21. června 2011

Intentionality, Cognition and Mental Representation in Medieval Philosophy

Jeden ze slavných historiků středověké filosofie (zvláště logiky a metafyziky), Gyula Klima (Fordham University; www) edituje sborník studií o středověké filosofii mysli, který je v těchto dnech v tisku v univerzitním nakladatelství Fordhamské univerzity.
Současný výzkum na poli (zvláště pozdně) středověkých filosofických textů ukazuje, že středověcí myslitelé byli mimo jiné také zaujati epistemologií; ačkoliv tradiční obraz je takový, že středověk se zaobíral zvláště metafyzikou, kdežto k tzv. epistemologickému obratu došlo až s Descartem, tedy v novověku. Mezi medievalisty se jedná o relativně nový směr výzkumu, který se ovšem rychle rozvíjí; zvláště v anglosaském světě, kde využívá dědictví postanalytické filosofie mysli.
Za jednoho z čelních představitelů tohoto bádání lze považovat Henrika Lagerlunda (University of Western Ontario; www), který v současné době připravuje monografii Intentionality and Skepticism in the Aristotelian Tradition (viz její obsah). Jmenovaný badatel je také editorem dvou sborníků věnovaných uvedenému tématu - Forming the Mind. Essays on the Internal Senses and the Mind Body Problem from Avicenna to Medical Enlightenment (Lagerlund, 2007a) a Representation and Objects of Thought in Medieval Philosophy‎ (Lagerlund, 2007b). (Oba sborníky vyšly v ediční řadě Studies in the History of Philosophy of Mind, kterou vydává nakladatelství Springer.) Vhodná je také přehledová studie téhož autora (Lagerlund, 2011).
Ovšem zpátky k připravovanému Klimovu sborníku - bude mít název Intentionality, Cognition and Mental Representation in Medieval Philosophy. Hledáním na internetu lze odhadnout jeho přibližný obsah:

  • BROWER-TOLAND, Susan - How Chatton Changed Ockham's Mind: William Ockham and Walter Chatton on Objects and Acts of Judgment [také zde]
  • FRIEDMAN, RUSSELL - Peter Auriol versus Durand of St. Pour cain on Intellectual Cognition [zde]
  • GRELLARD, Christophe - The Nature of Intentional Objects in Nicholas of Autrecourt’s Theory of Knowledge [zde]
  • KING, PeterThinking about Things: Singular Thought in the Middle Ages [zde]
  • LAGERLUND, HenrikSingular Terms and Vague Concepts in Late Medieval Mental Language Theory or the Decline and Fall of Mental Language [zde]
  • MEIER-OESER, StephanThe Intersubjective Sameness of Mental Concepts in Late Scholastic Thought (and some Aspects of its Historical Aftermath) [také zde, nebo zde]
  • PANACCIO, Claude - Ockham’s Externalism [zde]
  • PICKAVÉ, Martin - Causality and Cognition: An Interpretation of Henry of Ghent's Quodlibet V, q. 14
  • PINI, Giorgio - Two Models of Thinking: Thomas Aquinas and John Duns Scotus [zde]
Myšlenka vydat tento sborník byla živá již v r. 2004. Tehdy ve čtvrtém svazku Proceedings of the Society for Medieval Logic and Metaphysics, jehož editorem je také Klima byly uveřejněny některé studie s tím, že se jedná o zárodek budoucího sborníku Intentionality, Cognition and Mental Representation in Medieval Philosophy (Klima, 2004: 2). Proceedings pak obsahují tyto studie:
  • BROWER-TOLAND, Susan - Against Ockham? Walter Chatton on Objects of Propositional
  • HOCHSCHILD, Joshua P. - Does Mental Language Imply Mental Representationalism? The Case of Aquinas’s Verbum Mentis
  • KLIMA, Gyula - The Demonic Temptations of Medieval Nominalism: Mental Representation and "Demon Skepticism"
  • KLIMA, Gyula - Tradition and Innovation in Medieval Theories of Mental Representation
  • LAGERLUND, HenrikVague Concepts and Singular Terms in a Buridanian Language of Thought Tradition
  • PANACCIO, Claude - Concepts as Similitudes in William of Ockham’s Nominalism
  • PLUTA, OlafMental Representation in Animals and Humans – Some Late-Medieval Discussions

EDIT (3.7.2011): Včera se na Stanford Encyclopedia of Philosophy objevila nová verze článku o Vilému Ockhamovi. Dosud byl jeho autorem Paul Vincent Spade, nyní se přidal jako spoluautor jiný slavný znalec Ockhama, Claude Panaccio. Ten do bibliografie přidal svůj výše uvedený článek (Ockham’s Externalism) a hlavně doplnil datum publikování celého sborníku - 2012. Je tedy pravděpodobné, že sborník Intentionality, Cognition and Mental Representation in Medieval Philosophy vyjde příští rok...
EDIT (31.8.2011): Objevil jsem, že na Klimových stránkách (případně jinde na internetu) jsou ke stažení pracovní verze jednotlivých článků. Doplnil jsem tedy odkazy výše.

LITERATURA
KLIMA, G. (ed.). Proceedings of the Society for Medieval Logic and Metaphysics, vol. IV. 2004. [PDF]
LAGERLUND, H. (ed.). Forming the Mind. Essays on the Internal Senses and the Mind Body Problem from Avicenna to Medical Enlightenment. Dordrecht: Springer, 2007. (= 2007a)
LAGERLUND, H. (ed.). Representation and Objects of Thought in Medieval PhilosophyHampshire - Burlington: Ashgate Publishing Company, 2007. (= 2007b)
LAGERLUND, H. Mental Representation in Medieval Philosophy. In: ZALTA, E. N. (ed.). The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Spring 2011 Edition). 2011. [URL]

15. června 2011

Ahistorická filosofie?

Současní filosofové se mnohdy programově snaží budovat svou disciplínu ahistoricky; zvláště ti, kteří tak či onak náleží k analytické tradici - na rozdíl např. od fenomenologů, kteří s oblibou (re-/dez-?)interpretují díla různých postav z dějin filosofie. Stačí si vzpomenout na Heideggera, který už svou doktorskou práci Die Kategorien- und Bedeutungslehre des Duns Scotus (1916) zasvětil středověkému spisu o spekulativní gramatice, který se tradičně připisoval Dunsi Scotovi; o šest let později však významný německý medievalista Martin Grabmann (viz jeho stručný medailon na Logic Museum) dokázal, že se jedná o dílu Tomáše z Erfurtu. (Zupko, 2011)
V časopise Journal of Philosophy vyšly v č. 11 v r. 1985 dvě studie o tématu filosofie a její historie; jednu napsal Paul Oskar Kristeller, jeden z těch, kteří rehabilitovali renesanční filosofii; druhou Richard H. Popkin. Pro ilustraci překládám krátkou citaci z druhé studie:
Wittgensteinův Tractatus logico-philosophicus se svým komplikovaným číslováním výroků a aforistickým stylem bohatým na implikace byl také monumentálním pokusem prezentovat filosofii ahistoricky. Veřejného ohlasu [však] došel jen díky zásahu Bertranda Russella, potom co byl zamítnut mnoho vydavateli. Russellův zásah a úvod, [který k němu napsal,] dodaly Wittgensteinovu Traktátu historické pozadí; díky tomu jej čtenář mohl umístit do kontextu myšlení 20. století. Dílo, už jen díky svému titulu, vyvolává historické resonance. Proč takový název? Souvisí to s názvem a účelem spisu Spinozova? Proč ta "numerologie"? Proč aforismy? Proč obrázky ze Sexta Empeirika? Spinoza? Schopenhauer? Augustin? Proč diskuse o Fregovi a Kantovi? (Popkin, 1985: 628)

LITERATURA
POPKIN, R. H. Philosophy and the History of Philosophy. The Journal of Philosophy. 1985, r. 82, č. 11, s. 625-632.
ZUPKO, J. Thomas of Erfurt. In: ZALTA, E. N. (ed.). The Stanford Encyclopedia of Philosophy (Spring 2011 Edition). 2011. [URL]

4. června 2011

Philotheus Boehner

Ve včerejším příspěvku jsem psal o proměnách přístupu historiků ke středověké filosofii, dnešní příspěvek bude portrétem významného amerického historika filosofie, který rehabilitoval Viléma Ockhama.
Philotheus Boehner, vlastním jménem Heinrich Boehner (1901 – 1955) byl historik středověké filosofie a člen františkánského řádu. Jako jeden z prvních badatelů 20. století zkoumal středověkou logiku. Započal práce na edici spisů Viléma Ockhama.
Narodil se v Lichtenau (ve Vestfálsku) v r. 1901. Do františkánského řádu vstoupil v r. 1920 (tehdy přijal nové jméno - Philotheus). Následně vystudoval filosofii a mimo to získal doktorát z botaniky - jeho disertace měla název Über die thermonastischen Blutbewegegungen bei der Tulpe a pojednávala tedy o vlivu teploty na kvetení tulipánů. V r. 1927 byl jmenován knězem, ačkoliv trpěl tuberkulózou do té míry, že se zdálo, že brzy umře. Během odpočinku kvůli své nemoci začal překládat do němčiny monografii francouzského medievalisty Étienna Gilsona o sv. Bonaventurovi. Dále přeložil knihy téhož badatele o Augustinovi a Bernardovi z Clairvaux.
Ve 30. letech se stal Gilsonovým blízkým přítelem. Během 2. světové války emigroval do Ameriky, kde na Saint Bonaventure College (dnes St. Bonaventure University) v New Yorku přednášel o františkánské filosofii. Zde se také podílel na založení Franciscan Institute (byl jeho prvním ředitelem), což je pracoviště pro výzkum dějin, spirituality a intelektuálního života františkánského hnutí. Vydává časopis Franciscan Studies, periodikum, ve kterém vycházejí studie předních badatelů mj. o středověké filosofii a logice pěstovaných mezi středověkými františkánskými intelektuály. Pod patronátem institutu také vznikly moderní edice Ockhamových spisů (viz níže).
Philotheus Boehner zemřel r. 1955 na koronární trombózu.
Co se týče Boehnerova odborného působení, je významný především jako tvůrce latinských edic středověkých spisů, jako překladatel a jako badatel na poli středověké filosofie a logiky.
Dal impulsy k vytvoření moderní edice filosofických a theologických děl Viléma Ockhama (ta vycházela po jednotlivých svazcích mezi lety 1967 a 1988), sám editoval první dva díly Ockhamova spisu Summa logicae. Dále vytvořil edici De puritate artis logicae (delší verze, tzv. Tractatus longior), logického textu Ockhamova souputníka Waltera Burleyho. Z Ockhamova díla dále vytvořil a přeložil reprezentativní výbor - ten vyšel po jeho smrti v r. 1955 péčí Raymonda Klibanského jako Philosophical Writings.
Zasloužil se o reinterpretaci Ockhamova odkazu v dějinách filosofie - dokázal, že do té doby rozšířená představa, že Ockham reprezentuje úpadek středověké filosofie, je jednoduše špatná a zastaralá. (Inglis, 1998: 217) Také ukazuje, že vžité označení Ockhama jako nominalisty je zkreslující - Ockham sice vznáší tezi, že v extramentálním světě existují pouze jednotliviny, nicméně povahu universálií mají pojmy vyskytující se v lidské mysli, přičemž vztah mezi věcí a pojmem je přirozený a není tedy dán konvencí. Proto je vhodnější označovat Ockhama za zastánce konceptualismu. (tamže: 218)
Publikoval také mnoho studií o středověké logice 14. století a přidružených tématech. (Podrobná bibliografie je na staré verzi portálu Logic Museum). Vrcholem této jeho činnosti je pak monografie o středověké logice Medieval Logic. An Outline of its Development from 1250 to c. 1400. (Boehner, 1952) Z dnešního pohledu je tato monografie sice již překonaná (především se zakládá se relativně úzké pramenné základně, což ovšem pouze odráží situaci vydávání středověkých logických spisů v 50. letech), nicméně Boehner svým dílem byl jedním z iniciátorů širokého výzkumu středověké logiky, který v anglosaských zemích především u analyticky orientovaných historiků filosofie začíná v 60. letech a trvá dodnes.

LITERATURA
BOEHNER, P. Medieval Logic. An Outline of its Development from 1250 to c. 1400. Manchester, 1952. [dostupné na archive.org]
INGLIS, J. Spheres of Philosophical Inquiry and the Historiography of Medieval Philosophy. Leiden: Brill, 1998. Zvláště kap. 8: The Expansion of the Pantheon of Medieval Philosophers in the Late Twentieth Century, s. 215-229.
WILLIAM OCKHAM. Philosophical Writings. Indianapolis, 19902 [náhled na Google Books]


Pozn.: Původní biogram Philothea Boehnera jsem napsal pro českou Wikipedii v červnu 2010. Tento příspěvek obsahuje lehce upravenou verzi tohoto článku.

3. června 2011

Středověká filosofie a její historikové

Významnost filosofa není objektivní fakt, který by byl měřitelný. Proto i kánon dějin filosofie není pevně daný a je víceméně konstruktem. Jedním z úkolů historika filosofie je tento kánon relativizovat a odhalovat jeho podmíněnost.
Právě středověcí filosofové byli dlouhá staletí poněkud přehlíženi; jejich přínos byl zpochybňován. Částečně to bylo kvůli jazyku jejich děl (jejich košatá a někdy až redundantní terminologie byla předmětem opovržení u humanistů), částečně kvůli tomu, že mnohá jejich dílka zůstala v rukopisech a nevyšla tiskem, pročež neměla takřka žádné čtenáře. Tento osud potkal například spis De visione stellarum Mikuláše z Oresme - tento filosof a vědec 14. stol. ve svém spise objevil a popsal atmosférický lom světla, tedy problematiku, kterou se později zabývali až Hooke a Newton a došli - nezávisle na Oresmovi - ke stejným závěrům. (Burton, 2008)
Od počátku 20. století se však pohled historiků filosofie na středověk začíná pomalu proměňovat - začínají vznikat moderní edice středověkých spisů a vzrůstá počet učenců, kteří k nim přistupují bez předsudků. Jeden ze zásadních medievalistů je francouzský tomista Étienne Gilson (1884-1978). Jeho dílo odkrývá nové možnosti přístupu ke středověké filosofii, ačkoliv je do jisté míry tendenční - Gilson za největšího středověkého filosofa považuje Tomáše Akvinského, pročež dějiny před ním líčí jako cestu k Tomášovi, filosofové po něm jsou pak strůjci úpadku.
Filosofie 14. stol. v Gilsonově pohledu znamená dekadentní dobu, v níž bují epistemologická skepse, kterou Gilson chápe jako negativní fenomén, a její představitelé jsou zvláště úpadkoví františkáni Jan Duns Scotus a Vilém Ockham.
Střízlivější pohled na toto období dějin filosofie a rehabilitaci Ockhamova díla pak přináši Philotheus Boehner, o němž bude další příspěvek...

LITERATURA:
BURTON, D. E. (ed. et trans.). Nicole Oresme’s On Seeing the Stars (De visione stellarum): A Critical Edition of Oresme’s Treatise on Optics and Atmospheric Refraction, with an Introduction, Commentary, and English Translation. Leiden: Brill, 2008.