z Moosburgu.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Poslední číslo <b><i>Studií Neoaristotelica</i></b> (<a href="https://www.pdcnet.org/collection-anonymous/browse?fp=studneoar&fq=studneoar%2FVolume%2F8985%7C15%2F8999%7CIssue%3A+1%2F" target="_blank">2018/1</a>) přináší zpochybnění teze o tom, že 15. stol. představuje v dějinách scholastické filosofie úpadek (a navrhuje, že tehdy došlo pouze k přenosu důrazu z teoretické filosofie na praktickou), a článek o Mastriho a Bellutových disputacích k <i>De anima</i>.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Články relevantní pro středověkou filosofii se také vyskytují v několika posledních číslech českých <i><b><a href="https://www.studiatheologica.eu/" target="_blank">Studií theologica</a></b></i> – např. o teorii pravdy u Waltera Burleyho (2017/2); o ctnosti podle Viléma Ockhama (2017/3); o pojetí aktivního a kontemplativního života u Bernarda z Clairvaux (2017/4); o řádu lásky u Bonaventury a o astronomických dopisech Gerberta z Aurillacu (papeže Sivestra II.) (2018/1) a dispenzaci přirozeného zákona u Tomáše Akvinského (2018/2).</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">V posledních číslech slovenského časopisu <b><i><a href="http://www.klemens.sav.sk/fiusav/filozofia/" target="_blank">Filozofia</a></i></b> vyšel sl</span><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">ovenský překlad Akvinského kvestie I.82 (o vůli) ze <i>Sumy theologické</i> (2018/3); o v</span><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">ztahu rozumu a víry ve středověké filosofii (2018/4) a </span><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">článek o Anselmově dialogu </span><i style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">De grammatico</i><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"> (2018/7).</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">V posledním čísle časopisu <b><i>Pro-Fil</i></b> (<a href="http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/profil/issue/view/164" target="_blank">2018/1</a>) </span><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">pak nalezneme článek o pantheismu v renesančním myšlení a Anthonym Collinsovi v kontextu raného britského osvícenství.</span>Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-72964655291175901702018-09-16T14:13:00.000+02:002018-09-16T14:13:42.917+02:00Nové časopisy (2018/9)<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><i>Po letní pauze opět upozornění na několik nových čísel medievistických časopisů.</i></span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><i><br /></i></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">S mírným zpožděním připomínám <b><i>Cahiers de l'Institut du Moyen-Âge Grec et Latin</i></b> (<a href="https://cimagl.saxo.ku.dk/access/" target="_blank">2017/86</a>), který přináší např. studii o pařížkých a kolínských komentářích k <i>Topikám</i>; textový korpus k otázce, zda je osvojení si jazyka závislé na sluchu, zkompilovaný ze středověkých komentářů k <i>De anima</i>, <i>De sensu et sensato</i> a <i>De animalibus</i>; dále edice anonymních komentářů k <i>Parva naturalia</i>; několika kvestií o rozumovém sebepoznání z komentáře k <i>De anima</i> Johna Dinsdalea; edici staroslověnského překladu tzv. <i>Irmologia</i>, studii z byzantské musikologie a nekrolog N. H. G. Pedersena.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Nové číslo <i><b>Archives d'Histoire Doctrinale et Littéraire du Moyen Âge</b></i> (<a href="https://www.cairn.info/revue-archives-d-histoire-doctrinale-et-litteraire-du-moyen-age-2017-1.htm" target="_blank">2017/84</a>) přináší rozsáhlý článek o Oresmeho kvestiích k <a href="https://scholipeta.blogspot.com/2010/12/aristoteles-meteorolog.html" target="_blank">Aristotelově <i>Meteorologii</i></a>, stať o vlivu tzv. kolínské školy (od Alberta Velikého po Bertholda z Moosburgu) na Kusánského; rovněž edice jednoho kázání Richarda ze Sv. Viktora, lékařského spisku <i>Practica fratris</i>, či textu o genealogii alchymie. Dále zde najdeme analýzu a edici kvestie Štěpána Pálče <i>De esse aeterno</i> o první příčině a jejím vztahu ke stvořenému světu.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: georgia, times new roman, serif;">Loňský ročník <b><i>Documenti e studi sulla tradizione filosofica medievale</i></b> (<a href="http://www.mirabileweb.it/edgalluzzo_root_pub.aspx?tipo=periodici&id_madre=898&id_rivista=1#" target="_blank">2017/28</a>) obsahuje množství článků o Avicennových textech, jejich středověkých latinských překladech a jejich čtenářích. Od <i>Logiky </i>po <i>Meteorologii</i>, od Dominika Gundissalina po Alfréda ze Sareshelu. </span><span style="font-family: georgia, "times new roman", serif;">Celý svazek je navíc volně dostupný </span><a href="http://www.sismel.info/books/D&S_2017_ALL.pdf" style="font-family: georgia, "times new roman", serif;" target="_blank">online</a><span style="font-family: georgia, times new roman, serif;">; doufejme, že se to stane standardem i pro další ročníky.</span>Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-88237247959616225212018-05-30T12:02:00.001+02:002018-05-30T12:02:32.704+02:00Počty středověkých rukopisů<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Kolik ve středověku vzniklo rukopisů? A kolik se dochovalo do dnešních dní? Snaha zodpovědět podobné otázky samozřejmě naráží na mnohá úskalí – je třeba určit, co je považováno za rukopis (popsaný list pergamenu zjevně ne), ne všechny dochované rukopisy jsou správně dochovány, není jasné, kolik rukopisů se během staletí ztratilo a kolik celých knihoven zaniklo.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Nizozemský badatel Eltjo Buringh dloudobě pracuje na zodpovězení těchto otázek "statistické kodikologie" – výsledkem jeho úsilí je bezmála šestisetstránková monografie <i>Medieval Manuscript Production in the Latin West</i> (Brill, 2011). V metodologicky dobře podložené monografii se zabývá geografickou distribucí středověkých rukopisů, zánikem rukopisů z různých příčin, mírou produkce rukopisů na latinském západě či vztahem ekonomického stavu dané oblasti a míry produkce rukopisů. Kniha obsahuje přehledné tabulky shrnující různá data (resp. statisticky podložené odhady).</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://ia.media-imdb.com/images/M/MV5BZDU0MjYwOGEtNWFhYy00OTA0LWE3ZjAtMGFjYzA3NzliMDRlXkEyXkFqcGdeQXVyMjUyNDk2ODc@._V1_.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="449" data-original-width="800" height="223" src="https://ia.media-imdb.com/images/M/MV5BZDU0MjYwOGEtNWFhYy00OTA0LWE3ZjAtMGFjYzA3NzliMDRlXkEyXkFqcGdeQXVyMjUyNDk2ODc@._V1_.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Např. </span><b style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">celkový počet dochovaných rukopisů</b><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;"> vzniklých v latinské Evropě mezi lety 500 a 1500 je odhadnut na 726 598, přičemž celkový počet rukopisů vzniklých v tomtéž období (včetně zaniklých) je odhadován na 10 894 087. Většina těchto rukopisů vznikla v období vrcholného a pozdního středověku, což samozřejmě koreluje s rozvojem měst a vznikem univerzit. Pro období tří staletí od vzniku univerzit kolem r. 1200 až do r. 1500 lze počítat s 615 774 dochovanými rukopisy a odhadovat vznik celkem 9 508 080 rukopisů. (Viz tabulka 5.5, Buringh, 2011, s. 261.)</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Buringh také přináší kvalifikované odhady o produkci rukopisů ve vztahu ke geografické oblasti a jejímu počtu obyvatel. Srovnat lze např. <b>produkci v českých zemích</b> (Čechy a Morava) s německými zeměmi a Francií. V českých zemích vzniklo asi 421 rukopisů ve 14. stol. a asi 454 v 15. stol., kdežto v německých zemích 2 938 ve 14. stol. (a ve Francii dokonce 5 646) a 5151 v 15. stol. (a ve Francii 11 958). Relativně malá míra produkce rukopisů v českých zemích vynikne i v přepočtu na počet obyvatel v příslušné oblasti. Zatímco v českých zemích vzniklo 247 rukopisů na milion obyvatel ve 14. stol. a 284 v 15. stol., v německých zemích je to 377 rukopisů na milion obyvatel ve 14. stol. a 660 v 15. stol, ve Francii 418 rukopisů na milion obyvatel ve 14. stol. a 920 v 15. stol. (Viz tabulka 6.4, Buringh, 2011, s. 369.)</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Z Buringhových výpočtů lze také zjistit, jaké <b>množství rukopisů</b> je dnes <b>mimo geografickou oblast, kde vznikly</b>. Z rukopisů vzniklých v českých zemích je asi 45% mimo české knihovny – podobně jako u rukopisů provenience francouzské (51% domácích rukopisů je dnes mimo Francii) a německé (43%). Naopak v téže oblasti, kde vznikly, dnes můžeme najít rukopisy původu britského (britské ostrovy a Irsko; pouze 19% je dnes v zahraničí), rakouského (22% v zahraničí) či středo- a severoevropského (dnešní Polsko, Maďarsko, Slovensko, Švédsko, Norsko, Dánsko a Island; 23% v zahraničí). (Viz tabulka 7.7, Buringh, 2011, s. 437.)</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>LITERATURA</b></span><br />
<br />
<ul>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Buringh, Eltjo (2011), <i>Medieval Manuscript Production in the Latin West: Explorations with a Global Database</i>, Leiden – Boston: Brill.</span></li>
</ul>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-15260290833527291552018-05-11T17:06:00.000+02:002018-05-11T17:06:11.223+02:00Nové časopisy (2018/5)<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Nové dvojčíslo časopisu <b>Vivarium </b>(<a href="http://booksandjournals.brillonline.com/content/journals/15685349/56/1-2" target="_blank">2018/1-2</a>) obsahuje články o "ockhamovském" přístupu k nutnosti minulých událostí, které lze dohledat u některých pařížských myslitelů kolem r. 1200; článek přinášející interpretaci vzájemně rozporných Akvinského výroků o ontologii kauzality; téma z aristotelské kosmologie (jaké důsledky by mělo, kdyby ustal pohyb nebeských těles) ve zpracování některých myslitelů 14. století; rovněž edici a anglický překlady <i>Epistola Lucipheri</i>, včetně rozboru možného autorství a připsání textu cisterciákovi Pierrovi Ceffonsovi; a kritiku skotistické univocity bytí u Dominika z Flander.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>Freiburger Zeitschrift für Philosophie und Theologie</b> (<a href="http://www.unifr.ch/fzphth/de/journal/archive/64.-band-2017-heft-2" target="_blank">2017/2</a>) přináší skupinu článků týkající se Jeronýma Pražského, jeho pojetí první látky či Wyclifovy politické theologie a jejího vlivu na české prostředí. (Jeronýmovi je rovněž věnován nedávno publikovaný <a href="http://filosofia.flu.cas.cz/index.php?id=publikace&titul=511" target="_blank">sborník</a>). Časopis dále obsahuje články o Akvinského pojetí <i>intentio </i>a <i>ratio</i> a o Lutherově etice. Časopis brzy začne zveřejňovat články i online.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Nové číslo <b>Recherches de Théologie et Philosophie Médiévales</b> (<a href="http://poj.peeters-leuven.be/content.php?url=issue&journal_code=RTPM&issue=2&vol=84" target="_blank">2017/2</a>) přináší objev řeckých scholií, která obsahují výpisky ze 3. knihy Filoponova komentáře k <i>De anima</i>, a edice kvodlibetu Viléma z Hothumu, raného obhájce tomismu v Oxfordu, a jednoho z <i>principií </i>Jana z Naples k <i>Sentencím</i>. Dále zde lze nalézt článek o středověké recepci pseudo-aristotelské <i>Epistula ad Alexandrum</i>, o Scotově pojmu <i>aliquitas</i> a <i>imposibiliích</i>, italském rukopisu Swinesheadovy <i>Liber calculationum</i> a Thomasiově přístupu k Aristotelovi v otázce vzniku lidské duše.</span>Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-50358462872999055722018-03-17T10:55:00.000+01:002018-03-17T10:55:13.808+01:00Nové časopisy (2018/III)<i><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Původní
<a href="https://scholipeta.blogspot.cz/2017/11/nove-casopisy-2017xi.html">záměr</a>
publikovat zde seznam nových časopisů týkajících se filosofické medievistiky
"zhruba každý druhý měsíc" zjevně nebyl zcela naplněn – od
listopadového seznamu uběhly již více než čtyři měsíce. Mezitím přibylo
nezanedbatelné množství nových čísel časopisů a článků k dané problematice:</span></i><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">V
<span style="font-weight: bold;">Mediaeval Studies</span> (<a href="http://www.pims.ca/publications/new-and-recent-titles/publication/mediaeval-studies-volume-78-2016">2016/78</a>)
vychází mj. edice textu <i>De anima mundi Platonica</i> od Hisdosa Scholastica (autora počátku 12. stol. známého především díky údajnému <a href="http://www.presokratici.cz/?Loc=result_t_split&UID=987" target="_blank">zlomku</a> z Hérakleita o duši jako pavoukovi dochovaném v jeho komentáři k Chalcidiovi) a článek o
postavě a identitě logika Roberta Flanda.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Poslední
číslo <b>Bulletin de Philosophie Médiévale</b> (<a href="https://www.brepolsonline.net/toc/bpm/2016/58/+">2016/58</a>) přináší
kritickou edici <i>De mineralibus</i> (díla,
které ve středověku kolovalo připojeno k překladu Aristotelovy <i>Meteorologie</i>; ve skutečnosti se však jedná o
překlad Avicenny), článek o písaři Tomáše Akvinského, ohlašuje objev nové
redakce Scotova <i>Reportatio </i>IV a zkoumá
recepci Scota od 16. stol. po Gilsona. Dále lze zmínit dva články o kvestií k <i>Fyzice</i> (v prvním je zkoumán Franciscus
Marbres, ve druhém několik anonymních autorů inspirujících se Buridanem) či
článek o theologických disputacích ve Vídni 15. stol.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Poslední
číslo časopisu <span style="font-weight: bold;">Vivarium</span> (<a href="http://booksandjournals.brillonline.com/content/journals/15685349/55/4">2017/4</a>)
přínáší článek o Auriolově teorii účinné kauzality, rané intelektuální kariéře
Gerarda z Abbeville a dvou zástupcích druhoscholatické logiky – zkoumány jsou základy propoziční logiky podle </span><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Jana Dullaerta z Gentu </span><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">a teorie znaků u Laurentia Ghiffeneho.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Loňské
<span style="font-weight: bold;">Franciscan Studies</span> (<a href="https://muse.jhu.edu/issue/37426">2017/75</a>) přinášejí sérii článků o
Janu Kapistránovi (který je v českém prostředí známý především jako kritik husitů,
který kázal i v českých zemích a vedl polemiku s Janem Borotínem),
mimo jiné také o Oliviho ohlasech v Kapistránových ekonomických pojednáních.
Rovněž je zde nalezení článek o filosofii matematiky u Rogera Bacona a další.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Nové
číslo ročenky <b>Bochumer Philosophisches Jahrbuch für Antike und Mittelalter
</b>(<a href="https://benjamins.com/#catalog/journals/bpjam.20/toc" target="_blank">2017/20</a>) přináší – co se týče středověké filosofie – články o gruzínském
novoplatonikovi Ioanovi Petritsi, o pozornosti, kterou Johann Albert Fabricius
věnoval středověkému novoplatonikovi Bertholdovi z Moosburgu, o tom, jak se v
18. stol. užíval Maimonides pro kritiku Kanta, o latinském překladu Epikúrova
životopisu z Diogéna Laertia – a interview s prof. Ruedim Imbachem.
</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">V
posledním čísle českého časopisu <b>Aithér</b> (<a href="http://international.aither.eu/wp-content/uploads/2018/02/A18.pdf">2017/18</a>)
nalezneme články o Aristotelově teorii smyslového vnímání, styčných bodech mezi
Aristotelem a Francisem Baconem, Bonaventurově teorii poznání a Burleyho pojetí
pravdy.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Články o
středověké filosofii se objevily i v dalších českých časopisech zaměřených
šířeji – v <b>Pro-Filu</b> (<a href="http://www.phil.muni.cz/journals/index.php/profil/issue/view/155">2017/2</a>)
lze nalézt článek o Burleyho teorii vzniku pojmů a jejich reprezentační funkci;
ve <b>Filosofickém časopise</b> (<a href="http://filcasop.flu.cas.cz/index.php?page=aktualne-prodavana-cisla&cislo=1-2018&obsah=800">2018/1</a>)
vychází spíše systematicky pojatý úvod do aristotelsko-scholastické filosofie
mysli.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2NGqamHG0Ba4y5ivcH34kBPMrWR3CvRsyQd1D6obJf_ZvNI9XepVqsLjlJiVtA5p9g4qFmVMswP797ZFbsnpbArA4J_LQiWw7YrqR7qzE686neMOEGahSDwDYzFv9AFQGXZGyFjj9sORQ/s1600/obal-1512992876FC-Perception_web%255B1%255D.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><img border="0" data-original-height="341" data-original-width="240" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2NGqamHG0Ba4y5ivcH34kBPMrWR3CvRsyQd1D6obJf_ZvNI9XepVqsLjlJiVtA5p9g4qFmVMswP797ZFbsnpbArA4J_LQiWw7YrqR7qzE686neMOEGahSDwDYzFv9AFQGXZGyFjj9sORQ/s320/obal-1512992876FC-Perception_web%255B1%255D.jpg" width="225" /></span></a></div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Co se týče
<i>Filosofického časopisu</i>, rád bych na závěr zmínil také jeho mimořádné číslo
<i><b>Perception in Scholastics and Their Interlocutors</b></i> (<a href="http://filcasop.flu.cas.cz/index.php?page=mimoradna-cisla&subpage=" target="_blank">2017, Special Issue 2</a>), na
jehož vzniku jsem se podílel. Číslo obsahuje sérii osmi článků věnovaných
teoriím vnímání mezi 11. a 17. stoletím. "Pozornost je zaměřena především
na scholastické myslitele (od Anselma přes Petra Oliviho a Dunse Scota až po
Suáreze), některé starší autory, jejichž myšlení scholastikové rozvíjeli (např.
Aristotelés či Alhacen), případně současníky, kteří se scholastiky vcházeli do
dialogu (např. Plethón či Valerián Magni)." Z tematického hlediska je
"čtenář svědkem prolínání i vzájemného soupeření aristotelských i
platónsko-augustinovských východisek a myšlenek. Z typických rysů platónské a
augustinovské tradice jsou zmíněny např. důraz na roli pozornosti při vnímání,
extramisní chápání zraku, metafyzika světla, teorie iluminace, důraz na
perspektivu první osoby a sebe-reflexi. Z témat, která akcentuje spíše
aristotelská tradice, je rozebrána ontologie vnímatelného předmětu a jeho
kauzalita, role prostředí, či rozdíl mezi tzv. vnitřními smysly a jejich možné
klasifikace." Všechny články jsou dostupné <a href="http://filcasop.flu.cas.cz/index.php?page=mimoradna-cisla&subpage=" target="_blank">online</a> na stránkách <i>Filosofického časopisu</i> (rozcestník také <a href="https://www.academia.edu/35853337/Perception_in_Scholastics_and_Their_Interlocutors" target="_blank">zde</a>).</span>Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-46841025169385663742018-02-28T08:45:00.001+01:002018-02-28T08:45:23.677+01:00Od kvadrivia k přírodním vědám: call for papers<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Letos v listopadu (15. – 16. 11. 2018) se v Ostravě bude konat konference <i>From Quadrivium to Natural Sciences: New Impulses in the Traditional Framework</i>. Hlavním záměrem je shromáždit příspěvky týkající se dějin vědy zhruba od 10. do 17. století, které reflektují proměnu zkoumání přírody od kvadriviálních disciplín po přírodní vědy a zaměřují se na překračování hranic – ať už disciplinární (jako např. matematizace některých disciplín), nebo geografické (např. vliv překladů řecké a arabské vědecké literatury na vývoj).</span><br />
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Účast na konferenci přislíbili čtyři významní zahraniční odborníci:</span></div>
<div>
<div>
<ul>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b><a href="https://jyu.academia.edu/JariKaukua" target="_blank">Jari Kaukua</a></b> (<a href="https://www.jyu.fi/hytk/fi/laitokset/yfi/en/staff/kaukua-jari" target="_blank">University of Jyväskylä</a>) – zaměřuje se na (kognitivní) psychologii ve středověké arabské filosofii, v současnosti vede ERC projekt <i><a href="http://islamicepistemology.com/" target="_blank">ETI</a>: Epistemic Transitions in Islamic Philosophy, Theology and Science: From the 12th to the 19th Century</i>. Na konferenci plánuje vystoupit s příspěvkem zkoumajícím vliv Ibn al-Hajthama (Alhacena) na některé další arabské filosofy.</span></li>
</ul>
<ul>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://www.cppdigitallibrary.org/files/fullsize/fc889b4f64642b4b748311610644e624.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="800" data-original-width="649" height="320" src="https://www.cppdigitallibrary.org/files/fullsize/fc889b4f64642b4b748311610644e624.jpg" width="257" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ptolemaios a Astronomie z Reischovy<br />encyklopedie <i>Margarita philosophica</i> (<a href="http://www.cppdigitallibrary.org/items/show/2405" target="_blank">zdroj</a>).</td></tr>
</tbody></table>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b><a href="https://unive.academia.edu/MarcoSgarbi" target="_blank">Marco Sgarbi</a></b> (<a href="https://marcosgarbi.wordpress.com/" target="_blank">University of Venice</a>) – zaměřuje se aristotelskou tradici v novověku – její vliv na britský empirismus či Kanta a její vernakulární recepci v renesanční Itálii. Posledně jmenovanému tématu je zasvěcen také jím vedený ERC projekt <i><a href="https://aristotleinthevernacular.org/">Aristotle in the Italian Vernacular</a>: Rethinking Renaissance and Early-Modern Intellectual History (c. 1400–c. 1650)</i>. Sgarbi měl před pěti lety přednášku v Olomouci, o které <a href="https://scholipeta.blogspot.cz/2013/04/sgarbi-v-olomouci.html" target="_blank">zde</a> padla zmínka.</span></li>
</ul>
<ul>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b><a href="https://badw.academia.edu/HenryZepeda" target="_blank">Henry Zepeda</a></b> (<a href="https://ptolemaeus.badw.de/team/7" target="_blank">Bavarian Academy of Sciences and Humanities</a>) – v současnosti pracuje jako post-dok v projektu <a href="https://ptolemaeus.badw.de/start" target="_blank"><i>Ptolemaeus Arabus et Latinus</i></a> Bavorské akademie věd, zaměřuje se na dějiny pozdně středověké astronomie a recepci Ptolemaiova <i>Almagestu</i> (např. <i>Almagestum parvum</i> či Regiomontanovo <i>Epitome Almagesti</i>).</span></li>
</ul>
<ul>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b><a href="https://uibk.academia.edu/OvanesAkopyan" target="_blank">Ovanes Akopyan</a></b> (<a href="https://www.uibk.ac.at/sprachen-literaturen/grlat/mitarbeiterinnen/ovanes-akopyan-ma/" target="_blank">University of Innsbruck</a>) – se zaměřuje na roli astrologie v renesančním myšlení. Je členem týmu ERC projektu <i><a href="https://www.uibk.ac.at/projects/noscemus/the-project.html" target="_blank">NOSCEMUS</a>: Nova Scientia: Early Modern Scientific Literature and Latin</i>.</span></li>
</ul>
</div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Podrobnější informace i instrukce, jak přihlásit abstrakty, naleznete v CfP – na </span><a href="https://philevents.org/event/show/41582" style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;" target="_blank">PhilEvents</a><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">, </span><a href="https://www.academia.edu/35986348/Call_for_Papers_From_Quadrivium_to_Natural_Sciences_New_Impulses_in_the_Traditional_Framework" style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;" target="_blank">Academia.edu</a><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">, nebo na </span><a href="https://www.facebook.com/events/221748178383892/" style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;" target="_blank">Faceboooku</a><span style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">. Deadline pro zasílání abstraktů je stanoven na </span><b style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">3. září.</b></div>
</div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-90465056051785702882017-11-05T17:12:00.001+01:002017-11-05T17:18:36.476+01:00Nové časopisy (2017/XI)<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Na facebookové <a href="https://www.facebook.com/stredovekafilosofie/" target="_blank">stránce</a> blogu jsem příležitostně upozorňoval na nová čísla tuzemských i zahraničních odborných časopisů, která přinášejí články k tématům středověké filosofie. Před několika měsíci jsem také založil <a href="https://twitter.com/medphiljournals" target="_blank">účet</a> na Twitteru, který se zaměřuje spíše na zahraniční publikum (a upozorňuje pouze na časopisy vydávané ve světových jazycích).</span><br />
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Rozhodl jsem se tato upozornění přesunout zpět na blog a dodat jim určitou pravidelnost. Zhruba každý druhý měsíc (podle toho, jak budou nová čísla vycházet) se čtenář může těšit na příspěvek upozorňující na několik nových čísel – a učinit si tak představu o aktuálních trendech filosofické medievistiky.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Listopadový seznam obsahuje:</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Nové číslo ročenky <i><b>Oxford
Studies in Medieval Philosophy</b></i> (<a href="http://global.oup.com/academic/product/oxford-studies-in-medieval-philosophy-volume-5-9780198806042" target="_blank">2017/5</a>) přináší články o Anselmovi a nutnosti, původu lidské duše podle Avicenny, emanaci duševních mohutností, Akvinského pojetí individuace substancí, Auriolovo chápání intuitivního poznání a úvahu nad možnými skeptickými důsledky, z nichž jej obviňovali Chatton a Wodeham, a kontinuu a částech v Ockhamově pojetí.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">V novém čísle <b><i>Archives d'Histoire Doctrinale et Littéraire du Moyen Âge</i></b> (<a href="https://www.cairn.info/revue-archives-d-histoire-doctrinale-et-litteraire-du-moyen-age-2016-1.htm" target="_blank">2016/1</a>) lze nalézt články o Eriugenově christocentrické kosmologii, Abélardově teorii inferencí, o františkánské kazuistické etice, kritickou edici anonymních výpisků z Averoova komentáře k Etice Níkomachově, kritickou edici kvestie Tadeáše z Parmy o mísení prvků, a článek o pojednání františkána Geralda Odonova o tom, zda při Apokalypse ustane pohyb nebeských těles, a o důsledcích pro sublunární svět (opět s edicí).</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /><b><i>Recherches de Théologie et Philosophie Médiévales</i></b> ve svém novém čísle (<a href="http://poj.peeters-leuven.be/content.php?url=issue&journal_code=RTPM&issue=1&vol=84" target="_blank">2017/1</a>) přinášejí články o epistemologii a psychologii náboženské víry u dominikána Roberta Kilwardbyho a jeho současníků; článek o tezi některých pařížských mistrů svobodných umění, že člověka dělá člověkem nikoliv jeho rozumová, nýbrž jeho smyslová duše (!); článek o vztahu ctnosti a štěstí u Akvinského; studii marginálních poznámek dochovaných v latinských rukopisech pseudo-aristotelského spisu <i>Physiognomonica</i>; přelomovou studii falzifikující tradiční tezi, že přednášky k <i>Sentencím </i>na pařížské theologické fakultě byly dvouleté (zhruba do r. 1318); a kritickou edici kvestie o nekonečné moci první příčiny od Antonína z Parmy.<br /><br />V letošním ročníku časopisu <b><i>Vivarium </i></b>zatím vyšlo trojčíslo (<a href="http://booksandjournals.brillonline.com/content/journals/15685349/55/1-3" target="_blank">2017/1-3</a>) věnované středověkým analýzám toho, co je v dnešní analytické filosofii nazýváno limit decision problem – jedná se o otázku náležející do problematiky ontologie změny: pokud věc přejde ze stavu A do stavu B, ke kterému z těchto stavů patří moment změny (k prvnímu, druhému, oběma, nebo žádnému z obou)? Články přinášejí řešení tohoto problému a analýzy příbuzných témat u širokého spektra (nejen) středověkých myslitelů – lze zmínit např. Jindřicha z Gentu, Hervaea Natalise, Duranda ze St. Pourçain, Waltera Burleyho, Ockhama, Mikuláše z Autrecourtu či Marsilia z Inghen.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br />Konečně letošní první anglické číslo <i><b>Studií Neoaristotelica</b></i> (<a href="https://www.pdcnet.org/collection-anonymous/browse?fp=studneoar&fq=studneoar%2FVolume%2F8986%7C14%2F8999%7CIssue%3A+1%2F" target="_blank">2017/1</a>) přináší dva články týkající se filosofické medievistiky – jeden o ontologickém statusu těla u Akvinského, druhý o bradwardinovském řešení auto-referenčních paradoxů.</span><br />
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">(Další seznam lze očekávat počátkem ledna.)</span><br />
<div>
<div>
<br /></div>
</div>
</div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-20492710469933912942017-04-14T11:53:00.000+02:002017-04-14T11:53:37.849+02:00Teorie vnímání ve 13. a 14. století (Berlín)Minulý týden (6. a 7. 4.) se v Berlíně na Humboldtově univerzitě konala konference <i>Theories of Sense-Perception in the 13th and 14th Centuries</i>, věnovaná teoriím smyslového vnímání a zaměřená úzce na středověkou filosofii 13. a 14. století (viz <a href="https://medievaltheoriesofsenseperception.wordpress.com/" target="_blank">stránky</a> konference). Konferenci organizovala Elena Baltuta.<br />
<br />
Z historického hlediska byly příspěvky věnovány povýtce myslitelům, kteří v současné odborné literatuře tvoří určitý kánon tohoto období – Albert Veliký, Tomáš Akvinský, Robert Kilwardby, Roger Bacon, Petr Olivi, Jan Duns Scotus a Jan Buridan. Občas zaznělo jméno méně známého myslitele (jako např. Jakub z Viterba), ale jinak v tomto historickém ohledu příspěvky příliš objevné nebyly.<br />
<br />
Co však chybělo na originalitě z historického hlediska, bylo bohatě nahrazeno hloubkou filosofického vhledu a pečlivostí v analýze jednotlivých pozic. Ze systematického hlediska se zkoumala témata jako mechanismus vzniku percepčního aktu, vizuální teorie, role pozornosti při vnímání, otázka immateriality na rovině smyslového vnímání, vnímání jako model singulárního poznání a také vztah smyslového vnímání a racionality na rovině kognitivní psychologie lidí i zvířat. Celkem zaznělo 12 příspěvků:<br />
<br />
6. dubna:
<br />
<ul>
<li><b>Saliha Shah</b> (Indian Institute of Technology Delhi) – <i>The Limits of Sense-Perception: An Exploration of the Theory of Internal Senses in Avicenna and Averroes</i></li>
<li><a href="http://www.phil.cam.ac.uk/people/teaching-research-pages/marenbon/marenbon-page" target="_blank"><b>John Marenbon</b></a> (University of Cambridge) – <i>Sense-Perception and Immateriality in the 13th and 14th Centuries</i></li>
<li><a href="http://www.helsinki.fi/collegium/english/people/silva/" target="_blank"><b>José Filipe Silva</b></a> (University of Helsinki) – <i>The Chameleonic Mind: Medieval Augustinians on the Activity of Perception</i></li>
<li><a href="https://www.jyu.fi/ytk/laitokset/yfi/en/research/projects/research-groups/itep/people/toivanen-juhana" target="_blank"><b>Juhana Toivanen</b></a> (University of Jyväskylä) – <i>Perceiving as: A Theme and Medieval Variations</i></li>
<li><a href="https://www.mcgill.ca/philosophy/graduate/currentgraduatestudents" target="_blank"><b>André Martin</b></a> (McGill University) – <i>Peter John Olivi on Perception, Attention and the Soul’s Orientation Towards the Body</i></li>
<li><a href="https://hu-berlin.academia.edu/MattiaMantovani" target="_blank"><b>Mattia Mantovani</b></a> (Humboldt University of Berlin) – <i>Sensus spoliatus: The Perspectivists’ Distinction between Proper and Common Sensibles</i></li>
</ul>
<div>
7. dubna:</div>
<ul>
<li><a href="https://www.philosophie.hu-berlin.de/de/lehrbereiche/theorie/mitarbeiter/perler" target="_blank"><b>Dominik Perler</b></a> (Humboldt University of Berlin) – <i>Rational Seeing: Aquinas on Human Perception</i></li>
<li><a href="http://www.divinity.cam.ac.uk/directory/dehaan" target="_blank"><b>Daniel De Haan</b></a> (University of Cambridge) – <i>Perception, Practical Reason, and Prudence in Thomas Aquinas: The Function of the vis cogitativa</i></li>
<div>
<li><a href="https://ostrava.academia.edu/LukasLicka" target="_blank"><b>Lukáš Lička</b></a> (University of Ostrava) – <i>Non sicut mus de foramine: Some 13th Century Approaches Towards the Extramissionist Explanation of Vision</i></li>
<li><a href="http://www.scranton.edu/academics/cas/philosophy/faculty/Andrew-LaZella.shtml" target="_blank"><b>Andrew LaZella</b></a> (University of Scranton) – <i>Caesar in Bronze: Duns Scotus on the Sensation of Singulars</i></li>
<li><a href="https://hu-berlin.academia.edu/MartinKlein" target="_blank"><b>Martin Klein</b></a> (Humboldt University of Berlin) – <i>John Buridan on the Singularity of Sense-Perception</i></li>
<li><a href="https://hu-berlin.academia.edu/ElenaBaltuta" target="_blank"><b>Elena Baltuta</b></a> (Humboldt University of Berlin) – <i>Perception and Causation in Robert Kilwardby</i></li>
</div>
</ul>
K dispozici je rovněž <a href="https://medievaltheoriesofsenseperception.wordpress.com/abstracts/" target="_blank">seznam abstraktů</a>.<br />
<br />
Několik povšechných poznámek k zajímavým tezím některých příspěvků:<br />
<div>
<ul>
<li><b>Silva</b>: různé názory augustinovských autorů na mechanismus vzniku percepčního aktu:</li>
<ul>
<li>zajímavé je především jeho rozlišení dvou variant tzv. excitační teorie (tj. dualistické teorie podle které předmět kauzálně působí pouze na tělesné rovině = ve smyslovém orgánu; kdežto duše je touto afekcí excitována a <i>sama</i> zapříčiňuje kognitivní akt) – Silva rozlišuje:</li>
<ul>
<li>excitaci jako <i>pasivní </i>asimilace – změna v orgánu vede ke změně v duševní mohutnosti (anonymní komentátoři k <i>De anima</i>, ed. Gauthier a ed. Bernardini)</li>
<ul>
<li>zdá se, že tato pozice nemá problém s tzv. ascendenční kauzalitou, tj. s působením tělesných stavů na stavy duševní</li>
</ul>
<li>excitace jako <i>aktivní </i>asimilace – duše sama sebe transformuje a asimiluje se k vnějšímu předmětu (hl. rozdíl zde zřejmě spočívá v tom, že duše k tomu není necesitována, změna v orgánu vyvolaná předmětem není účinnou příčinou transformace duše, ale spíše "příležitostí")</li>
<ul>
<li>v tomto kontextu se objevují metafora duše jako chameleona (stejně jako chameleon je schopen rychle měnit barvy, tak duše je schopna rychle se transformovat tak, aby reprezentovala vnější předměty) – viz Augustin, <i>De Trinitate</i> a Vilém z Auvergne;</li>
<li>a metafora aktivního vosku (která rozvíjí aristotelskou metaforu vosku a pečetidla) – viz Robert Kilwardby, Jan Peckham, zmíněno i u Oliviho</li>
</ul>
</ul>
</ul>
</ul>
<ul>
<li><b>Martin</b>: předložil výklad Oliviho teorie vzniku percepčního aktu, který je alternativní vůči standardnímu výkladu (viz např. Pasnau, 1997, s. 130–134, 168–181; Toivanen, 2013, kap. 5–8; česky stručně Lička, 2016)</li>
<ul>
<li>standardní výklad: afekce orgánu předmětem nemají při vzniku vnímání žádnou roli; zásadní je zaměření pozornosti a následné zapříčinění aktu, kde účinnou příčinou je smyslová duše sama; předmět hraje leda roli tzv. terminativní příčiny</li>
<li>Martin: afekce orgánu mají <i>kauzální</i> roli při zaměřování pozornosti smyslu (problém přechodu mezi orgánem a duševní mohutností pak řeší odkazem na "přirozené sepětí" [<i>naturalis colligantia</i>] – viz <a href="https://scholipeta.blogspot.cz/2014/12/stredoveka-renesancni-pojeti-mysli.html" target="_blank">30. 11. 2014</a>)</li>
<ul>
<li>pozn.: zajímavé je také Martinovo chápání tzv. <i>aspectus generalis</i> jako <i>nevědomého</i></li>
</ul>
</ul>
</ul>
<ul>
<li><b>Marenbon + Mantovani</b>: perspektivisté (Bacon) v otázce povahy <i>species</i> zastávají materialitu (na rozdíl od aristoteliků typu Alberta Velikého a Tomáše Akvinského)</li>
<ul>
<li>důležité je však rozlišit mezi materialitou a tělesností – <i>species</i> jsou sice materiální (jsou to formy, které inherují v určité části prostředí či orgánu), ale nejsou to tělesa (nejsou trojrozměrná, ale přejímají rozměry části prostředí či subjektu, v němž inherují)</li>
</ul>
</ul>
<ul>
<li><b>Perler</b>: interpretace Akvinského, podle níž smyslové vnímání u zvířat a lidí je zásadně odlišné</li>
<ul>
<li>východiskem je jiná metafyzika smyslové duše, konkrétně přítomnost posuzovacího / estimativního smyslu u zvířat a kogitativního smyslu u lidí</li>
<li>zvíře pak estimativním smyslem pouze spojuje nějaké vlastnosti jednotlivin, člověk kogitativní schopností, která spolupracuje s intelektem, uchopuje jednotlivinu jakožto případ obecniny</li>
<li>zvířata tedy vnímají věci jako svazky vlastností, kdežto lidé vnímají věc jako instanci určitého typu, kterému připisují určité vlastnosti</li>
<li>podle Perlera tedy existuje úzké spojení mezi smyslovostí a racionalitou – racionalita utváří naše vjemy</li>
</ul>
</ul>
<ul>
<li><b>LaZella</b>: Scotova teze, že ani při vnímání neuchopujeme věc v její jednotlivosti</li>
</ul>
<ul>
<li><b>Klein</b>: Buridanova teorie smyslového vnímání</li>
<ul>
<li>oproti tradičnímu aristotelismu Buridan kromě receptivity zdůrazňuje i aktivitu duše </li>
<li>akt vnímání existuje jak v orgánu, tak v mohutnosti – smyslová duše je příčinou vnímání, látka pak způsobuje, že sám akt je v nějakém smyslu rozprostraněný</li>
<li>proti buridanovské tezi o <i>materialitě</i> intelektu (viz např. Zupko, 2004) lze vznést námitku schopnosti obecného poznání (jelikož se obecné poznání týká obecného jakožto abstrahovaného od látky, mohutnost schopná poznávat obecné musí být rovněž zbavena látky)</li>
<ul>
<li>X proti tomu Buridan poukazuje, že schopnost obecného poznání lze v určitém ohledu připsat i smyslové duši – i na této úrovni mohou existovat obecné akty (např. touha zvířat po vodě – není aktem, jehož předmětem by byla nějaké jednotlivina, ale jakákoliv voda – čili něco obecného)</li>
<li>singulární poznání pak není dáno materialitou svého předmětu, ale tím, že poznaná věc je na zřeteli (<i>prospectus</i>) poznávajícího (Buridan zde užívá augustinovského konceptu <i>prospectus</i>, patrně ovlivněn Petrem Auriolem)</li>
<li>zajímavým důsledkem této pozice je, že se oddělují otázky metafyzické (jakým způsobem existuje singulární kognitivní akt a příslušná <i>species</i>) a otázky epistemologické (čím je dána singularita kognitivního aktu)</li>
</ul>
</ul>
</ul>
<div>
<br /></div>
</div>
<div>
<b>LITERATURA</b></div>
<div>
<ul>
<li><b>LIČKA, L.</b> Vnímání, kauzalita a pozornost: Roger Bacon a Petr Olivi. <i>Studia Neoaristotelica</i>. 2016, roč. 13, č. 3, s. 1–38.</li>
<li><b>PASNAU, R.</b> <i>Theories of Cognition in the Later Middle Ages</i>. Cambridge: Cambridge University Press, 1997.</li>
<li><b>TOIVANEN, J.</b> <i>Perception and the Internal Senses: Peter of John Olivi on the Cognitive Functions of the Sensitive Soul</i>. Leiden: Brill, 2013.</li>
<li><b>ZUPKO, J.</b> On Buridan’s Alleged Alexandrianism: Heterodoxy and Natural Philosophy in Fourteenth-century Paris. <i>Vivarium</i>. 2004, roč. 42, č. 1, s. 42-57.</li>
</ul>
</div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-60911133926056960372016-12-31T07:59:00.001+01:002016-12-31T07:59:48.146+01:00Secretum secretorum a Roger Bacon<div class="Normlntext">
<span lang="CS"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Který aristotelský text patřil ve středověku k těm nejoblíbenějším? </span></span><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Nejsou to logické spisy jako <i>Kategorie </i>či <i>O vyjadřování</i>, které dohromady tvoří <i>Organon </i>a z nichž každý se dochoval skoro ve 300 rukopisech. Není to ani konvolut <i>O živočiších</i>, spis <i>O vzniku a zániku</i> či <i>O nebi</i>, z nichž každý se dochoval ve více než 300 rukopisech. Není to ani <i>Etika Níkomachova</i> s více než 360 rukopisy, ba ani <i>Metafyzika</i> s více než 410 rukopisy. Prvenství nedrží ani <i>Fyzika</i> s více než 440 rukopisy, ba ani spis <i>O duši</i> s více než 470 rukopisy. (Pro počty rkp. viz Dod, 1982, s. 74-79.)</span></div>
<div class="Normlntext">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<div class="Normlntext">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Největší aristotelský blockbuster ve skutečnosti nenapsal Aristotelés. Jedná se o totiž o bizarní encyklopedii arabského původu plnou lékařských rad a tajných nauk, která se tváří jako dopis Aristotela Alexandrovi Makedonského a která ve středověku nesla příznačný název <i>Secretum secretorum</i> čili <i>Tajemství všech tajemství</i>. Latinský překlad spisu či jeho částí se dochoval ve více než 500 rukopisech! Spis navíc byl už během 13. století přeložen do hebrejštiny, kastilštiny, holandštiny či provensálštiny a později do angličtiny, francouzštiny a dokonce staročeštiny – a byl čten nejen na univerzitách, ale i v klášterech a dokonce na šlechtických dvorech.</span></div>
<div class="Normlntext">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"></span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"></span></div>
<div class="Normlntext">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><span lang="CS">Arabská předloha textu vznikla </span>někdy během 10. stol., do latiny byla nejprve přeložena část obsahující lékařské rady, a to Janem Španělským někdy mezi lety <st1:metricconverter productid="1135 a" w:st="on">1135 a</st1:metricconverter> <st1:metricconverter productid="1150 a" w:st="on">1150; kompletně pak až zhruba o </st1:metricconverter>sto let později péčí Filipa z Tripolisu. Text stylizovaný jako dopis, který údajně stárnoucí Aristotelés posílá svému žáku Alexandru, lze přiřadit k žánru tzv. knížecích zrcadel (obsahuje rady panovníkovi stran umění vládnout i morálky); nachází se v něm však také lékařská část, která někdy kolovala samostatně a je svého druhu radami ke správné životosprávě (<i>regimen sanitatis</i>). (Dietetické pasáže rozebírá Adamson, 1995, s. 50-56.) Kromě toho zde lze nalézt i filosofii přírody.</span></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvtF04HnPjyu0LJ2_mVJ0TpBC8RGxByc1sOvtCKcnV9ROPlbnViCs4YZAQfD3fHGcqwv2J4paGasJKLJ-FGRQxsE6KzZ4m378WBAxvC_DApR4wdIUzNoKw4_Y5Jq-Gg1RDD7EHn1q2ZaEB/s1600/Kr%25C3%25A1l+a+l%25C3%25A9ka%25C5%2599i+%2528Secretum%252C+Lond%25C3%25BDn%252C+BL%252C+Add+MS+47680%252C+fol.+57v%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvtF04HnPjyu0LJ2_mVJ0TpBC8RGxByc1sOvtCKcnV9ROPlbnViCs4YZAQfD3fHGcqwv2J4paGasJKLJ-FGRQxsE6KzZ4m378WBAxvC_DApR4wdIUzNoKw4_Y5Jq-Gg1RDD7EHn1q2ZaEB/s400/Kr%25C3%25A1l+a+l%25C3%25A9ka%25C5%2599i+%2528Secretum%252C+Lond%25C3%25BDn%252C+BL%252C+Add+MS+47680%252C+fol.+57v%2529.jpg" width="371" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Iluminace z anglického rukopisu <i>Secreta </i>(Londýn, British Library, Add MS 47680, fol. 57v):<br />dva muži s jablečnými čepicemi jsou lékaři, kteří udílejí králi rady,<br />zatímco klečící muž mu nabízí dietní rybu. Tento kodex vznikl na poč. 14. stol.<br />a byl věnován anglického králi Edwardovi III.</span></td></tr>
</tbody></table>
<div class="Normlntext">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><span lang="CS"></span></span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><span lang="CS"></span></span></div>
<div class="Normlntext">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><span lang="CS">Spisem <i>Secretum secretorum </i>nebyl fascinován nikdo menší než slavný anglický učenec <b>Roger Bacon</b>. Se spisem se seznámil zřejmě někdy v 50. letech 13. stol., tj. v době, kdy již nepůsobil jako učitel aristotelských přírodovědných spisů na</span> pařížské artistické fakultě, ale jako učenec "na volné noze" zabývající se obskurními alchymistickými, astrologických, optickými či lékařskými texty a utrácející dědictví za tajné knihy, optické nástroje, astronomické tabulky apod. (Viz slavná autobiografická zmínka z <i>Opus tertium</i>, c. 17, ed. Brewer, 59.) Na Baconovo myšlení měl spis zřejmě velký vliv. Někteří badatelé (jako např. Easton) spatřují v tomto spisu katalyzátor, který měl zásadní roli při přeměně Bacona z tradičního aristotelského komentátora v entuziastického učence usilujícího o obrodu křesťanské vzdělanosti, v níž má studium <a href="https://scholipeta.blogspot.cz/2012/12/roger-bacon-fachidioti.html" target="_blank">přírodních věd</a> sloužit v obraně křesťanstva před Antikristem. (Easton se pokouší vykládat celou Baconovu koncepci reformy vzdělávání jako rozpracování jednotlivých témat <i>Secreta</i> – viz Easton, 1952, s. 24, 78-82, 108; Williams, 1997, s. 369-372 souhlasí s důležitou rolí <i>Secreta</i> v Baconově myšlení, ale střízlivěji poznamenává, že nelze všechno vysvětlovat pouze tímto jedním vlivem; zvlášť pokud zohledníme obrovskou šíři literatury, kterou Bacon četl.)</span></div>
<div class="Normlntext">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<div class="Normlntext">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">O tom, že si spisu velmi vážil, ostatně svědčí i to, že Bacon připravil jeho edici. Porovnal celkem 4 rukopisy <i>Secreta</i> a původních deset knih přerozdělil do čtyř částí (v Baconově dělení první část pojednává o vládnutí a mravech králů, druhá shrnuje rady pro zachování zdraví, třetí představuje divy přírody a věd, a čtvrtá je věnována fyziognomii – vysvětluje se zde, jak si mají králové vybírat přátele a rádce na základě jejich tělesných rysů). Bacon také sepsal spisek sloužící jako úvod k dílu – <i>Tractatus brevis et utilis ad declarandum quedam obscure dicta in libro Secreti Secretorum Aristotilis</i>, který pojednává především o záležitostech astrologických a má sloužit urozenému čtenáři k lepšímu pochopení kapitol o flebotomii, při jejímž provádění je třeba vzít v úvahu stav ovzduší a postavení planet (<i>Secr.</i> II, 30), a talismanech (<i>Secr.</i> III, 23). Do záhlaví každé kapitoly pak Bacon umístil stručné shrnutí a opatřil text množstvím glos – ať už filologických, které podávají různočtení nebo vysvětlují významy arabských termínů, či věcných komentářů k tématům, které Bacona zvláště zajímaly. Svou edicí chtěl spis patrně učinit přístupným i univerzitně nevzdělanému čtenáři – není vyloučeno, že stejně jako Aristotelés údajně tento spis věnoval Alexandrovi, chtěl jej Bacon věnovat přímo anglickému králi. (Williams, 1997,<i> </i>s. 380 se domnívá, že se mohlo jednat o krále Jinřicha III. nebo jeho syna Edwarda I. Podrobněji k Baconově práci na této edici viz <i>ibid.</i>, s. 378-388; podle Williamse se sice nejedná o edici kritickou, ale stále edici víceméně spolehlivou – a až do dnešních dní jednu z nejlepších, které máme k dispozici. Baconova edice včetně jeho úvodu a glos vyšla jako pátý svazek jeho <i>Opera hactenus inedita </i>– viz literatura níže).</span></div>
<div class="Normlntext">
<span lang="CS"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></span></div>
<div class="Normlntext">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Jedním z témat spisu, které Bacona obzvláště zajímaly, byla medicína (ve svém drobném spisku <i>De erroribus medicorum</i>, v němž kritizuje dobové lékaře a na jehož překladu jsem před pár lety <a href="https://scholipeta.blogspot.cz/2012/12/roger-bacon-fachidioti.html" target="_blank">pracoval</a>, odkazuje </span><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">na </span><i style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Secretum</i><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"> celkem devětkrát – po Avicennově </span><i style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Kánonu</i><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"> se tedy jedná o nejcitovanější text v rámci tohoto spisu.) J</span><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">ednak odkazuje na různé léčivé látky (např. rebarboru, jejíž blahodárné účinky prý poznal na vlastním těle),</span><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"> jednak se dovolává autority tohoto spisu, aby podpořil tezi, že by lékaři měli brát v úvahu vliv nebes a používat metod praktické alchymie. Zaujat byl zřejmě lékem, který je v <i>Secretu </i>nazván "</span><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">neocenitelná sláva" (</span><i style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">gloria inestimabilis</i><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">). Pseudo-Aristotelés popisuje velice podrobně obtížnou výrobu tohoto léku (viz </span><i style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">Secr.</i><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"> II, 28). Bacon k tomuto místu připojuje obsáhlejší glosu (</span><i style="font-family: Georgia, "Times New Roman", serif;">OHI</i><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"> V, 105): je prý těžké porozumět všem arabským termínům v uvedeném receptu, zájemce o tento všelék musí být velmi bohatý (suroviny jsou stěží dostupné a navíc velmi drahé a je třeba si najmout ty nejmoudřejší lékaře a nejzkušenější lékárníky); Bacon dále uvádí, že na vlastní oči viděl, jak tento lék vyléčil druhého nejmocnějšího muže Francie z těžkých chorob (zřejmě Alfonsa z Poitiers – viz Williams, 1997, s. </span><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">386-387).</span></div>
<div class="Normlntext">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<div class="Normlntext">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Jak bylo zmíněno v <a href="https://scholipeta.blogspot.cz/2016/12/svobodna-umeni-ve-stredoveke-praze.html" target="_blank">předchozím příspěvku</a>, vlivem <i>Secreta secretorum</i> v českém prostředí se v současnosti zabývá <a href="http://cms.flu.cas.cz/cz/o-nas/lide/odborni-pracovnici/pavlina-cermanova.html" target="_blank">Pavlína Cermanová</a> (viz např. Cermanová, 2013). Přítomnost Baconovy edice na českém území se zatím dokázat nepodařilo.</span></div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /><b>LITERATURA</b></span><br />
<ul><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">
<li><b>Pseudo-ARISTOTELÉS. </b>Secretum Secretorum cum glossis et notulis fratris Rogeri. In: <i>Opera hactenus inedita Rogeri Baconi</i>, sv. 5. Ed. R. Steele. Oxford: Clarendon Press, 1920, s. 25-172. [= <i>Secr.</i>]</li>
<li><b>ROGER BACON.</b> Opus tertium. In: <i>Fr. Rogeri Bacon Opera quaedam hactenus inedita</i>. Ed. J. S. Brewer. London: Longman, Green, Longman & Roberts, 1859, s. 3-310.</li>
<li><b>ROGER BACON.</b> Tractatus brevis et utilis ad declarandum quedam obscure dicta in libro Secreti Secretorum Aristotilis. In: <i>Opera hactenus inedita Rogeri Baconi</i>, sv. 5. Ed. R. Steele. Oxford: Clarendon Press, 1920, s. 1-24.</li>
</span></ul>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">
<ul>
<li><b>ADAMSON, M. W.</b> <i>Medieval Dietetics. Food and Drink in Regimen Sanitatis Literature from 800 to 1400</i>. Frankfurt am Main: Peter Lang, 1995.</li>
<li><b>CERMANOVÁ, P.</b> Moc vědění: pseudo-aristotelské Secretum secretorum ve středověkých Čechách. <i>Studia Mediaevalia Bohemic</i>a. 2013, roč. 5, č. 2, s. 179-213.</li>
<li><b>DOD, B. G.</b> Aristoteles Latinus. In: <b>KRETZMANN, N.; KENNY, A.; PINBORG, J.; STUMP, E. (eds.).</b> <i>Cambridge History of Later Medieval Philosophy. From the Rediscovery of Aristotle to the Disintegration of Scholasticism, 1100-1600</i>. Cambridge: Cambridge University Press, 1982, s. 45-79.</li>
<li><b>EASTON, S. C. </b><i>Roger Bacon and his Search for a Universal Science. A Reconsideration of the Life and Work of Roger Bacon in the Light of His Own Stated Purposes</i>. New York: Russell & Russell, 1952.</li>
<li><b>WILLIAMS, S. J.</b> Roger Bacon and the Secret of Secrets. In: <b>HACKETT, J. (ed.). </b><i>Roger Bacon and the Sciences. Commemorative Essays</i>. Leiden: Brill, 1997, s. 365-393.</li>
</ul>
</span><br />
<div>
<div>
<div>
<div>
<div id="ftn2">
<div>
<div id="ftn2">
</div>
</div>
</div>
</div>
</div>
</div>
</div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-89490761859351747132016-12-31T00:07:00.004+01:002016-12-31T08:00:50.576+01:00Svobodná umění ve středověké Praze<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Počátkem prosince se v Praze konala konference <i>Studying the Arts in Medieval Bohemia: Production, Reception and Transmission of Knowledge
at the Arts Faculty of Prague University in the Middle Ages</i>, kterou pořádal dr. Ota Pavlíček z Filosofického ústavu AV ČR. Zároveň se jednalo o druhé výroční setkání <i>Societas artistarum</i> (<a href="https://www.academia.edu/8901732/Reading_Aristotle_in_Britain_in_the_13th_Century._Annual_meeting_of_the_Societas_Artistarum_1" target="_blank">loňské setkání</a> se uskutečnilo v lednu 2015 v Londýně) a na konferenci byla přítomna i prezidentka společnosti Olga Weijers z pařížského IHRT CNRS.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Jak napovídá již název konference, tématem byla svobodná umění a filosofie, nakolik byla pěstována ve středověkých českých zemích, zvláště na univerzitě v Praze ve 14. a 15. století. Na konferenci vystoupili badatelé především ze střední Evropy (Česko a Polsko), ale i z Finska, Itálie či Švýcarska. Zazněly následující příspěvky (viz také <a href="http://www.flu.cas.cz/images/akce/konference_workshopy/2016/Studying_the_Arts_Conference_Poster.pdf" target="_blank">plakát</a> konference):</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">[Čtvrtek 8. prosince:]</span><br />
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b><a href="https://unimi.academia.edu/LuigiCampi" target="_blank">Luigi Campi</a></b> (Milano): Anti-eternalism at the Prague Faculty of Arts in the Wake of Wyclif: Notes in the margins of Matěj of Knín’s <i>Quodlibet </i>(1409)</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Lukáš Lička</b> (Ostrava): Optics at the Prague Faculty of Arts in the Middle Ages: The Case of John of Borotin</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Olivier Ribordy</b> (Fribourg): Disputes métaphysiques autour de la matière à Prague et Salamanque. Impacts des thèses wyclifiennes sur les débats scolastiques</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Miroslav Hanke</b> (<a href="http://dejinystarsi.flu.cas.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=220&Itemid=675&lang=cz" target="_blank">Praha</a>) & <a href="https://cas-cz.academia.edu/OtaPavlicek" target="_blank"><b>Ota Pavlíček</b></a> (<a href="http://dejinystarsi.flu.cas.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=223&Itemid=682&lang=cz" target="_blank">Praha</a>): Jerome of Prague’s <i>Argumenta Sophistica</i>: Towards a New Critical Edition</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><a href="https://muni.academia.edu/Mutlov%C3%A1Petra" target="_blank"><b>Petra Mutlová</b></a> (Brno): The Dresden School at Prague University: Texts and Their Authors</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b><a href="https://ehess.academia.edu/AnnemiekeVerboon" target="_blank">Annemieke Verboon</a></b> (Helsinki): Teaching Sense-cognition from a Prague Manual in Leipzig University</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Barbora Kocánová</b> (<a href="http://www.ics.cas.cz/index.php/pracovnici/kocanova" target="_blank">Praha</a>): Who Cares about Weather? Weather Forecasting of Medieval Czech Scholars</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Alena Hadravová</b> (<a href="http://www.science.usd.cas.cz/cs/pracovnici/18-hadravova-alena.html" target="_blank">Praha</a>): Two newly identified copies of the so called Vatican Mythographer II in Latin manuscripts of Czech provenience</span></li>
</ul>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">[Pátek 9. prosince:]</span></div>
<div>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Krystyna Krauze-Błachowicz</b> (<a href="http://www.filozofia.uw.edu.pl/wp-content/uploads/2009/12/Krystyna-Krauze-B%C5%82achowicz1.htm" target="_blank">Warsaw</a>): A Prague Thread in the History of Speculative Grammar in the 15th Century Cracow?</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Pavlína Cermanová</b> (<a href="http://cms.flu.cas.cz/cz/o-nas/lide/odborni-pracovnici/pavlina-cermanova.html" target="_blank">Praha</a>): The Prague Scholastic Career of <i>Secretum secretorum</i></span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Pavel Blažek </b>(<a href="http://dejinystarsi.flu.cas.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=202&Itemid=674&lang=cz" target="_blank">Praha</a>) & Pavlína Cermanová (Praha): Two anonymous commentaries on the <i>Secretum secretorum</i> and on <i>De pomo</i>. Preliminary remarks on the Ms. Prague, KNM XIII F 8</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Maciej Stanek</b> (Warsaw): Remarks on the Problem of Universalia Realia in Cracow and Prague at the Turn of the 15th Century</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Jiří Petrášek</b> (Praha): Darf ein ungerechter Mensch die bona temporalia tatsächlich besitzen? Eine Quästion des Gallus von Neumark (Havel z Úterého) und seine Position im Hus Quodlibet aus dem Jahr 1411</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b><a href="https://silesian.academia.edu/MonikaMansfeld" target="_blank">Monika Mansfeld</a></b> (Katowice): Prolegomena to a Study of John’s of Münsterberg Commentary on the <i>Metaphysics</i></span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Pavel Blažek</b> (Praha): Studying Aristotle in mid-fifteenth century Prague: Alexander of Trebovia’s collection of Aristotle commentaries (1449)</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b><a href="https://cas-cz.academia.edu/Hana%C5%A0edinov%C3%A1" target="_blank">Hana Šedinová</a></b> (<a href="http://www.ics.cas.cz/index.php/cs/pracovnici/edinova" target="_blank">Praha</a>): <i>Ut dicit Aristoteles</i>: Gli enigmatici nomi di animali nel Glossario di Claretus e la loro origine nella traduzione araba e latina degli scritti zoologici di Aristotele</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b><a href="http://dejinystarsi.flu.cas.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=262&Itemid=730&lang=cz" target="_blank">Milan Žonca</a></b> (Praha): Greek Wisdom in Jerusalem: Medieval Jewish Encounters with Aristotelian Texts in and Around Prague</span></li>
</ul>
</div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Jak vidno, na konferenci zazněla pestrá směsice příspěvků, které zmapovaly činnost učenců na pražské artistické fakultě i mimo ni. Některé příspěvky se zaměřily na jednotlivá <i>artes </i>či filosofické disciplíny – např. na logiku (Hanke & Pavlíček, Stanek), tradici spekulativní gramatiky (Krauze-Błachowicz, Mutlová), metafyziku (Campi, Ribordy, Stanek, Mansfeld), ale i na meteorologii (Kocánová), optiku a filosofickou psychologii (Lička, Verboon) či zoologii (Šedinová). Jiné příspěvky zkoumaly spíše přenos textů a jejich historický vliv v pražském prostředí i mimo něj – zmíněna byla tzv. drážďanská škola (Mutlová), vliv pražských učenců na univerzitách v Krakově (Krauze-Błachowicz, Stanek) či Lipsku (Verboon, Mansfeld), ale i v českých zemích vzniklé komentáře k Aristotelovým i pseudo-aristotelským spisům (Blažek, Cermanová, Mansfeld). Několik příspěvků také zkoumalo <a href="http://scholipeta.blogspot.com/2016/11/optika-prazske-kvodlibety-nekolik.html" target="_blank">pražské kvodlibetní disputace</a> (Campi, Lička, Petrášek).</span></div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Několik poznámek k některým příspěvkům:</span></div>
<div>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Campi</b>: na pražský anti-eternalismus (= odmítnutí aristotelské teze, že svět je věčný) měl zásadní vliv Wyclif</span></li>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">podle Husa je platónský a Wyclifův pohled bližší křesťanské věrouce než ten aristotelský, Aristotelův pohled je naopak věroučně problematický a filosoficky sporný – jak je schopen posoudit každý student <i>artes</i></span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">některé pasáže z Husa přejímá Matěj Knín v <i>questio principalis </i>svého kvodlibetu</span></li>
</ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Pavlíček </b>+ <b>Hanke</b>: nedávná Šmahelova edice Jeronýmova spisu <i>Argumenta Sophistica</i> patrně špatně dešifruje některé argumenty</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Mutlová</b>: silný vliv spekulativní gramatiky v Praze: 12 komentářů ke spisu <i>Grammatica speculativa</i> Tomáše z Erfurtu je pražského původu</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Verboon</b>: Petr z Drážďan působící v Praze sepsal učebnici přírodní filosofie <i>Parvulus philosophiae naturalis</i>, která byla velice populární v 15. stol. (celkem dochováno kolem 80 rukopisů!)</span></li>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">text obsahuje pouze velmi základní nauku, obvyklý postup učitele vyučujícího danou látku byl mít při ruce příručku <i>Parvulus</i> a rozvíjet jednotlivé teze</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">rukopis Würzburg m.ch.f. 118 (viz <a href="http://bilder.manuscripta-mediaevalia.de/hs//katalogseiten/HSK0083_b102_jpg.htm" target="_blank">katalog</a>) obsahuje zajímavá schémata kognitivních mohutností – nepříliš vábná figura mužské hlavy zobrazuje vnější smysly, vnitřní smysly jsou lokalizovány do mozku, jednotlivé schopnosti intelektu jsou zobrazeny jako kruhy vznášející se nad hlavou, jelikož intelekt je imateriální mohutnost</span></li>
</ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Kocánová</b>: některé rukopisy obsahující texty k předpovídání počasí vznikly v Krakowě, dnes jsou ale uloženy v Praze (např. III.C.2, VI.F.7 či I.G.6)</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Hadravová</b>: v Praze objevila dva opisy tzv. Vatikánského mytografa (v rkp. IX.C.3 bylo matoucí, že text je v incipitu i kolofónu označen jako Fulgentiův)</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Krauze-Błachowicz</b>: spekulativní gramatika byla velmi populární na přelomu 14. a 15. stol. v Krakowě i Praze</span></li>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">báseň <i>Massa gramaticae</i> v řeči vázané pojednává o syntaxi na základě Tomáše z Erfurtu</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">báseň patrně nevznikla v Praze, ale minimálně zde byla používána při výuce (rkp. KMK M.84 – viz <a href="http://147.231.53.91/src/index.php?s=v&cat=36&bookid=367&page=358" target="_blank">katalog</a>)</span></li>
</ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Cermanová</b>: <i>Secretum secretorum</i> bylo v českém prostředí velmi oblíbené – v českých knihovnách se dochovalo více než 30 kopií latinského textu, německé překlady a dokonce i jeden překlad staročeský</span></li>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><i>Secretum</i> bylo používáno v mnišském prostředí (hl. lékařské rady a dietetika) i mezi univerzitními učenci (hl. pasáže o lékařské teorii a fyziognomii)</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">ozvěny <i>Secreta</i> se objevují už koncem 13. stol. za vlády Václava II., dále u dvorních lékařů (Havla ze Strahova či Albíka z Uničova)</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">v rkp. V.G.25 (viz <a href="http://www.manuscriptorium.com/apps/index.php?direct=record&pid=AIPDIG-NKCR__V_G_25______2Q43B26-cs" target="_blank">Manuscriptorium</a>; od fol. 287r?) se dochovalo excerptum adresované Zikmundovi Lucemburskému, které zmiňuje škodlivost koitu a nadměrného pití vína</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">→ o <i>Secretu secretorum</i> více v <a href="https://scholipeta.blogspot.cz/2016/12/secretum-secretorum-roger-bacon.html" target="_blank">následujícím příspěvku</a></span></li>
</ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Blažek</b>: co se týče pražských komentářů k Aristotelovi, v 1. pol. 15. stol. vznikaly hlavně komentáře k logice a přírodní filosofii, částečně byly modelovány podle Buridana</span></li>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">zhruba od 50. let narůstá vliv Jana Versora, jehož komentáře 3 čeští studenti opsali v Paříži a dopravili do Prahy, kde měly ohromný úspěch</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">zhruba od 70. let 15. stol. lze sledovat úpadek aristotelských studií v českých zemích – nevznikají nové komentáře, pouze se používají staré</span></li>
</ul>
</ul>
</div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Víceméně všechny konferenční příspěvky se opíraly o rukopisný materiál a přinášely tak nové a originální poznatky o nejstarším období české filosofie. Z konference by měl vyjít sborník v nakladatelství Brepols.</span></div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-79628301087935500102016-11-28T12:04:00.000+01:002016-11-28T12:04:08.626+01:00Porod císařským řezem ve středověkých Čechách?<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Před několika měsíci přinesla česká média zprávu o výzkumu na poli dějin středověké medicíny. Vyznění článků bylo bombastické: císařský řez – porodní metoda, kterou lze v problematických případech zvýšit pravděpodobnost přežití dítěte i matky a která byla až do 19. stol. velmi problematická (úmrtnost matek až 90%) – byl údajně proveden již ve středověkých Čechách. <a href="http://www.ceskatelevize.cz/ct24/veda/1904432-prvni-porod-cisarskym-rezem-zrejme-probehl-uz-ve-stredoveku-v-cechach-popsali-lekari" target="_blank">Česká televize</a> mluví o českém objevu, který "přepisuje dějiny lékařské vědy" a prohlašuje, že "v době vlády Lucemburků ... se totiž povedl úspěšný porod císařským řezem". Článek na <a href="https://zpravy.aktualne.cz/prvni-uspesny-cisarsky-rez-zrejme-uz-ve-14-stoleti-v-praze-z/r~5eb3b39878c811e6851c002590604f2e/?redirected=1480325733" target="_blank">Aktuálně.cz</a> je pak střízlivější a spíše tlumočí závěry vlastního odborného článku.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Samotný článek vyšel v časopise <i>Česká gynekologie</i> a jeho autory jsou historik Václav Drška, historička lékařství Milada Říhová a porodník a anesteziolog Antonín Pařízek – viz (Pařízek et al., 2016). Článek už svým názvem ("Praha, místo kde byl proveden první císařský řez, kdy přežila současně matka i dítě?") evokuje možnost zásadního objevu, přesto ale svou formulací naznačuje, že se pohybuje na tenkém ledě dohadů. Popisuje porod Betrice Bourbonské (druhé manželky Jana Lucemburského), která zřejmě při porodu omdlela, lékaři ji považovali za mrtvou a vyřízli plod z jejího těla, avšak nastalá bolest ji přivedla zpět k vědomí. (Rekonstrukce takové podoby událostí je postavena jen na nepřímých důkazech jako jsou zmínky v dopisech a kronikách a je tedy sice možná, nikoliv však jistá.) Takto narozené dítě se dožilo dospělosti a jako Václav, vévoda lucemburský, se tento nevlastní bratr Karla IV. stal dědicem frankofonní části lucemburského panství, básníkem a podporovatelem umění. I matka Beatrice porod přežila.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">O článku se doslechla i přední světová znalkyně dějin středověkého lékařství, gynekologie a porodnictví Monica H. Green, která se k této věci vyjadřuje na Academia.edu. Překládá <a href="https://www.academia.edu/30089387/Bibliography_on_Caesarean_Section_in_the_Middle_Ages" target="_blank">seznam</a> celkem 26 odborných studií a knih, které se zabývají problematickou císařského řezu ve středověku a z nichž většinu, jak poznamenává, Pařízek et al. překvapivě vůbec necitují. Už jen na základě tohoto seznamu literatury se zdá, že "objev" českých badatelů není zase tak převratný.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisEWCiIqNdJskvyhPrE3MI9iaqYJvdEdw4fzrLWFSccoXb5T36JRiiuEwEovBLbFt1oXm3nuVGZ2xm0mqEJC9Tr-AIUcX6Fi6hxE4qahhJNi6wF4TeHgb6lVocCBIioRxVLIKJJOn5dPIO/s1600/sectio.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><img border="0" height="275" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisEWCiIqNdJskvyhPrE3MI9iaqYJvdEdw4fzrLWFSccoXb5T36JRiiuEwEovBLbFt1oXm3nuVGZ2xm0mqEJC9Tr-AIUcX6Fi6hxE4qahhJNi6wF4TeHgb6lVocCBIioRxVLIKJJOn5dPIO/s400/sectio.png" width="400" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Císařský řez – či spíše <i>sectio in mortua</i>.<br />Iluminace již ze 13. stol. z kodexu obsahujícího Avicennův <i>Kánon lékařství</i>.<br />(Besançon, Bibliothèque municipale, MS 457, fol. 260v )</span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Zřejmě je také vhodné zohlednit tezi, kterou Green překládá již ve své starší monografii <i>Making Women's Medicine Masculine</i>: nazývat tento konkrétní středověký porodnický úkon "císařským řezem" je nevhodné. Císařský řez je <i>lékařský </i>zákrok, jehož cílem je přivést na svět dítě a udržet při životě matku. Středověká praxe je podle Green spíše <i>sectio in mortua</i> (dosl. "rozříznutí mrtvé ženy"). Nenarozené dítě je chirurgicky vyňato z těla <i>zesnulé</i> matky z <i>náboženských</i> důvodů – aby mohlo být pokřtěno. (Green, 2008, s. 103-104) Případ popisovaný Pařízkem et al. je tedy zřejmě spíše jen <i>náhodou</i> – situací, kdy Beatrice byla již považována za mrtvou a proto se přikročilo k chirurgickému vynětí dítěte. To, že matka nakonec přežila, nebylo záměrem lékařů (a zřejmě to nijak nesvědčí o úrovni lékařské vědy v lucemburských Čechách, na který odkazuje publicistika), ale spíše šťastnou náhodou (k podobnému dochází ostatně i Pařízek et al., 2016, s. 311-312). Mluvit zde tedy o "císařském řezu" a zásadním objevu je tedy minimálně zavádějící.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<b><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">LITERATURA</span></b><br />
<br />
<ul>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>GREEN, M. H.</b>
<i>Making Women's Medicine Masculine: The Rise of Male Authority in Pre-Modern Gynaecology</i>. Oxford: Oxford University Press, 2008.</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>PAŘÍZEK, A.; DRŠKA, V.; ŘÍHOVÁ, M.</b> Praha, místo
kde byl proveden první císařský řez, kdy přežila současně matka i dítě? <i>Česká gynekologie</i>. 2016, roč. 81,
č. 4, s. 304–313.</span></li>
</ul>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-76895284483973446542016-11-17T08:01:00.001+01:002023-03-14T11:44:13.168+01:00Optika a pražské kvodlibety: několik poznámek<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Před dvěma lety jsem zde zmiňoval (<a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2014/09/optika-na-prazske-stredoveke-univerzite.html" target="_blank">9. 9. 2014</a>), že historikové dosud nevěnovali dostatek pozornosti otázce, nakolik byla <b>na středověké pražské univerzitě</b> známa a pěstována <b>středověká optika</b> (<i>perspectiva</i>). Poukazoval jsem tehdy na několik rukopisů Peckhama a Bacona uložených dnes v pražských knihovnách a na fakt, že několik kvestií, o nichž se disputovalo na Husově kvodlibetu v r. 1411, bylo věnováno právě optickým tématům. V posledních týdnech mám konečně příležitost se tímto témat zabývat o něco podrobněji – rád bych o něm něco pronesl na konferenci <i>Studying the Arts in Medieval Bohemia</i>, kterou pořádá počátkem prosince v Praze dr. Ota Pavlíček (viz <a href="http://www.flu.cas.cz/images/akce/konference_workshopy/2016/Prague_Conference_Programme.pdf" target="_blank">program</a>).</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Ukazuje se, že pražské kvodlibetní disputace, pořádané na artistické fakultě na přelomu 14. a 15. století (resp. příručky kvodlibetářů, kteří tyto disputace pořádali), mohou být v dané problematice cenným pramenem.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Předně je třeba poznamenat, že pražské kvodlibetní disputace se od těch klasických zásadně liší. (Viz např. Kejř, 1971, s. 23-41.):</span><br />
<br />
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Klasický kvodlibet</b> (přelom 13. a 14. stol.) byl <b>theologický</b>: mistr theologie předstoupil před skupinu učenců, ti mu mohli předložit libovolnou otázku (dosl. "cokoliv" – <i>quodlibet</i>), on zaujal stanovisko a hájil jej. V určitém časovém odstupu pak následovala <span lang="CS" style="text-indent: -18pt;"><i>determinatio</i> – daný učenec znovu promyslel všechny otázky a sepsal pečlivější zdůvodnění svého
postoje, následně jej pak přednášel. Determinace se pak stala základem l</span><span lang="CS" style="text-indent: -18pt;">iterárního zpracování kvodlibetu. (Ke klasickému kvodlibetu viz např. nově Hamesse, 2016.)</span></span></li>
</ul>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Oproti tomu dochované <b>pražské kvodlibety</b> (přelom 14. a 15. stol.) se konaly na <b>artistické fakultě</b>. Odlišná je rovněž role kvodlibetáře: zatímco v klasickém kvodlibetu je to především on, komu jsou kladeny otázky a kdo má zaujímat stanovisko a hájit jej, při pražských disputacích je to <i style="text-indent: -18pt;">quodlibetarius</i><span style="text-indent: -18pt;">, kdo </span><i style="text-indent: -18pt;">klade </i><span style="text-indent: -18pt;">otázky, a to postupně každému z mistrů artistické fakulty. Když mistr-respondent zaujme nějaké stanovisko a obhájí jej, začne mu jej kvodlibetář zpochybňovat protiargumenty.</span></span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Pražský kvodlibetář tedy musí dopředu nejen vymyslet několik desítek otázek a přiřadit je všem jednotlivým mistrům fakulty (a to tak, aby zohlednil jejich obor a specializaci), ale také mít k dispozici argumenty pro obě možné odpovědi – tj. počítat s jak s tím, že tázaný mistr bude danou kvestii zodpovídat kladně, tak s tím, že zvolí naopak zápornou odpověď. Kvodlibetář si proto musel dopředu připravit velké množství argumentů k problémům z široké škály disciplín – ty obvykle sepsal do <b>příručky</b>, kterou měl při disputaci k dispozici. Je zajímavé, že těchto příruček (resp. jejich opisů) se nám dochovalo nezanedbatelné množství (většina z nich je dnes uložena v Praze, některé v Lipsku a jedna v německém Stralsundu).</span></li>
</ul>
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Z období mezi r. 1391 (kdy byla novelizována fakultní statutární nařízení ohledně kvodlibetních disputací) a vypuknutím husitských válek, je alespoň jménem známo celkem 14 kvodlibetářů – Jindřich z Ribenic (Henricus de Ribenitz, 1394?), Nicolaus Magni de Jawor (1395), Henricus de Homberg (1396), Matěj z Lehnice (Matthias de Legnitz, 1399?), Henricus de St. Gallen (1398), Johannes Arsen de Langenfeld (1400?), Stephanus de Colonia (1401), Johannes Hübner (1404), Andreas de Broda (1405?), Matěj z Knína (1409), Jan Hus (1411), Michal z Malenic (1412), Šimon z Tišnova (1416) a Prokop z Kladrub (1417). Z těchto 14 případů se pouze od sedmi kvodlibetářů dochovaly jejich kvodlibetní příručky s jednotlivými kvestiemi – jmenovitě: Ribenic, Lehnice, Arsen, Knín, Hus, Tišnov, Kladrub. (Podrobný seznam včetně pramenů a literatury k jednotlivým kvodlibetům přináší Šmahel, 2016, s. 339-342.)</span><br />
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Jelikož v literatuře lze nalézt soupisy jednotlivých kvestií ze všech dochovaný kvodlibetů, není složité odhalit, že takřka na každém kvodlibetu byla mistrům-respondentům předložena alespoň jedna kvestie s optickým tématem. Celkově jsem jich dosud identifikoval 13 optických kvestií:</span></div>
<div>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">kvodlibet Jindřicha z Rybenic</span></li>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">q. 48: <i>Utrum radius visualis frangatur in occursu medii rarioris seu densioris</i></span></li>
</ul>
</ul>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">kvodlibet Matěje z Lehnice</span></li>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">q. 85: <i>Utrum visio facta sub piramide radiosa fiat extra mittendo vel recipiendo</i></span></li>
</ul>
</ul>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">kvodlibet Matěje z Knína</span></li>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">q. 37: <i>Utrum species qualitatum per se sensibilium existat in medio realiter et subiective</i></span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">q. 72 (73): <i>Utrum demonstrabile est yridem tantum tricolorem peryferiam circuli</i> apparere</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">q. 114 (116): <i>Utrum visio facta sub piramide radiosa fiat intus suscipiendo vel extramittendo</i></span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">q. 137 (140): <i>Utrum multiplicacio luminis per medium uniforme sit uniformiter difformis</i></span></li>
</ul>
</ul>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">kvodlibet Jana Husa</span></li>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">q. 28: <i>Utrum oculus, existens luminosus intrinsece, sit coloratus</i></span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">q. 52: <i>Utrum necesse est in omni illuminacione naturali lumen multiplicari et radios reflecti </i></span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">q. 56: <i>Utrum sensaciones fiunt per extramissiones virtutum ab organis sensitivis</i></span></li>
</ul>
</ul>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">kvodlibet Šimona z Tišnova</span></li>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">q. 46: <i>Utrum oculus ex quatuor tunicis et tribus humoribus compositus pro visione sine fallacia exigit remocionem, opposicionem, lucem proporcionalem, quantitatem medii, dyafaneitatem, corporis densitatem, tempus ac sui ipsius sanitatem</i></span></li>
</ul>
</ul>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">kvodlibet Prokopa z Kladrub</span></li>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">q. 28 (29): <i>Utrum lumen sit actus dyaphani manens idem in numero per tempus in ipso medio subiective</i></span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">q. 36 (37): <i>Utrum forme sive ymagines apparentes in speculis videantur per inpressionem factam in ipsis</i></span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">q. 63 (65): <i>Utrum omnem visionem sensualem necesse est partim extramittendo fieri partim autem intus suscipiendo</i></span></li>
</ul>
</ul>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><i><br /></i></span></div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">S výjimkou Husovy příručky jsou všechny kvodlibety dochovány pouze ve středověkých kodexech, takže se poslední týdny prokousávám více či méně čitelnými latinskými rukopisy. Zatím jsem došel k určitým dílčím poznatkům, které zde mohu naznačit a které určitě podrobněji zpracuji v nějakém budoucím textu:</span></div>
</div>
<div>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Jindřich z Ribenic</b> se ve své kvestii (v jejímž názvu je třeba číst "<i>frangatur</i>" a nikoliv "<i>fungatur</i>", jak se domnívá Šmahel, 2016, s. 345 ve svém soupisu kvestií daného kvodlibetu) zabývá problematikou refrakce, k níž dochází při průchodu paprsku mezi prostředími o různé optické hustotě. Jedním z důkazů, že k refrakci dochází, jsou podle něj tzv. halové jevy. Cituje takřka výhradně Peckhama a jeho <i>Perspectivu communis</i> (jejíž zvládnutí mimochodem v Praze <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2014/09/optika-na-prazske-stredoveke-univerzite.html" target="_blank">patřilo</a> k požadavkům k magisterskému titulu).</span></li>
</ul>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Husova kvestie 56 o extramisi je jedinou z uvedených kvestií, u nichž se dochovala nejen kvodlibetářova příprava, ale i písemné vypracování kvestie, které při kvodlibetních disputacích pronášel mistr-respondent. V tomto případě vytvořil tzv. <i>positio </i>mistr <b>Jan z Borotína</b> – dochovala se v jediném rukopise (navíc nepříliš dobře čitelném) a na její edici rovněž pracuji.</span></li>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Zdá se, že ve sporu mezi intromisí a extramisí zastával Borotín typickou perspektivistickou pozici, která rámcově počítá s intromisí <i>species</i> (kauzálního účinku a zároveň podobnosti předmětu) do oka, ale zároveň uchovává určité drobné prvky extramise. Podobně jako Bacon či Peckham i Borotín tvrdil, že aby došlo k vnímání, musí být v oku recipována <i>species</i> vnějšího předmětu; zároveň však z oka vycházejí také <i>species</i>, které "zušlechťují" okolní prostředí a umožňují <i>species</i> předmětu, aby vstoupila do oka. (Na příkladu Bacona viz např. Lička, 2016.)</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Při obhajobě této pozice se Borotín odvolává opět na Peckhama. Obecně ale často cituje také oftalmologické texty (např. <i>De oculis</i> Konstantina Afričana či Galénovo <i>De interioribus</i>), což naznačuje jeho zájem o lékařství, které ostatně později vystudoval.</span></li>
</ul>
</ul>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghUHHQ7cqkWm61RWVhI5my5a-T1Bugi8P1B3FnDJZgQPbB3wxSTB6HVJWqdC6jHrsuiSkJCM-tCOlMqqRdSOh9551_UCJlAXwAXn349q_XswiV0btZZ49B27gDymgfm22GSy0vauHPw-vi/s1600/bor.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><img border="0" height="115" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghUHHQ7cqkWm61RWVhI5my5a-T1Bugi8P1B3FnDJZgQPbB3wxSTB6HVJWqdC6jHrsuiSkJCM-tCOlMqqRdSOh9551_UCJlAXwAXn349q_XswiV0btZZ49B27gDymgfm22GSy0vauHPw-vi/s400/bor.png" width="400" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Borotín přiznává určitou roli extramisi, inspirován Janem Peckhamem</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">(Praha, Národní knihovna, MS X.H.18, fol. 61r)</span></td></tr>
</tbody></table>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">V přípravě <b>Šimona z Tišnova</b> ke kvestii 46 se prokazuje – minimálně z textů, které jsou dosud prozkoumal – nejvyšší znalost dobové optiky. Nejenže už samotné zadání kvestie shrnuje perspektivistickou nauku o 8 podmínkách, které musejí být naplněny, pokud má být percepční akt věrohodný, ale i citace optických autorit je u Tišnova úctyhodná. Pracovní transkripce přípravy, kterou jsem pořídil, odhaluje, že na ploše necelých 5 rukopisných stran se vyskytuje celkem 31 odkazů na tradiční optické autority (často se jedná o velmi přesné odkazy na konkrétní kapitoly či propozice). Nejčastěji je citován Peckham a Alhacen, objeví se ale i odkaz na Al-Kindího, který se jinak od 13. stol. mezi latinskými učenci objevuje málokdy. Tišnovovy odkazy jsou natolik přesné, že se vnucuje otázky, zda je autorem přípravy opravdu on...</span></li>
</ul>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2UWkS3ObpXep51AslGaDOyo10t165bbzBwWnwq6eJ79KWQvDVfG-UGDYXYKR7SAHMT19NSpenlMdq5LBnBgXCzihyeQ8Mje8I7dC49Fg8kzi8YE8RN0tzGhcWg4-8-IQXqe5wLGM5jR7U/s1600/tis.png" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><img border="0" height="37" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2UWkS3ObpXep51AslGaDOyo10t165bbzBwWnwq6eJ79KWQvDVfG-UGDYXYKR7SAHMT19NSpenlMdq5LBnBgXCzihyeQ8Mje8I7dC49Fg8kzi8YE8RN0tzGhcWg4-8-IQXqe5wLGM5jR7U/s400/tis.png" width="400" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Tišnov (?) bez zaváhání prokazuje znalost Al-Kindího <i>De aspectibus</i>...</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Nebo danou pozici zná díky četbě Baconovy <i>Perspectivy</i>?</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">(Praha, Národní knihovna, MS V.C.42, fol. 133r)</span></td></tr>
</tbody></table>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Celkově lze předběžně uzavřít, že optika byla na pražské univerzitě nejen předmětem přednášek pro bakaláře usilující o mistrovský gradus, ale rovněž disciplínou, jejíž znalost byla mezi mistry <i>artes</i> relativně rozšířena. Důkazem je, že jim nečinilo problém o ní veřejně disputovat při výročních kvodlibetech – a často (zřejmě) poučeným, netriviálním způsobem.</span></div>
</div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></div><div><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Aktualizace:</b> Téma jsem shrnul v rozsáhlé studii, ke které je připojena také edice Borotínovy kvestie a která je dostupná v režimu Open Access:</span></div><div><ul style="text-align: left;"><li><span style="font-family: georgia, times new roman, serif;"><b>LIČKA, L. </b>Studying and Discussing Optics at the Prague Faculty of Arts: Optical Topics and Authorities in Prague Quodlibets and John of Borotín’s <i>Quaestio</i> on Extramission. In: <b>PAVLÍČEK, O. (ed.).</b> <i>Studying the Arts in Late Medieval Bohemia</i>. Turnhout: Brepols, 2021, s. 251–303. (Open Access: <a href="https://doi.org/10.1484/M.SA-EB.5.122641">https://doi.org/10.1484/M.SA-EB.5.122641</a>)</span></li></ul></div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<b><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">LITERATURA</span></b><br />
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>HAMESSE, J. </b>Theological Quaestiones Quodlibetales. In: <b>SCHABEL, Ch. (ed.).</b> <i>Theological Quodlibeta in the Middle Ages. The Thirteenth Century</i>. Leiden – Boston: Brill, 2006, s. 17–48.</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>KEJŘ, J.</b> <i>Kvodlibetní disputace na pražské univerzitě</i>. Praha: Universita Karlova, 1971. </span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>LIČKA, L.</b> Vnímání, kauzalita a pozornost: Roger Bacon a Petr Olivi. <i>Studia Neoaristotelica</i>. 2016, roč. 13 / S. B. 1, č. 1 (v tisku).</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>ŠMAHEL, F.</b> <i>Alma mater Pragensis: Studie k počátkům Univerzity Karlovy</i>. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Nakladatelství Karolinum, 2016.</span></li>
</ul>
</div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-42432825675738980892016-08-22T16:04:00.000+02:002016-10-26T16:40:37.078+02:00Konference o vnímání – program a abstrakty<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Počátkem března jsem zde <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2016/03/konference-o-vnimani-ostrava-call-for.html" target="_blank">zmiňoval</a>, že v říjnu tohoto roku budeme v Ostravě s doc. Markem Otiskem a doc. Danielem Heiderem pořádat dvoudenní konferenci věnovanou problematice smyslového vnímání v dějinách filosofie od středověku po novověk. Konference se bude – pod názvem <i>Issues of Perception between Medieval and Early Modern Philosophy</i> – konat <b>6. a 7. října</b>.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">V těchto dnech konference dostává jasnější obrysy, jelikož jsme právě sestavili program. Nakonec jsme se rozhodli pro kompromis mezi mezinárodní a tuzemskou konferencí: první den bude věnován anglickým příspěvkům, druhý den českým (a slovenským).</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"></span><br /><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"></span>
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH3ImZRsEaAUwkwkeGR0fV858FmakvWGN3CrlaqWA5d-YWgOIfJeahcek6ANbMpepIxl1tTUbb3snHcqdBpBsRux8EX9KUcva_3VYH5DPBGyyfnByl4YMAtR_lVCPBAbj3iNuXZrOuWCgx/s1600/41610820_p%255B1%255D.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjH3ImZRsEaAUwkwkeGR0fV858FmakvWGN3CrlaqWA5d-YWgOIfJeahcek6ANbMpepIxl1tTUbb3snHcqdBpBsRux8EX9KUcva_3VYH5DPBGyyfnByl4YMAtR_lVCPBAbj3iNuXZrOuWCgx/s200/41610820_p%255B1%255D.jpg" width="176" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Vnímání ve službách vědy:</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">pozorování hvězd ve 12. století</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">(rukopis vznikl v opatství Mont Saint-Michel,</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">dnes je uložen ve <a href="http://www.scriptorial.fr/decouvrez-le-scriptorial/les-uvres-du-musee/zoom-sur-les-collections/" target="_blank">Scriptorial d’Avranches</a></span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">– MS 235, fol. 32v).</span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Zájemce si může prohlédnout:</span><br />
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><a href="https://www.academia.edu/27939894/Conference_Issues_of_Perception_between_Medieval_and_Early_Modern_Philosophy_programme" target="_blank">program</a> konference a</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">sborník <a href="https://www.academia.edu/27939895/Conference_Issues_of_Perception_between_Medieval_and_Early_Modern_Philosophy_Collection_of_Abstracts" target="_blank">abstraktů</a>;</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">konference má také založenou <a href="https://www.facebook.com/events/1688357841427469/" target="_blank">událost</a> na Facebooku.</span></li>
</ul>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Jednotlivé konferenční příspěvky rozebírají množství filosofů činných od 11. po 18. století. Ke slovu se dostanou ze středověkých filosofů Anselm, Avicenna, Petr Olivi, Duns Scotus, Petr Auriol; druhou scholastiku zastoupí Francisco Suárez, Francisco de Toledo či Valerian Magni. Renesanční filosofii představí Guido Cavalcanti, Gemistos Plethón či Valentin Weigel. Z novověkých filosofů nebudou chybět René Descartes, Blaise Pascal, John Locke, Joseph Pristley a Immanuel Kant.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"></span><br /><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Z témat patřících do problematiky smyslového vnímání budou zmíněny vnější smysly, otázka jejich aktivity, role prostředí a světla, role pozornosti; mechanismus vnímání a ideje, tzv. vnitřní smysly a jejich počet; jistota poznání, singulární poznání i apriorní formy vnímání, metodologická role smyslů a jejich místo ve filosofii, ale i vnímání lásky, zrcadla, dalekohledy, mikroskopy či extramise ve služách theologie.</span></div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"></span><br /><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"></span>
<br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>EDIT (říjen 2016):</b> Konference se vydařila a zaznělo na ní mnoho zajímavých příspěvků – oficiální shrnutí si lze přečíst <a href="http://ff.osu.cz/kfi/index.php?id=14877">zde</a>.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwrY2-9piiMPjW0MYPt-_v6_okpEXt4lPH0vGt0yFdQ0EWLSzcoUYAHDBFqjZ8MLAGWQF2xzHuI99dZRRop4Cvl032fqL5xTgc6WCoALShaVHBAIgSKRaHV2l2QAF3LKse_2vExbAzq1PR/s1600/IMG_9688.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwrY2-9piiMPjW0MYPt-_v6_okpEXt4lPH0vGt0yFdQ0EWLSzcoUYAHDBFqjZ8MLAGWQF2xzHuI99dZRRop4Cvl032fqL5xTgc6WCoALShaVHBAIgSKRaHV2l2QAF3LKse_2vExbAzq1PR/s320/IMG_9688.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">José Filipe Silva (Helsinky) přednáší o prolínání<br />augustinovské a averroistické tradice<br />ve středověké teorii vnímání.</td></tr>
</tbody></table>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-76364106098579775282016-08-15T11:26:00.000+02:002016-08-18T08:04:39.544+02:00Aktivita smyslů, Petr Olivi a Petr Auriol – disertace dokončena<div class="MsoNormalCxSpFirst">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Když se díváme z okna jedoucího vlaku, někdy
se nám může zdát, jako by se stromy kolem trati pohybovaly. Máváme-li ve tmě
zapálenou prskavkou, můžeme ve vzduchu vytvářet roztodivné ohnivé tvary,
které vzápětí zanikají. Pokud se podíváme do zrcadla, vidíme velice zřetelně
svou tvář a okolní věci – ovšem na místě, kde určitě nejsou. Díváme-li se do
dálky a soustředíme se na nějaký nezřetelný předmět, velice jasně pociťujeme,
že musíme „napínat“ zrak a vynaložit určité úsilí, abychom tento předmět neztratili
ze zřetele.<o:p></o:p></span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Podobné každodenní zkušenosti jsou někdy filosofy předkládány v rámci obhajoby teze, že naše smysly hrají při vnímání v nějakém ohledu <i>aktivní</i> roli. Poslední tři roky jsem docela podrobně zkoumal, jakou podobu měly obhajoby takové teze ve středověké filosofii. Výsledkem je třísetstránková disertační práce s poněkud prozaickým názvem <i>Smyslové vnímání a aktivita smyslů podle Petra Oliviho a Petra Auriola</i>, která je v těchto dnech těsně před odevzdáním. V práci zkoumám dva konkrétní středověké výklady smyslového vnímání založeného na tezi o aktivitě smyslů – výklad Petra Oliviho založený na tezi, že vnímání vždy předchází zaměření pozornosti, a výklad Petra Auriola založený na tezi, že při vnímání smyslová mohutnost vytváří percepční obsah. Oba výklady se pokouším zrekonstruovat jako dvě teorie, které jsou plausibilní v rámci určité intelektuální tradice, a sledovat, nakolik ustojí kritiku vedenou ze strany jejich současníků.</span></div>
<div class="MsoNormalCxSpFirst">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Pokud by někoho zajímalo, jakými způsoby a k čemu v disertaci docházím, může si přečíst <a href="https://lukaslicka.files.wordpress.com/2016/06/lic48dka-autoreferc3a1t1.pdf" target="_blank">autoreferát</a> či anglické <a href="https://www.academia.edu/27779477/DOCTORAL_THESIS_SUMMARY_Sense_Perception_and_the_Activity_of_Senses_According_to_Peter_Olivi_and_Peter_Auriol_in_Czech_" target="_blank">summary</a>.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Zde lze rabelaisovsky zmínit, že na přetřes přijdou</span><br />
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">myšlenkový experiment "člověka před stvořením",</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">problém mentální kauzality a středověká varianta okazionalismu,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">údajný pátý typ příčiny (vedle tradičních čtyř aristotelských příčin), který je však spíše kontrafaktuální závislostí,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">aristotelské pojetí intencionality a skotistická "revoluce" v této problematice,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">pojem <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2014/09/objektivni-byti-esse-obiectivum-nekolik.html" target="_blank">objektivního bytí</a>, co přináší do problematiky struktury kognitivního aktu a <a href="https://www.academia.edu/15532307/Perception_and_Objective_Being_Peter_Auriol_on_Perceptual_Acts_and_their_Objects_ACPQ_2016_" target="_blank">co ním provádí Auriol</a>,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">několik návodů, jak kritizovat Tomáše Akvinského,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">otázka, proč není naše zrakové pole rozpadlé do miliónů barevných teček,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">údajná <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2014/10/petr-olivi-nemoralnost-optiky.html" target="_blank">nemorálnost optiky</a>,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">proč je vidění přes zrcadla a skrze čočky tak zvláštní,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">jakou roli má při vnímání vůle a proč se našim smyslům vnější předměty doslova vnucují,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">co vidíme, když vidíme zdánlivé duhové barvy na krku holubice, obrazy v zrcadle, nebo to, že tyč ponořená do vody je zlomená,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">184 výskytů slova "<a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2014/12/o-pojmu-tradice.html" target="_blank">tradice</a>" a "tradiční" a drobná úvaha o tom, jakou roli tento pojem může mít v <a href="https://www.academia.edu/23311274/Centrum_a_periferie_v_historiografii_filosofie_Petr_Olivi_a_st%C5%99edov%C4%9Bk%C3%A1_nauka_o_du%C5%A1i" target="_blank">historiografii</a> středověké filosofie,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">otázka, proč je naše vědomí selektivní, zda důraz na aktivitu smyslů při vnímání vede k reprezentacionalismu či co udělá s tradičním aristotelským pojmem poznání;</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">ovšem také františkánský systém vzdělávání,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2014/09/stredoveka-optika-v-latinske-evrope.html" target="_blank">arabská a řecká pojednání o optice</a>, která od 12. století zaplavují latinský Západ,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">ostré výpady vůči Aristotelovi či naopak jeho tvořivé rozvíjení,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">jak kritizovat všechny autority včetně Augustina, ale před komisí se tvářit jakože nic,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">nepozornost středověkých písařů vynechávajících dlouhé části vět, která vyplave na povrch při kolaci rukopisů v rámci <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2015/10/petr-auriol-o-povaze-svetla-priprava.html" target="_blank">přípravy edice</a> připojené k disertaci;</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">a samozřejmě dějiny pojmů jako jsou kauzalita, intencionalita, duše, smysl, spirituální, pozornost, vědomí atp.</span></li>
</ul>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIFhdcNn-LNANx2ofruTKwwR4n6VJMf8N-8BeQXQXFJmv4NiugWH5vl5TptPMVOmtkoB8TVaBMz4M3lNAuxkKD-Nnp8pgaN0A4yL43z9NupmrrB0IIXO-MIVECNfO1eUG2c7PmitYrdVff/s1600/alegorie+zraku+%2528Ro%25C5%25BEmberk%2529.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="241" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIFhdcNn-LNANx2ofruTKwwR4n6VJMf8N-8BeQXQXFJmv4NiugWH5vl5TptPMVOmtkoB8TVaBMz4M3lNAuxkKD-Nnp8pgaN0A4yL43z9NupmrrB0IIXO-MIVECNfO1eUG2c7PmitYrdVff/s320/alegorie+zraku+%2528Ro%25C5%25BEmberk%2529.JPG" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Manýristická alegorie zraku (Rožmberk)</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Bohužel nezbylo místo na:</span></div>
<div>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">ontologii barev,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">systematičtější rozbor <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2015/10/vedomi-ve-stredoveke-filosofii.html" target="_blank">středověkých teorií vědomí</a> a vývoj pojmu mysl,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">podrobnější dějiny pojmu intuice,</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">tajemnou skupinu optiků, které Albert Veliký nazývá "aspektivisté" (oproti pozdějším perspektivistům jako je Roger Bacon),</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">tzv. "činný smysl" latinských averroistů</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">a mnoho, mnoho dalšího.<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
</span></li>
</ul>
</div>
</div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-79197767917105109752016-06-05T22:19:00.000+02:002016-06-05T22:21:56.367+02:00Auriol a spol. (Lovaň)<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Tento týden jsem se zúčastnil dvoudenního workshopu <i>Peter Auriol and his Vicinity</i>, který na Institutu filosofie Lovaňské univerzity uspořádal prof. Russell Friedman. Workshop byl věnovaný filosofii a theologii františkána <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/search/label/Petr%20Auriol" target="_blank">Petra Auriola</a>, jednoho z nejvýznamnějších myslitelů z generace mezi Dunsem Scotem a Vilémem Ockhamem. (Takto silný důraz na Auriola klade např. Kobusch, 2013, s. 542.) Tématický záběr jednotlivých příspěvků byl velmi široký – na přetřes přišla Auriolova kognitivní teorie, některé oblasti jeho ontologie, ale i praktická a filosofie či morální psychologie. Zohledněny byly také teorie Auriolových předchůdců, inspirační zdroje či naopak kritikové – kromě obligátního Akvinského a Dunse Scota také Averroes, Albert Veliký, Jindřich z Gentu, Aegidius Romanus, Walter Chatton či Adam Wodeham. Russellu Friedmanovi se podařilo shromáždit velký počet badatelů, kteří se tímto myslitelem odborně zabývají – od doktorandů až po etablované badatele ze dvou kontinentů. Celkově se tedy jednalo o úzce zaměřenou, ale o to více obohacující akci.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEJ3pQrWqEOKlFXy7ydL6eCPES67H-C2-n19eGBdDB4O21_i4u4k_lO-iiPWGVOAHpCtGHhWC2ePG2bpUTxwgAlGSA4YYMqyvlleXPQ7l_hPdCx082xTwzTowl7AUk3sR9lSZ14Oh4Judr/s1600/auriol+rep+ii+firenze.png" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><img border="0" height="41" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjEJ3pQrWqEOKlFXy7ydL6eCPES67H-C2-n19eGBdDB4O21_i4u4k_lO-iiPWGVOAHpCtGHhWC2ePG2bpUTxwgAlGSA4YYMqyvlleXPQ7l_hPdCx082xTwzTowl7AUk3sR9lSZ14Oh4Judr/s320/auriol+rep+ii+firenze.png" width="320" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Z explicitu Auriolova <i>Reportatio </i>II z <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2015/10/petr-auriol-o-povaze-svetla-priprava.html" target="_blank">florentského rukopisu</a>...</span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">O obsahu jednotlivých příspěvků si lze udělat představu z programu. V pátek <b>3. června</b> byla převládajícím tématem Auriolova kognitivní teorie a příbuzné problémy (epistemologie, jistota, struktura kognitivního aktu a jeho ontologie, vědomí), ale i <i>praxis</i>, psychologie mohutností (zvl. vůle) a přírodní filosofie. Zazněly následující příspěvky:</span><br />
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b><a href="https://rug.academia.edu/hanthomasadriaenssen" target="_blank">Han Thomas Adriaenssen</a></b> (Groningen): The Pot and the Kettle. The Charge of Scepticism in Chatton's and Wodeham's Critique of Auriol</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b><a href="https://salerno.academia.edu/GiacomoFornasieri" target="_blank">Giacomo Fornasieri</a></b> (Milan): Consciousness in Knowledge according to Auriol? Some Introductory Sketches</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Lukáš Lička</b> (Ostrava): Peter Auriol and His Predecessors on the Identity of <i>Species </i>with Cognitive Act</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b><a href="https://radboud.academia.edu/WilliamDuba" target="_blank">William Duba</a></b> (Nijmegen): Auriol, Mixtures, and the Manuscript Tradition of the <i>Tractatus de principiis naturae</i></span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b><a href="https://unil.academia.edu/HamidTaieb" target="_blank">Hamid Taieb</a></b> (Lausanne/Geneva): Peter Auriol on ‘Being Thought’</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b><a href="https://unibas.academia.edu/FlorianW%C3%B6ller" target="_blank">Florian Wöller</a></b> (Basel): Auriol on praxis and Practical Knowledge</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Tuomas Vaura</b> (<a href="https://tuhat.halvi.helsinki.fi/portal/en/persons/tuomas-vaura(efe34b8f-7fd3-4a62-b5dc-c1a45feded0f).html" target="_blank">Helsinki</a>): Peter Auriol on Christ’s Wills and Passions</span></li>
</ul>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Převládajícím tématem v sobotu <b>4. června</b> byla Auriolova originální ontologie relací, jeho pojetí kategorií činnosti a trpnosti, otázka účinné kauzality, ale i témata svobody a štěstí. Zazněly následující příspěvky:</span><br />
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b><a href="http://individual.utoronto.ca/martinpickave/" target="_blank">Martin Pickavé</a></b> (Toronto): Auriol on Freedom</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b><a href="https://helsinki.academia.edu/MikkoPosti" target="_blank">Mikko Posti</a></b> (Helsinki): Divine Providence and Good Fortune in Peter Auriol</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Charles Girard</b> (Geneva): Action, Passion, and Relation in Auriol</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Heine Hansen</b> (<a href="http://ctr.hum.ku.dk/people/staff-list/?pure=en%2Fpersons%2Fheine-hansen(0df79557-f603-4abc-b838-5bff756b1d98).html" target="_blank">Copenhagen</a>): Relations, Numbers, and the Big Nothing: On Auriol’s Ontology of Relations and its Background</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b><a href="https://hu-berlin.academia.edu/ChiaraPaladini" target="_blank">Chiara Paladini</a></b> (Berlin): Exemplar Causality as <i>similitudo aequivoca</i> in Petrus Aureoli</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>Can Laurens Löwe</b> (<a href="http://www.kuleuven.be/wieiswie/en/person/00075361" target="_blank">Leuven</a>): Peter Auriol on the Metaphysics of Efficient</span></li>
</ul>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Jak je známo a jak se potvrdilo během workshopu, Auriol v mnoha otázkách zastával postoje neotřelé, či (slovy Martina Pickavé) "divné, resp. – pokud to chceme vzít pozitivně – originální". Několik drobných poznámek k obsahu některých příspěvků možná dodám časem.</span></div>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></div>
<div>
<b><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span></b></div>
<div>
<b><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">LITERATURA</span></b></div>
<div>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>KOBUSCH, T.</b> <i>Filosofie vrcholného a pozdního středověku</i>. Praha: OIKOYMENH, 2013. Přel. M. Pokorný.</span></li>
</ul>
</div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-87400353389600547722016-05-11T09:39:00.001+02:002016-05-11T09:44:55.869+02:00Duše jako království – k jedné středověké metafoře<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Jak už zde bylo několikrát zmíněno, středověcí myslitelé se pokoušeli vnést řád do mnohosti schopností, procesů a stavů, které vykonávají či zakoušejí lidské bytosti. Každý tento proces nebo stav byl chápán jako projev určité duševní mohutnosti; proto se často o středověké nauce o duši hovoří jako o <a href="https://scholipeta.blogspot.cz/search/label/psychologie%20mohutnost%C3%AD" target="_blank">psychologii mohutností</a>. (Viz např. Perler, 2015; Hasse, 2010; King, 2009 či stručně Lička, 2015.)</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Jedním z oblíbených témat byla klasifikace mohutností. V této snaze o klasifikaci bylo zásadní dvojí rozlišení. Jednak to bylo rozlišení mezi (1) smyslovou částí duše (o níž se většinou předpokládalo, že je tělesná) a (2) rozumovou duší (o níž se naopak předpokládalo, že netělesná). (Výjimky se samozřejmě našly: Olivi a někteří augustinovci předpokládali, že i smyslová duše je netělesná, resp. nerozprostraněná; naopak někteří buridanovci zřejmě měli za to, že rozumová duše je sama o sobě tělesná.) Jednak to byl rozdíl mezi mohutnostmi vedený podle toho, jestli jsou (a) kognitivní neboli aprehenzivní (a tedy uchopují a zpracovávají nějaké informace o světě), nebo (b) apetitivní (a jsou tedy zdrojem jednání a aktivního kontaktu se světem). Spojení těchto dvou kritérií pak vznikají 4 skupiny mohutností:</span><br />
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">(1a) <i>smyslové kognitivní mohutnosti</i>: 5 tradičních vnějších smyslů, tzv. smysly vnitřní (společný smysl spojující informace z jednotlivých vnějších smyslů, představivost, paměť a různé evaluativní smysly – viz především Wolfson, 1935);</span></li>
</ul>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">(2a) <i>rozumové kognitivní mohutnosti</i>: tedy intelekt a různé jeho činnosti (vytváření pojmů, jejich spojování do soudů a vytváření úsudků);</span></li>
</ul>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">(1b) <i>smyslové apetitivní mohutnostmi</i>: mohutnost vznětlivá a žádostivá (které vytvářejí emoce jako láska či hněv)</span></li>
</ul>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">(2b) <i>rozumová apetitivní mohutnost</i>: čili vůle.</span></li>
</ul>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Během 13. století se objevily různé revize tohoto schématu mohutností – např. se rozebíral počet a funkce vnitřních smyslů: od unicistů typu Oliviho – a později Locka či Kanta, kteří postulovali jediný vnitřní smysl, po pluralisty, kteří počítali buď averroisticky se čtyřmi vnitřními smysly (jako Tomáš Akvinský), nebo avicennovsky s pěti vnitřními smyslu (jako Roger Bacon).</span><br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihrzLxaTLEcKuB8OPMDDL7AgfOqlj9KJodLOFci9bW44KuS_vdJeZSy7LLQbchEuFEk4oZm8Dkiv0ghYWQ6z4qD5G1W4wSrLEfN9Hb24apfVgmlFV8Ks12JpuS_gnOtuHhHj-ZXgcVP8UN/s1600/800px-Saint-Godard_%2528Rouen%2529_-_Baie_11_d%25C3%25A9tail_3%255B1%255D.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihrzLxaTLEcKuB8OPMDDL7AgfOqlj9KJodLOFci9bW44KuS_vdJeZSy7LLQbchEuFEk4oZm8Dkiv0ghYWQ6z4qD5G1W4wSrLEfN9Hb24apfVgmlFV8Ks12JpuS_gnOtuHhHj-ZXgcVP8UN/s200/800px-Saint-Godard_%2528Rouen%2529_-_Baie_11_d%25C3%25A9tail_3%255B1%255D.JPG" width="149" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vilém z Auvergne<br />na vitráži v kostele sv. Godarda<br />v Roenu (<a href="https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Saint-Godard_(Rouen)_-_Baie_11_d%C3%A9tail_3.JPG" target="_blank">Wiki Commons</a>)</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">U některých starších františkánů – především u <b>Viléma z Auvergne</b> <span style="color: #1f497d; line-height: 125%;">(1180/90–1249) </span>a později u <b>Waltera z Brugg </b>(<span style="color: #1f497d; line-height: 125%;">ca. 1227–1307)</span><span style="color: #1f497d; line-height: 125%;"> </span>– se však objevila také <b>metafora</b>, která má tuto klasifikaci nějak vizualizovat (ilustrativní příklady přece pomáhají pochopení – viz Auriol, <a href="https://scholipeta.blogspot.cz/2013/10/ilustrativni-priklady-podle-auriola.html" target="_blank">12. 10. 2013</a>). Tato metafora se pokoušela ilustrovat, že mohutnosti jsou autonomní, avšak zároveň spolu kooperují a rovněž jsou hierarchicky uspořádané. Podle této metafory se dobrá duše podobá dobře fungujícímu království. Struktura lidské duše pak odpovídá struktuře tohoto království a jednotlivým jeho úřadům – každá mohutnost je manifestována nějakým protějškem v sociální struktuře středověké společnosti. Nejvyšší místo patří vůli, která vládne celé duši jako svému království. Rozum pak má roli králova rádce, nižší apetitivní mohutnosti jsou jako úředníci, jejichž rolí je poslouchat a vykonávat královy příkazy. Konečně smysly jsou pak poslové, kteří běhají ven a dovnitř a přinášejí informace o vnějším světě. (Rozbor této metafory podávají např. Teske, 1994 či Stadter, 1968.) Slovy Viléma z Auvergne:</span><br />
<blockquote class="tr_bq">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">“[…] <i>videlicet quia anima humana similitudinem regni quandam habet bene ordinati et civitatis bene constitutae; quoniam in ea est voluntas tanquam rex et imperator; et vis intellectiva seu ratiocinativa sicut consiliarius illius; virtutes vero inferiores, videlicet irascibilis et concupiscibilis et motivae vires, quod est dicere, quae sunt executivae motus, sicut ministri sunt, quorum officium est jussa exequi voluntatis super eas regnantis et imperantis; sensus vero omnes ministri sunt et discursores foris hac | et illac abeuntes et forinseca quaecunque apprehenderint renuntiantes.</i>” – Vilém z Auvergne, <i>De anima</i> II, 15, 85b-86a.</span></blockquote>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Lze poznamenat, že v této metafoře je implicitně přítomna i jistá pozice v teorii jednání – <b>voluntarismus</b>. Podle této pozice je zdrojem našeho jednání čistě sama vůle, která k tomuto jednání není ničím přinucena (dokonce ani dobrem). Vůle proto může volit i takové jednání, které rozum neshledal jako dobré. (Opakem voluntarismu typickému pro františkány počínaje Olivim a konče Ockhamem je intelektualismus: pokud rozumem poznáme, co je dobré, potom to naše vůle zvolí.) Walter z Brugg později využívá metaforu duše jako království k tomu, aby vyjádřil voluntaristické stanovisko: vůle je stejně jako král autonomní. Stejně jako králi jeho rádce pouze <i>předkládá</i> své rady, ale král jimi není donucen k nějakému jednání, ale musí se rozhodnout sám, tak vůle není nikterak přinucena k rozhodnutí důvody, které jí předkládá intelekt. (Viz Walter z Brugg, <i>Quaes. disp.</i>, q. 4, ed. Longpré, 39-40; viz také Kobusch, 2013, s. 374-376.)</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">(Problém mezi jednotou duše a mnohostí jejích mohutností byl mimochodem jádrem mého příspěvku na olomoucké konferenci <a href="https://scholipeta.blogspot.cz/2016/04/jednota-rozdilnost-historikove.html" target="_blank">Unity and Diversity of Medieval Europe</a> počátkem dubna.)</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>LITERATURA</b></span><br />
<div class="Biblio">
</div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"></span><br />
<ul><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">
<li><span style="font-weight: bold;"><span lang="EN-GB"><b>VILÉM Z AUVERGNE.</b></span></span><span lang="EN-GB"> De anima. In: <i>Opera
omnia</i>. 2 sv. Ed. F. Hotot. Paris, 1674, sv. II, Suppl., s. 65-228.</span></li>
<li><b>WALTER Z BRUGG.</b> <i>Quaestiones disputatae</i>. Ed. E. Longpré. Louvain: Institut Supérieur
de Philosophie de l’Université, 1928. [= <i>Quaes. disp</i>]</li>
</span></ul>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">
<ul>
<li><b>HASSE, D. N.</b> The soul’s faculties. In: <b>PASNAU, R.; VAN DYKE, Ch. (eds.).</b> <i>The Cambridge History of Medieval Philosophy</i>. Cambridge: Cambridge University Press, 2010, s. 305-319.</li>
<li><b>KING, P. </b>The Inner Cathedral: Mental Architecture in High Scholasticism. In: <b>PERLER, D. (ed.). </b><i>Transformations of the Soul: Aristotelian Psychology 1250-1650</i>. Leiden – Boston: Brill, 2009, s. 253–274.</li>
<li><b>KOBUSCH, T. </b><i>Filosofie vrcholného a pozdního středověku</i>. Praha: OIKOYMENH, 2013. Přel. M. Pokorný.</li>
<li><b>LIČKA, L. </b>Co je člověk? Petr Auriol a role kognitivní psychologie ve středověké definici člověka. In: <b>HERŮFEK, J. a kol.</b> <i>Pojetí důstojnosti člověka od antiky po současnost</i>. Ostrava: Ostravská univerzita, 2015, s. 55–78. [<a href="https://www.academia.edu/8184885/Co_je_%C4%8Dlov%C4%9Bk_Petr_Auriol_a_role_kognitivn%C3%AD_psychologie_ve_st%C5%99edov%C4%9Bk%C3%A9_definici_%C4%8Dlov%C4%9Bka_2015_" target="_blank">PDF</a>]</li>
<li><b>PERLER, D.</b> Faculties in Medieval Philosophy. In: <b>PERLER, D. (ed.).</b> <i>The Faculties: A History</i>. Oxford – New York: Oxford University Press, 2015, s. 97-139.</li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>STADTER, E.</b> Die Seele als „minor mundus“ und als „regnum“: ein Beitrag zur Psychologie der mittleren Franziskanerschule. In: <b>WILPERT, P.</b> <i>Universalismus und Partikularismus im Mittelalter</i>. Berlin: de Gruyter, 1968, s. 56-72</span>.</li>
<li><b>TESKE, R. J.</b> The Will as King over the Powers of the Soul: Uses and Sources of an Image in the Thirteenth Century. <i>Vivarium</i>. 1994, roč. 32, č. 1, s. 62-71.</li>
<li><span lang="EN-GB"><b>WOLFSON, H. A.</b></span><span lang="EN-GB"> The Internal Senses in Latin, Arabic, and Hebrew Philosophic Texts. <i>Harvard Theological Review</i>. 1935, roč. 28, č. 2, s. 69-133.</span></li>
</ul>
</span><br />
<div>
<ul>
</ul>
</div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-69718169728480018902016-04-06T11:49:00.001+02:002016-04-06T11:49:57.035+02:00Jednota, rozdílnost a historikové (konference v Olomouci)<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Minulý týden se v Olomouci konala historická konference <i>Unity and diversity of medieval (Central) Europe: Social order and its cohesive and disruptive forces</i>. Konferenci pořádaly olomoucká a ostravská katedra historie ve spolupráci s medievisty z CEU v Budapešti. Konference měla hojnou mezinárodní účast – kromě historiků ze všech zemí Visegrádu vystoupili také hosté z Británie, USA, Itálie, Francie, Chorvatska či Rumunska – celkově asi 70 lidí (program je k nahlédnutí např. <a href="http://dokumenty.osu.cz/ff/khi/mecern_schedule.pdf" target="_blank">zde</a>). Oficiální zprávu z konference lze nalézt <a href="http://mecern.eu/final-report-on-the-textbook-critique-essay-competition/" target="_blank">zde</a>; zmínka padla i v <a href="http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096902795-studio-6/216411010100331/obsah/461935-dejiny-zidovskeho-odivani" target="_blank">České televizi</a>.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Konference primárně sloužila jako setkání historiků sdružených ve skupině MECERN (The Medieval Central Europe Research Network, <a href="http://mecern.eu/" target="_blank">www</a>), kteří usilují o komparativní přístup k historii střední Evropy ve středověku (tedy zkoumání dějů v českém, polském i uherském královst</span><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">ví ve vzájemném kontextu). Většina příspěvků byla tedy historické povahy – zabývaly se tedy politickými a sociálními dějinami. Na řadu přišly ale i příspěvky zabývající se církevními dějinami, kulty svatých, architekturou, rukopisy či středověkou mentalitou.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Několik drobností, které mě zaujaly:</span></span><br />
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">
</span>
<ul><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">
<li>Gábor Klaniczay: podle legendy se na rukou <b>sv. Františka</b> objevila stigmata, během 13. stol. se začali objevovat další lidé, kteří tvrdili, že mají stigmata rovněž (např. sv. Kateřina Sienská); později se tato italská religiozita rozšířila i do střední Evropy (např. sv. Markéta Uherská)</li>
<ul>
<li>přístup učenců k těmto fenoménům se lišil – olomoucký biskup Robert z Anglie nové stigmatizované svaté odmítal; františkáni hájili, že jediný stigmatický svatý byl František – viz Bonaventura, který stigmata sv. Františka vysvětloval jako dokonalý projev napodobování Krista (do té míry, že se stává dalším Kristem – <i>alter Christus</i>); kdežto dominikáni (např. Tommaso Caffarini) shromažďovali argumenty pro existenci i jiných stigmatiků než František</li>
</ul>
<li>Julia Verkholantsev: středoevropští kronikáři (Kosmas, Vincent Kadlubek) přechod mezi biblickou historií a vlastní dobou vyplňují lokálními pověstmi (viz Kosmovy <i>fabulae senum</i>) a používali lidovou <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2010/01/etymologie-jako-cesta-k-poznavani-veci.html" target="_blank">etymologii</a> (podle Tomáše ze Splitu je latinský název Chorvatska <i>Curentia</i>, protože předkové Chorvatů přeběhli přes hory)</li>
<li>Matouš Jaluška: alegorická kniha o šachách od Tomáše ze Štítného je vlastně vernakulární parafráze příslušného textu od kazatele <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Jacobus_de_Cessolis" target="_blank"><b>Jacoba de Cessolis</b></a></li>
<li>Paul Richard Blum: <b>Kusánského </b>idea náboženské tolerance v <i>De pace fidei </i>je založena na představě, že je pouze jedno náboženství, ale různé rituály/liturgie (<i>una religio in varietate rituum</i>), což prý přejal z Koránu)</li>
<li>Andrea Bartocci: františkánské praktiky, zvl. jejich důraz na chudobu, byly ve 14. stol. zkoumány italskými právníky – viz zvl. <a href="https://en.wikipedia.org/wiki/Bartolus_de_Saxoferrato" target="_blank"><b>Bartolus ze Saxoferrata</b></a> a jeho spis <i>Liber minoritarum</i> (tento text měl vliv ve střední Evropě, několik rukopisů se dochovalo i v Čechách, a to nejen v Praze, ale i v Olomouci a Brně)</li>
<li>Miroslav Vepřek: v 11. stol. někteří kněží v českých zemích zřejmě neuměli latinsky, jelikož se nám dochoval <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Penitenci%C3%A1l" target="_blank">penitenciál</a> přeložený do staroslověnštiny (Někotoraja zapověď)</li>
<li><a href="https://cuni.academia.edu/LucieDolezalova" target="_blank">Lucie Doležalová</a>: v přednášce o kodexech vytvořených učenci pro vlastní potřebu (na příkladu augustiniána <b>Matouše Berana</b>) padla zajímavá zmínka o tom, že psaní a opisování mohlo pro některé středověké učence být formou meditace (což by vysvětlovalo, proč někteří autoři opisovali stále tytéž texty, i když už jejich kopie měli); při opisování zřejmě hrála velkou roli také paměť (vynechaná nebo zkrácená místa vypovídají o tom, že písař si text dobře pamatuje, avšak my tuto znalost nemáme)</li>
<li>Stanislava Kuzmová: <b>Mikuláš Tempelfeld z Břehu</b> (slezský Brzeg), učenec z 15. stol. (doktorát z theologie získal v Krakowě), působil především jako kazatel ve Slezsku; kázání o svatých mu umožňovala vyjadřovat se k aktuálním politickým problémům</li>
<ul>
<li>např. v kázání o sv. Stanislavovi kritizuje husitské hnutí, přičemž v sobě nezapře univerzitního vzdělance: když zkoumá příčiny husitských nepokojů, vypočítává je po aristotelském způsobu: účelovou příčinou nepokojů je Bůh, účinnou příčinou dělí skotisticky na principiální a instrumentální (jí jsou sami husité)</li>
</ul>
</span></ul>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">
</span>
<br />
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">O obsahu vlastního příspěvku se stručně zmíním v následujícím příspěvku.</span></div>
</div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-87926413598287276762016-03-18T22:28:00.001+01:002016-03-19T08:14:34.795+01:00Zénón a věštba<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Díogenés Laertios na počátku životopisu Zénóna z Kitia zmiňuje, že Hekatón a Apollónios z Tyru</span><br />
<blockquote class="tr_bq">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">[...] vykládají, že se [Zénón] otázal věštírny, jakým způsobem by nejlépe žil, a že mu bůh dal odpověď, že se musí shodovat v barvě s mrtvými; když to pochopil, začal číst staré spisovatele.</span></blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<span style="font-family: "times" , "times new roman" , serif;">Ἑκάτων δέφησι καὶ Ἀπολλώνιος ὁ Τύριος ἐν πρώτῳ περὶ Ζήνωνος, χρηστηριασαμένου αὐτοῦ τίπράττων ἄριστα βιώσεται, ἀποκρίνασθαι τὸν θεόν, εἰ συγχρωτίζοιτο τοῖς νεκροῖς: ὅθενξυνέντα τὰ τῶν ἀρχαίων ἀναγινώσκειν.</span><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"> (DL VII, 1, §2)</span></blockquote>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Slovník <a href="http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus%3Atext%3A1999.04.0057%3Aentry%3Dsugxrwti%2Fzomai" target="_blank">uvádí</a>, že sloveso <i>synchrótízomai</i> ve skutečnosti znamená "být v (nečistém) kontaktu s někým". Zénón naštěstí neholdoval doslovnému výkladu a stal se nikoliv nekrofilem, nýbrž čtenářem starých textů.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>LITERATURA</b></span><br />
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>DÍOGENÉS LAERTIOS.</b> <i>Životy, názory a výroky proslulých filosofů</i>. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1964. [= </span><i style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">DL</i><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">]</span></li>
</ul>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-53816509068454286412016-03-12T22:25:00.000+01:002016-07-03T21:03:23.576+02:00Nové knihy ke středověké epistemologii a filosofii mysli (2013 – 2015)<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">V (anglosaské) historiografii středověké filosofie lze vedle důrazu na logiku (zhruba v posledním půl století) rozpoznat také vzrůstající zájem o problematiku teorie poznání a mysli (zhruba v posledním čtvrt století). Zkoumání středověké logiky se rozvíjelo od 60. let (viz <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2011/06/philotheus-boehner.html" target="_blank">Boehnerova</a> rehabilitace Ockhama, <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2012/07/ohlednuti-za-lambertem-de-rijk-1924.html" target="_blank">De Rijk</a>, Ashworthová, Kretzmann, <a href="http://pvspade.com/Logic/index.html" target="_blank">Spade</a>, Read, <a href="http://faculty.fordham.edu/klima/" target="_blank">Klima</a>) a pokračuje až do současnosti (např. Dutilh Novaesová, Uckelmanová, Lenz; v Česku především Hanke a jeho nedávná <a href="http://www.oikoymenh.cz/product_info.php?products_id=2199" target="_blank">monografie</a> o scholastických paradoxech), a to činorodým způsobem (již brzy vyjde <i>The Cambridge Companion to Medieval Logic</i> [<a href="http://m-phi.blogspot.cz/2015/09/cambridge-companion-to-medieval-logic.html" target="_blank">obsah</a>]; viz také skupina <a href="https://www.facebook.com/groups/medievallogic/?fref=ts" target="_blank">Medieval Logic</a> na Facebooku či zbrusu nový blog <a href="https://medievallogic.wordpress.com/" rel="home">Medieval Logic & Semantics</a>). Vedle logiky však zhruba od konce 80. let vzrůstá také zájem o středověkou (kognitivní) psychologii, teorii poznání a různá témata týkající se dnes filosofie mysli (intencionalita, vnímání, problematika vědomí). Tento příspěvek stručně poukazuje na některé knižní novinky, které představují výsledky tohoto badatelského zaměření.</span><br />
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span>
<span style="font-family: inherit;">Z průřezových monografií a sborníků, které zkoumají jedno téma napříč dějinami lze uvést:</span></span><br />
<div>
<ul>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn-3rWt_qixO_6hMa-earzzdk5Rfg5RIc7h2BkEybeagHphu7uH_dYc7psQIJDcTkOSLs_IBVYO7o5cwvo3lExqUQ7B7YFM0URT_nc0-KiFo6NpOCPNvTRjW3GdESGXP2tvD_Rl_rZ6-Ob/s1600/51yVhdFrTVL._SX331_BO1%252C204%252C203%252C200_%255B1%255D.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhn-3rWt_qixO_6hMa-earzzdk5Rfg5RIc7h2BkEybeagHphu7uH_dYc7psQIJDcTkOSLs_IBVYO7o5cwvo3lExqUQ7B7YFM0URT_nc0-KiFo6NpOCPNvTRjW3GdESGXP2tvD_Rl_rZ6-Ob/s200/51yVhdFrTVL._SX331_BO1%252C204%252C203%252C200_%255B1%255D.jpg" width="133" /></a></span></div>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Sborník <i><a href="http://www.amazon.com/Intentionality-Cognition-Representation-Medieval-Philosophy/dp/082326274X/" target="_blank"><b>Intentionality, Cognition, and Mental Representation in Medieval Philosophy</b></a></i> (2015), o kterém jsem se <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2011/06/intentionality-cognition-and-mental.html" target="_blank">zmiňoval</a> již bezmála před pěti lety. Autoři mapují rozličné pojetí intencionality u středověkých myslitelů, které je o poznání širší než to dnešní – intencionalita je připisována i čistě fyzikálním objektům (zásadní proměně v teorii intencionality, kterou je třeba připisovat zřejmě Scotovi, se také podrobně věnuji ve své disertaci). Nedávno vyšla také Perlerova <a href="https://ndpr.nd.edu/news/60631-intentionality-cognition-and-mental-representation-in-medieval-philosophy/" target="_blank">recenze</a> tohoto sborníku v NDPR.</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Dále sborník <i><a href="http://www.amazon.com/Active-Perception-History-Philosophy-Studies/dp/3319043609/" target="_blank"><b>Active Perception in the History of Philosophy: From Plato to Modern Philosophy</b></a></i> (2014), který zkoumá tezi o aktivitě vnímání od Platóna po Kanta, přičemž středověku je věnováno několik studií – je rozebrána augustinovská i averroistická varianta této teze.</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Když jsme u vnímání, nelze opomenout novou monografii o dějinách optiky – <i><a href="http://www.amazon.com/Sight-Light-Passage-Ancient-Modern-ebook/dp/B00QNP5OI4/" target="_blank"><b>From Sight to Light: The Passage from Ancient to Modern Optics</b></a></i> (2015). Kniha představuje výsledky celoživotní práce historika vědy A. M. Smitha. Oproti starší monografii slavného Davida Lindberga (<a href="http://host.madison.com/news/local/obituaries/lindberg-david/article_8f8625b5-18bb-512e-92f6-cfa9d38f57ff.html" target="_blank">loni</a> bohužel <a href="https://www.jstor.org/stable/10.1086/681981" target="_blank">zesnulého</a>) je Smithova monografie podrobnější a lépe rozebírá přínos Ptolamaia a Alhacena, jejichž optická pojednání Smith editoval a přeložil. (K literatuře o dějinách optiky viz <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2014/09/stredoveka-optika-v-latinske-evrope.html" target="_blank">zde</a>.)<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBeMYsd8x1BC8jHYt-OKVnLzrsLkQJOXQL3NBCAseNE_JFnt8I8v-ipPe650Bs0KCLleTr5E_iOLffiXAvu822hr1Pziq3Ki62Pb8a_Ji2OqCa_XkJcf29vK5G8MvUl2qO27M49FzlpsSU/s1600/41BByxTu%252BIL._SX331_BO1%252C204%252C203%252C200_%255B1%255D.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhBeMYsd8x1BC8jHYt-OKVnLzrsLkQJOXQL3NBCAseNE_JFnt8I8v-ipPe650Bs0KCLleTr5E_iOLffiXAvu822hr1Pziq3Ki62Pb8a_Ji2OqCa_XkJcf29vK5G8MvUl2qO27M49FzlpsSU/s200/41BByxTu%252BIL._SX331_BO1%252C204%252C203%252C200_%255B1%255D.jpg" width="133" /></a></div>
</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Na to, že <i>Begriffsgeschichte </i>začínají seriózně brát i anglosaští badatelé, poukazuje nedávný vznik ediční řady <a href="https://global.oup.com/academic/content/series/o/oxford-philosophical-concepts-opc/" target="_blank"><i>Oxford Philosophical Concepts</i></a>, v níž by měly vycházet sborníky zkoumající dějiny jednotlivých filosoficky relevantních pojmů. S ohledem na téma tohoto příspěvku lze upozornit na sborník <i><a href="http://www.amazon.com/Faculties-History-OXFORD-PHILOSOPHICAL-CONCEPTS/dp/0199935270/" target="_blank"><b>The Faculties: A History</b></a></i> (2015), který zkoumá téma duševních mohutností či schopností od antiky po Fodora (arabské i latinské středověké filosofii jsou věnovány dvě kapitoly).</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Monografie <i><a href="http://books.google.cz/books?id=TUEvCoAleQoC" target="_blank">The Science of the Soul: The Commentary Tradition on Aristotle’s De Anima</a> </i>(2013) pak představuje analýzu nauky o duši jako samostatné disciplíny, která se rozvinula mezi polovinou 13. a polovinou 14. století v rámci komentářů k Aristotelově spisu <i>O duši</i>. Autor Sander De Boer zkoumá především definici duše jakožto předmětu psychologie a příslušné metafyzické otázky (vztah duše k jejím mohutnostem, k tělu apod.).</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Zhruba tímtéž obdobím v dějinách středověké filosofie se zabývá také R. Friedman ve své obří monografii <i><b><a href="http://www.amazon.com/Intellectual-Traditions-Medieval-University-Geistesgeschichte/dp/900422985X/" target="_blank">Intellectual Traditions at the Medieval University. The Use of Philosophical Psychology in Trinitarian Theology among the Franciscans and Dominicans</a></b></i> (2013). Kniha je v první řadě příspěvkem k dějinám trinitární theologie a střetu dominikánské a františkánské tradice v této problematice. Sekundárně je však třeba poznamenat, že tyto debaty nebývale obohatily filosofickou psychologii, což Friedman příkladně reflektuje.</span></li>
</ul>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Rozboru témat týkajících se poznání a mysli u jednotlivých myslitelů se pak věnují tyto nedávné monografie:</span></div>
</div>
<div>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Juhana Toivanen se zaměřuje na filosofii smyslovosti u Petra Oliviho v knize <i><b><a href="http://www.amazon.com/Perception-Internal-Senses-Investigating-Philosophy/dp/9004250891/" target="_blank">Perception and the Internal Senses: Peter of John Olivi on the Cognitive Functions of the Sensitive Soul</a></b></i> (2013). Zajímavá je analýza fenoménu pozornosti, který Olivi v rámci své kognitivní psychologie předkládá. (K tématu připravuji studii.)</span></li>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7gZ0IFdSJk0my1sq7hFkT-wcY9v_wSR0TX55t1TRg3C7wfFn9fyHo7cNl8FnvWdrBOooWGl2MPAce1W7HdpfwutO-WOYqHpHshwE5GLAa1j886rJ2xffwWM9B4cfaydaqanRWXd0Z6NxX/s1600/5148Enm3g9L._SX329_BO1%252C204%252C203%252C200_%255B1%255D.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7gZ0IFdSJk0my1sq7hFkT-wcY9v_wSR0TX55t1TRg3C7wfFn9fyHo7cNl8FnvWdrBOooWGl2MPAce1W7HdpfwutO-WOYqHpHshwE5GLAa1j886rJ2xffwWM9B4cfaydaqanRWXd0Z6NxX/s200/5148Enm3g9L._SX329_BO1%252C204%252C203%252C200_%255B1%255D.jpg" width="132" /></span></a></div>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Therese Cory publikovala monografii <i><b><a href="http://www.amazon.com/Aquinas-Human-Self-Knowledge-Therese-Scarpelli/dp/1107042925/" target="_blank">Aquinas on Human Self-Knowledge</a></b></i> (2013), ve které se zabývá otázkou znalosti sebe sama, introspekce a vědomí u Akvinského a jeho předchůdců. (V posl. čísle ACPQ vyšla <a href="https://www.academia.edu/22360949/Review_Aquinas_on_Human_Self_Knowledge._By_Therese_Scarpelli_Cory" target="_blank">recenze</a> S. Brower-Tolandové.)</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Konečně Richard Cross nedávno vydal knihu <i><a href="http://www.amazon.com/Scotuss-Theory-Cognition-Richard-Cross/dp/019968488X/" target="_blank"><b>Duns Scotus’s Theory of Cognition</b></a></i> (2014). Kniha je patrně první monografií, která uceleně probírá Scotovu epistemologii a filosofii mysli, při čemž je strukturována systematicky. V anglosaském prostředí tato kniha od počátku vyvolává ohlasy – vyšla <a href="https://ndpr.nd.edu/news/65053-duns-scotuss-theory-of-cognition/" target="_blank">recenze</a> H. Lagerlunda v NDPR či T. Cory ve <a href="http://booksandjournals.brillonline.com/content/journals/10.1163/15685349-12341316" style="font-style: italic;" target="_blank">Vivariu</a> (dočkáme se i české recenze?). Z vlastní zkušenosti mohu říci, že Crossův styl je oproti Scotovu až neuvěřitelně srozumitelný.</span></li>
</ul>
<div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">V posledních letech byly publikovány i edice primární literatury:</span></div>
</div>
<div>
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">G. R. Smith publikoval edici <i><b><a href="https://books.google.cz/books/p/leuven_university_press?id=SL85CgAAQBAj" target="_blank">Quaestiones de esse intelligibili</a></b></i> Petra Thomae (2015). Petrus Thomae (či Petr Tomášův) byl španělský františkán a jeden z prvních skotistů. Jeho kvestie o inteligibilním bytí jsou snahou o rozpracování skotistické nauky o <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2014/09/objektivni-byti-esse-obiectivum-nekolik.html" target="_blank">objektivním bytí</a>. Lze tedy očekávat téma Božích idejí, otázku struktury kognitivního aktu, intencionality, role kauzality při vzniku kognitivního aktu, ontologického statusu esencí apod.</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">Nedávno zesnulý B. Mojsisch také umožnil uveřejnění nové edice <i>Quaetiones disputatae de cognitione</i> Matyáše z Aquasparty <a href="https://www.hs-augsburg.de/~harsch/Chronologia/Lspost13/MatthaeusAquasparta/mat_qu00.html" target="_blank">online</a>.</span></li>
</ul>
</div>
<span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><br /></span>
<b><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;">LITERATURA</span></b><br />
<ul>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>PETRUS THOMAE.</b> <i>Quaestiones de esse intelligibili</i>. Ed. G. R. Smith. Leuven: Leuven University Press, 2015.</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>CORY, T. S.</b> <i>Aquinas on Human Self-Knowledge</i>. Cambridge: Cambridge University Press, 2013.</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>CROSS, R.</b> <i>Duns Scotus’s Theory of Cognition</i>. Oxford: Oxford University Press, 2014.</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>DE BOER, S.</b> <i>The Science of the Soul: The Commentary Tradition on Aristotle’s De Anima, c. 1260 – c. 1360</i>. Leuven: Leuven University Press, 2013.</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>FRIEDMAN, R. L. </b><i>Intellectual Traditions at the Medieval University. The Use of Philosophical Psychology in Trinitarian Theology among the Franciscans and Dominicans, 1250–1350</i>. 2 sv. Leiden – Boston: Brill, 2013.</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>KLIMA, G. (ed.). </b><i>Intentionality, Cognition, and Mental Representation in Medieval Philosophy</i>. New York: Fordham University Press, 2015.</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>PERLER, D. (ed.).</b> <i>The Faculties: A History</i>. Oxford – New York: Oxford University Press, 2015.</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>SILVA, J. F.; YRJÖNSUURI, M. (eds.).</b> <i>Active Perception in the History of Philosophy: From Plato to Modern Philosophy</i>. Dordrecht: Springer, 2014.</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>SMITH, A. M.</b> <i>From Sight to Light: The Passage from Ancient to Modern Optics</i>. Chicago: University of Chicago Press, 2015.</span></li>
<li><span style="font-family: "georgia" , "times new roman" , serif;"><b>TOIVANEN, J.</b> <i>Perception and the Internal Senses: Peter of John Olivi on the Cognitive Functions of the Sensitive Soul</i>. Leiden: Brill, 2013.</span></li>
</ul>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-23574173553194718012016-03-09T21:58:00.000+01:002016-03-09T21:58:05.853+01:00Konference o vnímání (Ostrava) – call for papers<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Letos v říjnu (6.–7. 10. 2016) se v Ostravě bude konat konference věnovaná problematice vnímání ve středověké, renesanční a novověké filosofii. Jako jeden z organizátorů bych rád na tuto akci případně zájemce upozornil. Bližší informace jsou k nalezení zde:</span><br />
<ul>
<li><a href="https://drive.google.com/file/d/0B3Z_VfIREKq3clFQeEJpQXRfeFk/view?usp=sharing" style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;" target="_blank">Call for papers (česky)</a></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><a href="https://drive.google.com/file/d/0B3Z_VfIREKq3dE1MOWJGcmFST2M/view?usp=sharing" target="_blank">Call for papers (anglicky)</a></span></li>
</ul>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Konference je plánována jako dvoudenní, přičemž jeden den by byl věnován anglickým příspěvkům, druhý den českým.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Časově se orientujeme na myslitele mezi 11. a 18. století (zhruba mezi Anselmem a Kantem, či mezi Avicennou a Thomasem Reidem); ze systematického hlediska bychom rádi pokryli alespoň některé z následujících témat:</span></div>
<ul>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Mechanismus vzniku vnímání. Jsou při vnímání smysly aktivní nebo pasivní? Intromisní vs. extramisní výklad zrakového vnímání. Jaká je role kauzality a pozornosti při vnímání? Tzv. činný smysl (<i>sensus agens</i>).</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Vnímání, intencionalita a ontologie. Jaká je struktura percepčního aktu? Co je jeho předmětem? Přímý realismus, reprezentacionalismus, idealismus. Ontologie barev, zvuků a vůní. Primární a sekundární kvality. Vnímáme podstatu?</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Vnímání a poznání. Epistemická jistota a spolehlivost smyslů. Smyslové klamy. Skepticismus. Možnost nadpřirozeného zásahu do percepčního procesu.</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Vnímání a vědomí. Jak vnímáme, že vnímáme? Reflexivní akty a tzv. společný smysl (<i>sensus communis</i>). Fenomenální vědomí.</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Smyslové modality. Kolik máme smyslů? Je chuť redukovatelná na hmat? Co je orgánem a předmětem hmatu? Propriocepce. Jednota smyslovosti a selektivní pozornost: když jeden smysl omezuje druhý.</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Vztahy mezi smyslovým vnímáním a ostatními kognitivními schopnostmi: vnímání a představivost, smyslovost a intelekt. Tzv. soudy společného smyslu. Smysly vnější a vnitřní.</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Vztahy mezi smyslovým vnímáním a apetitivními schopnosti: vnímání a emoce, vnímání a zachování života. Krása: role smyslů při vzniku estetiky.</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Vnímání a dějiny vědy: jak vědecké teorie ovlivnily filosofický výklad vnímání? Optika, akustika, fyziologie. Teorie světla. Je vnímání čistě fyzikální událost?</span></li>
</ul>
<div>
<br /></div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-19148048978299701562015-10-24T21:25:00.000+02:002015-10-24T21:25:12.145+02:00Vatikánské rukopisy Auriola<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Jak jsem se zmínil již v <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2015/10/petr-auriol-o-povaze-svetla-priprava.html" target="_blank">předchozím</a> příspěvku, tento týden jsem v honbě za rukopisy Auriolova pojednání o světle (<i>Reportatio </i>II, d. 13) strávil ve Vatikánské knihovně.</span><br />
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Dostat se do rukopisného oddělení Vatikánské knihovny vyžaduje určitou přípravu: předně zájemce musí být učitelem nebo doktorandem na vysoké škole, dále je třeba obstarat si doporučující dopis a konečně domluvit si přístup s vedoucím tohoto oddělení. Ani vstup do samotného Vatikánu není zrovna triviální: člověk musí absolvovat postupně tři zastavení u stanovišť švýcarské gardy, projít přes vatikánskou policii, vrátného v knihovně, sekretáře, který vydává kartu a konečně přes turniket. Odměnou je však výborné studijní prostředí a jedna z největších sbírek středověkých rukopisů v Evropě.<br /><br />Původně jsem měl v plánu připojit k již zhotovené kolaci dvou rukopisů (florentského a padovské), o kterých jsem mluvil v předchozím příspěvku, textové varianty podle dvou vatikánských rukopisů obsahujících 2. knihu Auriolova komentáře: konkrétně se jednalo o rukopisy Borg. lat. 404 a Vat. lat. 942. Že bych objevil dokonalé textové varianty, které osvětlí některá problematická místa textu, jsem ani neočekával – koneckonců, podle Schabelova (Schabel, 2000: 156) "žebříčku" kvality rukopisů 2. knihy tyto dva vatikánské kodexy zaujímají sedmé, resp. desáté místo z celkem 12 zohledněných rukopisů a renesanční edice. (Renesanční edice mimochodem zaujímá až 11. místo.) Spíše jsem si chtěl vyzkoušet, jaké to je vytvářet edici středověkého textu přímo <i>in situ</i>. Průlom však nastal, když jsem si jen tak ze zvědavosti půjčil kodex se signaturou Vat. lat. 6768 a následně objevil, že se zde nachází starší a stručnější verze zkoumané Auriolovy kvestie o povaze světla.<br /><br />Nyní několik poznámek k jednotlivým kodexům (nejedná se o kodikologický rozbor, pouze o povšechné poznámky a dojmy):<br /><br /><b><u>Borg. lat. 404</u></b><br />Jako první jsem si vypůjčil kodex, který je ve Vatikánské knihovně uložen v sekci Borgiano, která obsahuje kodexy, které dříve patřily inkvizici, a zvláště pak bohatou sbírku kardinála Stefana Borgii (18. stol.), po němž je pojmenována. Řečený kodex obsahuje pouze Auriolův komentář ke 2. knize. Už na první pohled je kodex chatrnější, je psán velice drobným písmem, jeho stránky jsou často ušmudlané a zašpiněné; na několika místech dokonce šmouhy brání čitelnosti.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Bohužel i text sám je celkem nespolehlivý (Schabelův ranking: 10. místo z 12). Když jsem prováděl kolaci zde obsaženého textu s textem, který jsem již měl připraven, překvapilo mě především, jak moc byl písař tohoto kodexu nepozorný. Velmi často se totiž dopouští chyby, kterou dnešní paleografové nazývají <i>homoioteleuton</i>. Jedná se jednoduše řečeno o vynechání kousku textu (většinou jednoho řádku) mezi dvěma totožnými slovy nebo frázemi. K této chybě dojde proto, že písař přepisuje, odhlédne od předlohy a když na ní znovu zrakem spočine, přeskočí k témuž slovu na dalším řádku. V tomto rukopise jsem napočítal na prostoru jediné zkoumané kvestie celých 9 vynechávek <i>per homoioteleuton</i> – některé jsou dlouhé jen tři slova, kvůli jiným ale text přišel o 18 slov. Je nabíledni, že to srozumitelnosti textu příliš nepřidá.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-weight: normal;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b><u>Vat. lat. 942</u></b></span><br />
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Druhý rukopis, který jsem si vypůjčil, byl vyšší a zdobnější – byl psán úhlednějším a čitelnějším písmem a na prvním foliu se objevila i nějaká ta iluminace. Text nebyl plný vynechávek jako ten předchozí, ale celkově se zjevně nejednalo o tu nejlepší variantu (Schabel jej zařadil na 7. místo z 12). Zajímavé je, že se v dosti textových variantách shoduje s renesanční edicí. Mohlo by to znamenat, že renesanční edice byla vytvořena právě podle tohoto rukopisu – nebo podle rukopisu patřící ke stejné větvi.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /><b><u>Vat. lat. 6768</u></b><br />Zhruba ve středu jsem znovu procházel seznam rukopisů 2. knihy a všiml jsem si, že badatelé občas zmiňují ještě jeden kodex – Vat. lat. 6768. Poznamenávají však, že v něm sice jsou Auriolovy kvestie k 1. a 2. knize, ovšem v nějaké jiné variantě než té "běžné" (tj. té, která je např. v renesanční edici). Kodex zatím zkoumalo jen několik málo badatelů – že v něm obsaženy nějaké Auriolovy kvestie, objevila totiž až v 60. letech minulého století slavná medievistka Anneliese Maier – viz (Nielsen, 2002: 154-155) a (Duba, 2012: 280-282). Jak odhalili uvedení badatelé, rukopis obsahuje na fol. 21ra-49vb celkem 56 kvestií. Tyto kvestie jsou jakýmsi "výborem" z kvestií 1. a 2. knihy – lze je tedy nazvat <i>Quaestiones variae</i>. Jak bylo dokázáno, jedná se o zápisky z Auriolových pařížských přednášek v "syrovém" stavu. To, co se totiž obvykle prohlašuje za "<i>reportatio</i>" (tedy zápisky z přednášek) Auriolova komentáře k 2. knize a je např. vydáno v renesanční edici, je ve skutečnosti <i>Reportatio <u>edita</u></i> – upravená a rozšířená verze starších zápisků, které Auriol znovu prošel a rozšířil. Když jsem si toto uvědomil, přirozeně jsem si začal klást otázku, zda se do tohoto výboru dostala i zkoumáná kvestie o povaze světla.<br /><br />Když jsem si tento kodex vypůjčil, dostal jsem masivní a těžkou knihu, ve kterém je svázáno velké množství rozličných textů, většinou filosofického charakteru. Kromě Auriolových kvestií jsou v něm další texty pařížských theologů, ale i soubor textů italských averroistů.<br /><br />Po delším hledání se má očekávání splnila – na fol. 41va-42va jsem našel kvestii s pořadovým číslem 47 – text začínal prostou otázkou "<i>Utrum lux fuit prima die creata?</i>" Jedná se tedy o zřejmě autentický zápis toho, jak vypadala Auriolova přednáška nad tímto tématem. Ačkoliv je rukopis psán velice úhledným rukopisem, nestihl jsem transkribovat celou kvestii; pouze důležitá místa. Po tomto prvotním zkoumání se zdá, že text obsažený v q. 47 těchto "<i>quaestiones variae</i>" je stručnější předlohou pro to, co se dnes běžně označuje jako <i>Reportatio </i>II, d. 13. Text obsahuje stejné teze, které jsou hájeny pomocí zhruba stejných argumentů. Je zde však méně "literárních" výkladů – např. v <i>Reportatio </i>Auriol na několika odstavcích vykládá teze o barvách podle pseudo-aristotelského spisu <i>De coloribus</i> a tento spisek pečlivě cituje, ve starším textu obsaženém v tomto rukopise stejnou věc vykládá stručněji a bez citací. Zároveň je velmi pravděpodobné, že text kvestie v této starší verzi umožní lépe zrekonstruovat editovaný text – zhruba na dvou místech má starší a stručnější verze jasnější a smysluplnější znění.<br /><br /><b><u>Borgh. 329</u></b><br />Když už jsem byl ve Vatikánské knihovně, vypůjčil jsem si i nejslavnější Auriolův rukopis. Dnes je uložený pod siganturou Borgh. 329 – a jednou jsem zde o něm již psal (viz <a href="http://scholipeta.blogspot.it/2014/01/berlinsky-rukopis-auriola.html" target="_blank">19. 1. 2014</a>). Jedná se tedy o prezentační kopii Auriolova <i>Scripta</i> (komentáře k 1. knize <i>Sentencí</i>). Auriol si tento luxusní kodex objednal u (zjevně velice schopného) písaře Jana z Fríska a daroval pak jej samotnému papeži Janovi XXII. Ten byl z kodexu zřejmě nadšen, protože následujícího roku osobně napsal dopis kancléři pařížské univerzity list, v němž Auriola doporučil k doktorátu z theologie – a zřejmě v návaznosti na to se Auriol koncem téhož roku stal <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Magister_regens" target="_blank">magistrem regens</a>.<br /><br /> Dnes je rukopis uložen ve sbírce Borghese, jelikož zřejmě byl součástí avignonské papežské knihovny (pontifikát Jana XXII. spadá do období tzv. <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Avignonsk%C3%A9_zajet%C3%AD" target="_blank">avignonského zajetí</a>), kterou Vatikánská knihovna zakoupila koncem 19. stol. a kodexy z ní zařadila právě do této sekce.<br /><br />Podle kolofónu (fol. 519vb) byl tento rukopis dokončen 19. května 1317 – za necelé dva roky tedy bude starý přesně 700 let. Kodex není moc vysoký (asi 30 cm), ale je velice hrubý – celkem má přes 500 folií, tj. více než 1000 stran. Je také velice bohatě zdobený různými iluminacemi, na nichž šlahouny rostlin volně přerůstají v ptačí zobáky nebo jsou požírány zvířecími či lidskými hlavami. Občas se objeví lidská postava (např. čtenář – viz <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2014/12/insolubilia-na-facebooku.html" target="_blank">23. 12. 2014</a>), jindy slon, který se zřejmě rozkmotřil s kohoutem (fol. 20r) či kentauří rytíř s miniaturní tváří (fol. 27v). Iluminace jsou často zdobené zlatem, které dodnes neztratilo nic ze své blyštivosti...<br /><br />Tolik tedy k některým Auriolovým rukopisům uloženým ve Vatikánské knihovně. Největším objevem je pro mě samozřejmě starší varianta kvestie o povaze světla, která zřejmě dobře poslouží při další práci na edici tohoto Auriolova textu.<br /><br /><b>LITERATURA</b></span><br />
<ul><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">
<li><b>PETR AURIOL.</b> <i>Commentariorum in secundum, tertium, et quartum Sententiarum</i>. Roma: Aloysius Zanetti, 1605.</li>
</span></ul>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">
<ul>
<li><b>DUBA, W.</b> The Legacy of the Bologna studium in Peter Auriol’s Hylomorphism. In: <b>EMERY, K.; COURTENAY, W. J.; METZGER, S. M. (eds.).</b> <i>Philosophy and Theology in the Studia of the Religious Orders and at Papal and Royal Courts</i>. Turnhout: Brepols, 2012, s. 277-302.</li>
<li><b>NIELSEN, L. O.</b> Peter Auriol’s Way with Words: The Genesis of Peter Auriol’s Commentaries on Peter Lombard’s First and Fourth Books of the Sentences. In: <b>EVANS, G. R. (ed.).</b> <i>Mediaeval Commentaries on the Sentences of Peter Lombard: Current Research</i>. Leiden – Boston – Köln: Brill, 2002, s. 149-219.</li>
<li><b>SCHABEL, C. D.</b> Place, Space, and the Physics of Grace in Auriol’s Sentences Commentary. <i>Vivarium</i>. 2000, roč. 38, č. 1, s. 117-161.</li>
</ul>
</span></div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-12360900572750723172015-10-23T23:31:00.001+02:002015-10-24T21:34:08.807+02:00Petr Auriol o povaze světla: příprava edice<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Jednou z dovedností historika (středověké) filosofie často bývá příprava edice primárního textu. Tato činnosti obvykle zahrnuje shromáždění několika středověkých rukopisů textu, dešifrování úmorného množství latinských zkratek (jak středověké latinské rukopisy vypadají jsem zmiňoval již <a href="http://scholipeta.blogspot.it/2014/01/berlinsky-rukopis-auriola.html" target="_blank">19. 1. 2014</a>) a následně sestavení textu včetně kritického poznámkového aparátu, který obsahuje různočtení (tedy textové varianty obsažené v různých rukopisech k danému místu textu). Právě nesmírně časté užívání zkratek či prostá nepozornost písaře vedly k tomu, že čtení jednoho místa se v různých rukopisech může značně lišit, a to dokonce do té míry, že to zatemňuje, ba převrací význam textu. (Vytvoření plnohodnotné, tzv. <i>kritické </i>edice zahrnuje ještě další kroky, které zde ponechávám stranou.)<br /><br />Jelikož jsem si tuto – spíše filologickou – práci vždycky chtěl vyzkoušet, rozhodl jsem se už před několika lety, že časem vytvořím pracovní edici jedné distinkce z komentáře k <i>Sentencím </i>Petra Auriola. Konkrétně se jedná o distinkci 13 ze 2. knihy komentáře, která pojednává o povaze světla. Kontext otázky je theologický – pojednává se zde o počátečních verších <i>Genesis</i>, totiž o stvoření světla, k němuž mělo dojít prvního dne. Téma je v rámci středověké filosofie tradiční; už v patristice bylo součástí komentářů k biblickému pojednání o stvoření, kterýžto žánr se nazývá <i>hexaemeron</i>. (Z autorů tohoto typu textů lze uvést např. Basila z Caesareje [vyšlo dokonce <a href="http://www.oikoymenh.cz/index.php?manufacturers_id=28" target="_blank">česky</a>], Ambrože, Augustina, Bedu Ctihodného, Thierryho ze Chartres [opět <a href="http://www.oikoymenh.cz/product_info.php?products_id=290" target="_blank">česky</a>], Roberta Grossetesta, Bonaventuru etc.)<br /><br />Na Auriolově kvestii "zda bylo světlo stvořeno prvního dne" (<i>utrum lux fuit prima die creata</i>) je zajímavé, že theologický rozměr debaty je značně upozaděn. Auriol nadnese úvodní argumenty a protiargumenty a následně prohlásí, že než otázku zodpoví, předloží nejprve 5 tezí o povaze světla. Tělo kvestie pak tvoří ryze filosofické pojednání o povaze světla, které leží na pomezí mezi fyzikou, metafyzikou a epistemologií. Auriol postupně probírá, že světlo je akcidentem a nikoliv substancí; jakým typem existence světlo disponuje (což mu umožňuje zavést distinkci mezi reálným a intencionálním bytí, která v jeho filosofii hraje značnou roli – k tématu viz <a href="http://scholipeta.blogspot.it/2014/09/objektivni-byti-esse-obiectivum-nekolik.html" target="_blank">21. 9. 2014</a>), jaká je povaha barev (v této části polemizuje s Avicennou a využívá pseudo-aristotelský spisek <i>De coloribus</i>) či co je předmětem zrakové percepce – zda barva či světlo. Na přetřes přijde také tradiční problém středověké fyziky, totiž zda se světlo šíří konečnou či nekonečnou rychlostí – středověkou terminologií: zda se šíří v čase, byť třeba nepostřehnutelném (<i>in tempore, licet imperceptibili</i>), či v mžiku (<i>in instanti</i>). (Otázku s ohledem především na středověkou optickou tradici probral Lindberg, 1978).</span><br />
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Řečené Auriolovo protežování filosofických témat na úkor těch theologických v této kvestii můžeme dokonce i kvantifikovat. Celá edice textu má 4 778 slov, z toho na pasáže "theologické" (úvod + odpověď na samotnou otázku) připadá 1 053 slov, kdežto na ty "filosofické" (5 tezí o povaze světla) připadá 3 725 slov. Filosofická část tedy zabírá asi 78% celého textu.<br /><br />Nyní už k přípravě edice tohoto textu. Auriolův komentář ke 2. knize <i>Sentencí </i>je dostupný v renesanční edici z r. 1605 (viz níže). Ta může sloužit jako výchozí bod, avšak je považována za velice nespolehlivou. Obecně dokonce platí, že je lepší užít znění textu podle jakéhokoliv z dochovaných rukopisů a získáme <i>lepší </i>verzi Auriolova textu, než je obsažen v této renesanční edici. Dochovaných rukopisů je v případě 2. knihy celkem 16; v některých případech se však jedná o fragmenty (seznam rukopisů je dostupný např. <a href="http://www.peterauriol.net/bibliography/primary/manuscripts/" target="_blank">zde</a>).</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6-Uw0IA3MS-TLSD6NjxuJEhBliWH2EbKBhFk_hPqpqxQSUHIDDJkw1Hfn_M5VUnKuhuEGk_cZQ4MDt8eCOiQMRiYf5UWAMQbCqZN79PbKmk5p3xueEyhDIXn_0x2srQVF7kDnJGMqltbt/s1600/rkp.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="162" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6-Uw0IA3MS-TLSD6NjxuJEhBliWH2EbKBhFk_hPqpqxQSUHIDDJkw1Hfn_M5VUnKuhuEGk_cZQ4MDt8eCOiQMRiYf5UWAMQbCqZN79PbKmk5p3xueEyhDIXn_0x2srQVF7kDnJGMqltbt/s400/rkp.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Výřez z florentského rukopisu:<br />
Auriol se zamýšlí nad tím, jakým typem existence disponují<br />
zdánlivé barvy na krku holubice (fol. 66va)</td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Jelikož (zatím) nemám ambice připravit </span><i style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">kritickou </i><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">edici textu, spokojil jsem se dosud pouze se 4 rukopisnými variantami kvestie (+ variantou v renesanční edici). Už před dvěma lety se mi podařilo se získat dva rukopisy textu považované za velmi spolehlivé (o spolehlivosti jednotlivých rukopisů 2. knihy pojednává Schabel, 2000: 155-157). Jedná se jednak o rukopis uložený dnes ve Florencii (Biblioteca nazionale centrale, MS Conv. Soppr. A.3.120), jednak o rukopis uložený v Padově (Biblioteca Antoniana, MS 161). (O kopie obou rukopisů se se mnou podělil dr. Tobias Hoffmann z Washinghtonu, jemuž patří můj velký dík.) Text transkribovaný z těchto dvou rukopisů je už na první pohled mnohem lepší než text renesanční edice – už jen pro to, že v některých dosud nejasných pasážích text začíná díky čtení podle rukopisů najednou dávat smysl.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Abych však svou edici obohatil o další různočtení, vydal jsem se tento týden do Vatikánské knihovny. O rukopisech, které jsem zde zkoumal, se zmíním v <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2015/10/vatikanske-rukopisy-auriola.html" target="_blank">dalším</a> příspěvku.</span><br />
<div>
<div>
<div>
<br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"></span></div>
</div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>LITERATURA</b></span></div>
<div>
<div>
<ul><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">
<li><b>PETR AURIOL.</b> <i>Commentariorum in secundum, tertium, et quartum Sententiarum</i>. Roma: Aloysius Zanetti, 1605.</li>
<li><b>LINDBERG, D. C.</b> Medieval Latin Theories of the Speed of Light. In: <b>TATON, R. (ed.).</b> <i>Roemer et la vitesse de la lumière</i>. Paris: Vrin, 1978, s. 45-72.</li>
<li><b>SCHABEL, C. D.</b> Place, Space, and the Physics of Grace in Auriol’s Sentences Commentary. <i>Vivarium</i>. 2000, roč. 38, č. 1, s. 117-161.</li>
</span></ul>
</div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">
</span></div>
</div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-44785342439397567932015-10-03T01:00:00.000+02:002015-10-03T01:00:37.350+02:00Vědomí ve středověké filosofii<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Nedávno vyšlo nové číslo časopisu <i>Aithér</i> (2014, č. 1). Mimo jiného je v něm soubor příspěvků z kolokvia "Aristotelés dnes", které zkoumá dopady aristotelské tradice na současnou filosofii. Nejvíce mne zaujal článek Tomáše Marvana, který zkoumá roli aristotelského konceptu vědomí v současné filosofii mysli (Marvan, 2014). Článek ve své stručnosti sice nepřekládá nic zásadně objevného, avšak prokazuje velkou službu historikům filosofie tím, že jim nabízí vhled do současného provozu na poli filosofie mysli, a to srozumitelným a zajímavým způsobem (jako rozvíjení, resp. kritiku údajně aristotelské teze).</span><div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Problematika vědomí je mezi historiky premoderní (tedy antické a středověké) filosofie oblíbeným tématem. Historicko-systematické bádání o dějinách tohoto pojmu je v současnosti v centru pozornosti především u finských badatelů sdružených na univerzitě v Helsinkách a v Jyväskylä a před několika lety bylo završeno vydáním sborníku </span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><i>Consciousness. From Perception to Reflection in the History of Philosophy </i>(</span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Heinämaa et al., 2007). Následující příspěvek pak představuje některé teze o tom, co bychom mohli nazvat premoderní teorií vědomí. (Je třeba upozornit, že se mi zde jedná pouze o teorii reflexivní aktů; stranou zůstává otázka fenomenálního vědomí apod. Hlavním tématem tedy je, jak premoderní myslitelé vysvětlovali fakt, že když vnímáme nebo na něco myslíme, zároveň "vnímáme" či "víme", že vnímáme či myslíme – tj. že jsme si své kognitivní činnosti <i>vědomi</i>.)</span><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /><br />Obecně platí, že premoderní filosofové předpokládali zásadní rozdíl mezi smyslovým vnímáním (<i>sentire</i>) a chápáním jako činností intelektu (<i>intelligere</i>). Na metafyzické rovině byl tento rozdíl vyjadřován tak, že zatímco smyslová složka duše je materiální a tělesná (smyslové schopnosti jsou lokalizovány v tělesných orgánech), intelekt je nemateriální (a proto jej nelze nikde v těle lokalizovat). Tato metafyzická teze měla zajímavý důsledek pro teorii vědomí, tj. teorii reflexivního uchopení naší kognitivní činnosti. Obecně se mělo za to, že zatímco <i>tělesné</i> schopnosti jako smysly nemohou vykonávat svou kognitivní funkci samy na sobě (nemohou poznávat samy sebe, tj. být subjektem i objektem vlastního kognitivního aktu), <i>netělesné</i> schopnosti jako intelekt naopak sebereflexe schopny jsou. Jinými slovy, smyslem nemůžeme vnímat činnost toho samého smyslu (nemůžeme <i>vidět</i>, že vidíme, a to týmž okem), kdežto když něco chápeme intelektem, uchopujeme zároveň, že to chápeme.<br /><br />Můžeme rozlišit jednoúrovňové teorie vědomí (<i>same-order theories</i>), podle nichž je kognitivní akt vědomý sám o sobě (z toho, že daný kognitivní akt máme, přímo vyplývá, že si uvědomujeme, že jej máme); a naopak teorie vyšších řádů (<i>high-order theories</i>), podle nichž jsme si daného kognitivního aktu vědomi, pokud ho uchopíme jiným aktem. S velkou mírou zjednodušení pak můžeme roztřídit několik premoderních filosofů do následujících skupin. (Při tomto třízení se opírám hlavně o články (Cory, draft); (Heinämaa et al.,2007); (Brower-Toland, 2012), (2013). Téma je v historiografii středověké filosofie relativně nové, a proto si interpretace stále občas protiřečí a danou klasifikaci je třeba brát jako provizorní.)<br /><ul>
<li><b>Jednoúrovňové teorie vědomí</b></li>
<ul>
<li><i>pro smyslové vnímání</i>: Platón; Suárez (?)</li>
<li><i>pro rozumové chápání</i>: Aristotelés; Petr Olivi, Albert Veliký, Tomáš Akvinský, Walter Chatton</li>
</ul>
</ul>
<ul>
<li><b>Teorie vyšších řádů </b></li>
<ul>
<li><i>pro smyslové vnímání</i>: Aristotelés (?); Avicenna; Petr Olivi; Tomáš Akvinský; Vilém Ockham </li>
<li><i>pro rozumové chápání</i>: Vilém Ockham </li>
</ul>
</ul>
Jak se zdá, premoderní filosofové se obvykle klonili k jednoúrovňové teorii pro rozumové chápání, kdežto k teorii vyšších řádů pro smyslové vnímání (do jaké míry tato teze platí obecně není jisté, protože zohledňujeme jen malý počet myslitelů, navíc víceméně na základě interpretací, nikoliv pramenů).<br /><br /><b><u>Vědomí na úrovni smyslů</u></b><br />Jak vnímáme, že vnímáme? Premoderní myslitelé často pracují s tezí, že nemůžeme vnímat nějaký vnější předmět a <i>týmž smyslem </i>vnímat, že jej vnímáme (viz např. Avicenna, <i>De an. </i>V, 2, 96). Proto je třeba postulovat – vedle pěti smyslů, jimiž získáváme informace o vnějším prostředí – nějaký vnitřní smysl – tj. kognitivní schopnost, která bude soustřeďovat informace získané pěti (vnějšími) smysly a zároveň uchopovat, že jimi vnímáme. V premoderní filosofii byla tato role přisuzována tzv. společnému smyslu (<i>sensus communis</i>). (Společný smysl byl společný smysl v návaznosti na anatomická zkoumání Galéna a Avicenny lokalizován do přední části mozku. K tématu viz např. (Knuuttila, 2008: 11-13).) Když vnímáme, jsem si toho vědomi díky tomu, že kognitivní akty společného smyslu se zaměřují na naši percepční činnosti; což můžeme chápat jako teorii vyššího řádu.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Oporu pro společný smysl jako zdroj vědomého vnímání lze nalézt u Aristotela (<i>De an.</i> III, 2, 425b). Marvan (2014: 77) však Aristotelovi připisuje jednoúrovňovou teorii vědomí i na úrovni smyslů a Suárez poznamenává, že Aristotelés se "zdá v této věci váhat" (</span><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">in hac re dubius videtur – </span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><i>De an.</i>, disp. 6, q. 4, §3); podobně váhal zřejmě i Akvinský: doklady podává </span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">(Pasnau 1997: 141-2).</span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Petr Olivi na jednom místě odhaluje, že příčinou tohoto váhání mezi moderními filosofy by mohla být naše vnitřní zkušenost. Zmiňuje, že k vědomí toho, že vnímáme, dochází skrze soudy společného smyslu (kloní se tedy k teorii vyšších řádů – avšak viz níže). Jak však poznamenává, někdy máme tendenci tuto schopnost připisovat vnějším smyslům samotným. Podle něj je to dáno tím, že vnější smysly jsou společnému smyslu velmi blízké a vzájemně spjaté,</span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"> a proto nám někdy z hlediska první osoby jejich akty splývají. </span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Např. když hmatem něco pocítíme na noze či jiné části těla, okamžitě společným smyslem vnímáme, že vnímáme; tj. jak akt vnímání (hmat v noze), tak akt vědomí (akt, že vnímáme) ve společném smyslu </span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">je vytvořen </span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">v téže chvíli. </span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">(Viz Olivi, Sent. II, q. 73, III, 71-72; q. 26, I, 452.)</span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br />Jednoúrovňová teorie vědomí pro vnímání se objevuje u premoderních myslitelů spíše výjimečně. Francisco Suárez zmiňuje, že je možné říkat, že při aktu vidění zakouším, že vidím (<i>experior quasi actualiter me videre</i>) – nikoliv skrze nějaký reflexivní akt (společného smyslu), ale čistě skrze to, že se v mém smyslu odehrává kognitivní a vitální činnost vnímání. Vědomí by pak bylo vnitřní součástí kognitivního aktu samotného. Přesto se mu však takový přístup nezdá příliš vhodný. (Viz Suárez, <i>De an.</i>, disp. 6, q. 4, §2; na místo <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2014/11/stredoveka-renesancni-pojeti-mysli_28.html" target="_blank">upozornila</a> dr. Schierbaumová.) Jeden z mála myslitelů, kteří na úrovni smyslů odmítají teorii vyšších řádů – ve prospěch jednoúrovňové teorie? – je tak Platón (viz Charmidés 167c-8a).<br /><br /><u><b>Vědomí na úrovni intelektu</b></u><br />Naopak na úrovni rozumového chápání je jednoúrovňová teorie vědomí mnohem běžnější. Podle (Cory, draft) Albert Veliký i Tomáš Akvinský zastávali tezi, že sktruktura rozumového aktu je taková, že když se tento akt odehrává, jsme si toho automaticky vědomi.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Výrazným zastáncem této teorie byl Petr Olivi, podle nějž intelekt zakouší sám sebe a své akty, jako by je cítil hmatem (<i>per modum sensus experimentalis et quasi tactualis</i>). Už díky samotné přítomnosti aktu v intelektu jej zakoušíme jako vědomý. (Viz Olivi, <i>Sent.</i> II, q. 76, III, 146; zajímavé je, že na daném místě se Olivi zdá takto chápat i percepční vědomí. Jako zastánce jednoúrovňové teorie vědomí Oliviho interpretuje (Brower-Toland, 2013); opačnou interpretaci předkládá (Rode, 2010).)<br /><br /><b><u>Vědomí: od premoderní k moderní teorii</u></b><br /> Jak se zdá, zásadní změnou v průběhu přechodu od premoderních k moderním teoriím vědomí bylo Descartovo tvrzení předložené v jeho odpovědi na druhou sadu námitek k jeho <i>Meditacím </i>(<i>AT </i>VII, 160 viz také jeho <i>Principy filosofie </i>I, §9, <i>AT </i>VIIIa, 7). Tvrzení můžeme rozdělit do dvou tezí:</span><div>
<ul>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">(a) Rozumové a smyslové akty jsou analogické a tudíž termínem "myšlenka" můžeme zastřešit chápání, chtění, představování si i vnímání (<i>omnes voluntatis, intellectus, imaginationis et sensuum operationes sunt cogitationes</i>).</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">(b) Takto široce pojaté myšlenky jsou pak definovány jako "všechno to, co se nachází v nás takovým způsobem, že jsme si toho <i>bezprostředně </i>vědomi" (<i>omne quod sic in nobis est, ut ejus immediate conscii simus</i>).</span></li>
</ul>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Na úsvitu novověké filosofické tradice tak Descartes tezí (a) ruší průrvu mezi smysly a intelektem a t</span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">ezí (b) se pak Descartes zřejmě hlásí k jednoúrovňové teorii vědomí.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">(Lze poznamenat, že v tomto kroku má Descartes zřejmě svého předchůdce už u Oliviho, který podobně jako on tvrdí, že člověk bezprostředně a "neomylně vnímá, že existuje a žije a myslí a chce a vidí a slyší a hýbe tělem" a je si vědom, že "je počátkem a podkladem/subjektem" těchto aktů (viz </span><i style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">ibid.</i><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">, 146), čím se Olivi zdá rušit mezeru mezi smysly a intelektem: všechny tyto typy aktů zakoušíme stejným způsobem. Není však jasné, zda to Oliviho vedlo k jednoúrovňové teorii vědomí i na poli smyslů.) </span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /><b>LITERATURA</b></span><ul>
<li><div class="Biblio">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>AVICENNA.</b> <i>Liber de anima seu sextus de naturalibus</i>. Ed.
S. van Riet. 2 sv. Leiden: Brill, 1968-1972. [= <i>De an.</i>]<o:p></o:p></span></div>
</li>
<li><div class="Biblio">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>DESCARTES, R.</b> <i>Œuvres de Descartes</i>. Ed.
C. Adam; P. Tannery. 11 sv. Paris 1964-76. [= <i>AT</i>]</span></div>
</li>
<li><div class="Biblio">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b style="line-height: 13.85pt; text-indent: 0cm;">FRANCISCO SUÁREZ.</b><span class="apple-converted-space" style="line-height: 13.85pt; text-indent: 0cm;"> </span><i style="line-height: 13.85pt; text-indent: 0cm;">De anima. Commentaria una cum quaestionibus in libros Aristotelis
De Anima</i><span style="line-height: 13.85pt; text-indent: 0cm;">.
Ed. S. Castellote. 3 sv. Madrid, 1992. Dostupné z <a href="http://www.salvadorcastellote.com/investigacion.htm" target="_blank"><span style="color: #6ea1bb; text-decoration: none; text-underline: none;">WWW</span></a>.</span></span></div>
</li>
<li><div class="Biblio">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>PETR OLIVI.</b> <i>Quaestiones in secundum librum Sententiarum</i>.
Ed. B. Jansen. 3 sv. Quaracchi: Collegium S. Bonaventurae, 1922–26. [= <i>Sent. </i>II]<o:p></o:p></span></div>
</li>
</ul>
<ul>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>BROWER-TOLAND, S.</b> Medieval Approaches to Consciousness: Ockham and Chatton. <i>Philosophers' Imprint.</i> 2012, roč. 12, s. 1-29.</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>BROWER-TOLAND, S.</b> Olivi on Consciousness and Self-Knowledge. In: <b>PASNAU, R. (ed.).</b> <i>Oxford Studies in Medieval Philosophy, vol. 1</i>. Oxford University Press, 2013, s. 136-171.</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>CORY, T. S. </b>Medieval Theories of Consciousness. Nepublikovaný článek. [<a href="https://www.academia.edu/10798601/Medieval_Theories_of_Consciousness_Survey_" target="_blank">Draft na Academia.edu</a>]</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>HEINÄMAA, S.; LÄHTEENMÄKI, V.; REMES, P. (eds.).</b> <i>Consciousness. From Perception to Reflection in the History of Philosophy</i>. Dordrecht: Springer, 2007, s. 1-26.</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><div class="Biblio">
<b>KNUUTTILA, S.</b>
Aristotle’s Theory of Perception and Medieval Aristotelianism. In: <b>KNUUTTILA, S.; KÄRKKÄINEN, P. (eds.).</b> <i>Theories of Perception in Medieval and Early
Modern Philosophy</i>. Dordrecht: Springer, 2008, s. 1-22.<o:p></o:p></div>
</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>MARVAN, T.</b> Aristotelská koncepce vědomí v minulosti a dnes. <i>Aithér</i>. 2014, roč. 6, č. 11, s. 76-83.</span></li>
<li><b style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">PASNAU, R. </b><i style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Theories of Cognition in the Later Middle Ages</i><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">. Cambridge: Cambridge University Press, 1997.</span></li>
</ul>
</div>
</div>
</div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-25231713338280135962015-01-10T16:59:00.000+01:002015-01-11T11:47:19.991+01:00Pokrok vědy podle středověkého chirurga<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Jak jsem se zmínil dříve, na novohradské </span><a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2014/12/pluralita-tradic-nove-hrady.html" style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;" target="_blank">konferenci o pluralitě tradic</a><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"> ve středověkém myšlení počátkem prosince zazněl příspěvek Daniela Špeldy o metaforách, kterými byla od počátku novověku vyjadřována představa, že v dějinách vědy dochází k </span><b style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">pokroku</b><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">. Ačkoliv je idea pokroku obvykle spojována až s novověkem, resp. přímo osvícenstvím, určitou představu o kumulativnosti poznání měli i myslitelé v premoderní době. (O kumulativnosti – tedy představě, že v průběhu času celková suma našich znalostí narůstá – jako tezi typické pro pozitivistickou historiografii vědy pojednává např. Špelda, 2009: 46-49).</span><br />
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">D</span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">nes se mi konečně podařilo dohledat jedno místo, na které jsem si vzpomněl bezprostředně při tomto příspěvku. Jedná se o pasáž ze středověkého chirurgického pojednání, v níž se docela explicitně manifestuje představa, že poznání je kumulativní proces. Dokonce se objevuje i metafora trpaslíků na ramenou obrů; pro představu kumulativnosti příznačná.</span><br />
<div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><br />
<span style="clear: right; font-family: Georgia, Times New Roman, serif; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><a href="http://s3-eu-west-1.amazonaws.com/lookandlearn-preview/XB/XB235/XB235124.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="http://s3-eu-west-1.amazonaws.com/lookandlearn-preview/XB/XB235/XB235124.jpg" height="320" width="203" /></a></span></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: small;">Henri de Mondeville vyučuje...</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif; font-size: small;">(Zdroj: <a href="http://www.lookandlearn.com/history-images/XB235124/Henri-de-Mondeville-teaching" target="_blank">Look and Learn</a>.)</span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Řečeným textem je <i>Cyrurgia</i> <b>Jindřicha z Mondeville</b> (Henri de Mondeville, asi 1260 - 1316). Jindřich sloužil jako vojenský chirurg u slavného francouzského krále <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Filip_IV._Francouzsk%C3%BD" target="_blank">Filipa IV. Sličného</a> (v českém kontextu asi nejvíce známého tím, že rozpoutal procesy s templáři, které vedly až ke zrušení tohoto řádu). Jindřich z Mondeville chirurgii studoval na univerzitách v Montpellier a v Paříži, na obou univerzitách ji pak během své kariéry učil. Jeden z cílů jeho rozsáhlého pojednání o chirurgii je dodat této disciplíně patřičnou vážnost. (Jak známo, chirurgie nepatřila ve středověkém lékařství zrovna vznešené disciplíny. Existoval rozdíl mezi učeným lékařem a chirurgem, který byl spíše praktikem a "řemeslníkem" – většinou se specializoval na jeden konkrétní chirurgický úkon. Chirurgie byla proto chápána spíše jako řemeslo – nelze se ji naučit z knih, nýbrž ze zkušenosti od útlého věku; proto se také chirurgická praxe dědila z otce na syna. Viz např. Talbot, 1978: </span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">410-411.) </span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Jindřich z Mondeville se tedy (stejně jako jeho učitel Lanfrank z Milána) snažil dodat chirurgii patřičnou prestiž – přesvědčit na jedné straně akademické lékaře, že chirurgie je racionální a vědecká disciplína, na druhé straně řemeslné chirurgy, že studium teoretických základů této disciplíny může zvýšit jejich úspěšnost v praxi. (Wallis, 2010: 292)</span><br />
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Zmíněná pasáž o pokroku ve vědeckém poznání se nachází na počátku 5. knihy Jindřichovy <i>Chirurgie</i>, která je věnována farmakologické problematice. V první kapitole tohoto "antidotáře" (<i>antidotarius</i>) se Jindřich snaží ospravedlnit své důvody, proč sepisovat nový farmakologický text. Koneckonců, ve středověku již kolovalo několik farmakologických pojednání – nejslavnější byly </span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">spis <i>Circa </i></span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><i>instans</i> pojednávají o jednoduchých lécích (tzv. <i>simplicia</i>, tj. léky skládající se z jedné suroviny) a <i>Antidotarium Nicholai</i> pro léky složené (tzv. <i>composita</i>), které vznikly někdy během 12. stol. v kontextu salernské lékařské školy.</span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><br /></span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Jindřich z Mondeville uvádí 7 argumentů na zdůvodnění svého přesvědčení, že sepisovat nový antidotář má smysl (<i>Cyrurgia</i> V, 1, ed. Pagel, 507-8; na dané místo upozorňuje a předkládá jej Wallis, 2010: 220-222). Jindřich zdůrazňuje, že je možné, že byly objeveny nové složené léky, které nebyly známé antickým lékařům, a to zkušeností novodobých (dosl. "moderních") praktiků (<i>inventae per experientiam modernorum</i>) [3. arg.].</span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br />Z hlediska ideje pokroku vědy jsou však nejzajímavější 6. a 7. argument, které zde proto přeložím:</span><br />
<blockquote class="tr_bq">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Zašesté, je absurdní a skoro heretické věřit, že Bůh ve své slávě a vznešenosti dal Galénovi nadání (<i>ingenium</i>) tak veliké a takovým způsobem, že by nikdo po něm nemohl nic nového objevit! […] Cožpak Bůh nemohl komukoliv z nás dát vlastní přirozené nadání tak jako Galénovi? Naše nadání by však bylo ubohé, kdybychom pořád jen užívali to, co již bylo objeveno. Dnešní učenci (<i>moderni</i>) jsou v porovnání s těmi antickými jako trpaslík na ramenou obra, který vidí [nejen] to, co vidí obr, ale také něco dalšího. Proto je nám dovoleno vědět něco, o čem se nevědělo za časů Galéna, a je nutné o tom psát.<br /> </span><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">[…]<i> sexta: absurdum et quasi haereticum videtur, credere quod Deus gloriosus et sublimis dedisset ita sublime ingenium Galeno et sub tali pacto, quod nullus post ipsum posset aliquod novum invenire</i> […] <i>Nonne Deus cuilibet nostrum sicut Galeno dedit proprium ingenium naturale? Miserum autem esset ingenium nostrum, si semper uteremur inventis, et iterum moderni sunt respectu antiquorum sicut nanus super humeros gigantis qui videt, quicquid videt gigas, et ulterius videt quidquam, quare licitum est nobis scire aliqua quae non erant scita tempore Galeni et necessarium est ea scribi </i>[…]</span></blockquote>
</div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">V tomto argumentu Jindřich z Mondeville upozorňuje, že je neopodstatněné domnívat se, že výjimečný učenec se v jednom oboru objevil někdy před tisícem let – jako Galénos v případě lékařství – a že se podobný duch nemůže objevit v současnosti nebo budoucnosti. </span></div>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Zároveň se zde objevuje velmi slavná <b>metafora trpaslíků na ramenou obrů</b>. Metafora byla dříve připisována Isaacu Newtonovi a chápala se jako výraz moderní víry v pokrok vědy a představu o kumulativnosti lidského poznání. Historikové však ukázali, že metafora je mnohem staršího data a poprvé se zřejmě vyskytla už ve 12. stol. v kontextu školy v Chartres. Jan ze Salisbury ji připisuje <b>Bernardovi ze Chartres</b>. (K dějinám této metafory: základní prameny shrnují Sarton, 1935 a Klibanski, 1936. V češtině lze několik poznámek nalézt ve studii Karfíková, 2000: 20, 30-31.) Jak se však správně poukazuje, užití této metafory <i>nebylo </i>v chartreské škole výrazem víry v pokrok, nýbrž mělo zřejmě význam spíše opačný – bylo výrazem pokorné úcty k tradici, která se rozvíjí intelektuálním úsilím dalších generací. Důkazem je samotný text Jana ze Salisbury – ten ve svém <i>Metalogiconu </i></span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">(</span><i style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Met.</i><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"> III, 4, CCCM 98, lin. 44-50) </span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">Bernardův výrok užívá jako ilustraci teze, že "náš věk" (tedy 12. stol.) užívá výdobytků předchozích generací a často ví více </span><i style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">nikoliv</i><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"> díky </span><i style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">vlastnímu</i><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"> nadání, ale spíše díky znalostem, které přináší tradice </span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">(</span><i style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">non suo ... ingenio, sed innitens uiribus alienis et opulenta doctrina patrum</i><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">)</span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">. Bernardova metafora má tedy pravdu, že sice dohlédneme dále a víme toho více než naši předkové, nikoliv však proto, že by náš zrak byl bystřejší nebo naše tělo dokonalejší, nýbrž proto, že sedíme na mohutných plecích obrů – a čerpáme tedy ze znalostí minulých generací.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Je však třeba poznamenat, že užití této metafory sledované u Jindřicha z Mondeville se poněkud proměnilo. Chirurg Jindřich již nezdůrazňuje pokornou návaznost na tradici, ale naopak metaforu užívá v "modernějším" vyznění:</span><br />
<br />
<ul>
<li><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">(1) <i>Určitě</i> toho víme více, než lidé v antice, jednoduše díky kumulativnímu charakteru poznání: "sedíme na ramenou obrů". Toto je shodné s Bernardem ze Chartres, Jindřich však tezi doplňuje:</span></li>
<li><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">(2) Navíc můžeme být stejně dobří a bystří jako dávní učenci. Není žádný důvod domnívat se, že v současnosti nemůže být někdo, kdo by měl takové intelektuální schopnosti jako Galénos.</span></li>
</ul>
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">V Jindřichově užití metafory se tedy vytrácí Bernardova pokora a úcta k tradici – jako by na ramenou obra již neseděli trpaslíci, ale obři noví. Ještě jasněji zaznívá představa pokroku v sedmém a posledním Jindřichově argumentu:</span></div>
</div>
<div>
<blockquote class="tr_bq">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Zasedmé, pokud něco platí na nižší [úrovni], platí to i na vyšší [úrovni]. Avšak [na úrovni] mechanických umění – jako např. ve stavitelství – vidíme, že kdyby ten, který byl za Galénových časů nejlepší ve stavbě chrámů a paláců, vstal z mrtvých za dnešních dní, nebyl by hoden ani pomáhat dnešnímu (<i>moderno</i>) staviteli. Vidíme navíc, jak jsou staré paláce a chrámy strhávány, aby byly přebudovány na lepší. Proto podobně, ba mnohem spíše [na úrovni] svobodných věd mohou být staří [učenci] opravováni: je nutné, některé věci přidat a napsat nové.</span> </blockquote>
<blockquote class="tr_bq">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">[</span><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">…]</span><i style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"> septima: si istud, quod minus videtur inesse, inest et istud quod magis; sed videmus in artibus mechanicis ut in lathomia, quodsi ille, qui fuit excellentissimus tempore Galeni in ecclesiis et palatiis fabricandis resurgeret a mortuis his diebus non esset dignus moderno sufficienti deservire lathomo, et quod plus est, videmus quod antiqua palatia et ecclesiae destruuntur ut in melius reformentur: ergo similiter, immo multo fortius in scientiis liberalibus possunt antiqua corrigi et necessarium est aliqua superaddi et scribi nova.</i></blockquote>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">
</span>
<br />
<div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Jindřich zde srovnává antické a středověké stavitelství a domnívá se, že středověký stavitel je schopnější než ten antický – a analogickou situaci vidí i v medicíně. Starověké učence je třeba "strhnout" či alespoň "přestavět" – podobně jako antické paláce. Moderní víra v pokrok již není daleko...</span><br />
<br />
<span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;">(Množství dalších výpisků k vývoji představy o pokroku z antických a středověkých autorů shrnuje Prioreschi, 2002.)</span></div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">
<br /><b>LITERATURA</b></span><br />
<ul>
<li><div class="MsoNormal">
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>JAN ZE SALISBURY.</b> <i>Metalogicon</i>. Eds. J. B. Hall; K. S.
B. Keats-Rohan. Turnhout: Brepols, 1991. (Corpus Christianorum Continuatio Mediaevalis 98)</span></div>
</li>
<li><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>JINDŘICH Z MONDEVILLE.</b> Cyrurgia. In: <i>Die Chirurgie des Heinrich von Mondeville</i>. Ed. J. L. Pagel. Berlin : August Hirschwald, 1892. [<a href="http://www2.biusante.parisdescartes.fr/livanc/?cote=47558&do=chapitre" target="_blank">BIUM</a>]</span></li>
</ul>
<ul>
<li style="margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><b>KARFÍKOVÁ, L.</b> </span><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Thierryho traktát "O stvoření světa" jako představitel chartreské školy. In: <b>THIERRY ZE CHARTRES.</b> <i>Tractatus de sex dierum operibus. O stvoření světa</i>. Praha: OIKOYMENH, 2000, s. 7-55.</span></li>
<li style="margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>KLIBANSKY, R.</b> Standing on the shoulders of giants. <i>Isis</i>. 1936, roč. 26, č. 1, s. 147-149. [<a href="http://www.jstor.org/stable/225061" target="_blank">JSTOR</a>]</span></li>
<li style="margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>PRIORESCHI, P.</b> The idea of scientific progress in Antiquity and in the Middle Ages. <i>Vesalius</i>. 2002, roč. 8, č. 1, s. 34-44. [<a href="http://www.biusante.parisdescartes.fr/ishm/vesalius/VESx2002x08x01.pdf" target="_blank">PDF</a>]</span></li>
<li style="margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><div>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>SARTON, G.</b> Standing on the shoulders of giants. <i>Isis</i>. 1935, roč. 24, č. 1, s. 107-109. [<a href="http://www.jstor.org/stable/224835" target="_blank">JSTOR</a>]</span></div>
<ul></ul>
</span></li>
<li style="margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><span style="font-family: Georgia, 'Times New Roman', serif;"><b>ŠPELDA, D.</b> <i>Proměny historiografie vědy</i>. Praha: Filosofia, 2009.</span></li>
<li style="margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>TALBOT, C. H.</b> Medicine. In: <b>LINDBERG, D. C. (ed.).</b> <i>Science in the Middle Ages</i>. University of Chicago Press, 1978. s. 391-428.</span></li>
<li style="margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><b>WALLIS, F.</b> <i>Medieval Medicine</i>. A Reader. Toronto: University of Toronto Press, 2010.</span></li>
</ul>
</div>
Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com1tag:blogger.com,1999:blog-1068229411985350021.post-36157500692387361622014-12-23T09:22:00.001+01:002014-12-23T14:09:29.536+01:00Insolubilia na Facebooku<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_MIcuj72S9uMkFfaASA575o0-IJddyIT__yJhewyh4-QckWI0m3xO1V5HHNEbhMJwe0-2q6ZRuMkYX4DfeRxd6Q_adhhEFETyQLy9mYndVD92QtxXf2T-UgR5xgH7xRq0GojMS6Hqls0X/s1600/Auriol.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_MIcuj72S9uMkFfaASA575o0-IJddyIT__yJhewyh4-QckWI0m3xO1V5HHNEbhMJwe0-2q6ZRuMkYX4DfeRxd6Q_adhhEFETyQLy9mYndVD92QtxXf2T-UgR5xgH7xRq0GojMS6Hqls0X/s1600/Auriol.jpg" height="320" width="246" /></span></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="background-color: white; color: #141823; font-size: 12.7272720336914px; line-height: 18px; text-align: left;"><span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Nadšený čtenář!<br />Iluminace z <a href="http://scholipeta.blogspot.cz/2014/01/berlinsky-rukopis-auriola.html" target="_blank">vatikánského rukopisu</a><br />Auriolova <i>Scripta </i>(MS Borghese 329, fol. 51r).</span></span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">V lednu to bude už pět let od založení tohoto blogu věnovaného středověké filosofii a vědě. Rozhodl jsem se, že k této příležitosti vytvořím blogu stránku na Facebooku. Případní zájemci ji mohou nalézt <a href="https://www.facebook.com/stredovekafilosofie" target="_blank">zde</a>.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Stránka bude sloužit především ke sdílení nových příspěvků na tomto blogu. Takže, pokud vás blog zajímá a chcete mít upozornění na nové příspěvky z první ruky (a zároveň nemáte možnost sledovat mne na <a href="https://plus.google.com/u/0/110182175049711537599/posts" target="_blank">Google+</a> nebo na <a href="https://twitter.com/Scholipeta" target="_blank">Twitteru</a>), můžete se přihlásit k odběru nově i na <a href="https://www.facebook.com/stredovekafilosofie" target="_blank">Facebooku</a>.</span><br />
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;"><br /></span>
<span style="font-family: Georgia, Times New Roman, serif;">Přeji pěkné Vánoce!</span>Scholipetahttp://www.blogger.com/profile/00622135261591012777noreply@blogger.com0